3.3Intrakapsulární extrakce
Intrakapsulární extrakce katarakty byla poprvé úspěšně provedena r. 1753 v Londýně . Zákrok provedl Samuel Sharp, který exprimoval zkalenou čočku spolu s neporušeným pouzdrem limbální incizí tlakem palce. Dále zavedl Henry Smith používání svalového háčku. Háčkem se vnější manipulací mechanicky přerušoval dolní závěsný aparát a potom byla tímto háčkem vytlačována čočka z oka limbálním řezem. Postup je znám pod označením Smithova indická operace, která byla na přelomu 19. a 20. stol. provedena u více než 50 000 operovaných očí. (V našich podmínkách se metodě intrakapsulární extrakce věnovali Kadlický, Gala a Dérer, kteří o tomto informovali veřejnost r. 1931.)
Roku 1958 přichází zpráva o novém způsobu uvolnění závěsného aparátu čočky.
Joaquin Barraquer objevil destruktivní účinek alfa-chymotrypsinu právě na závěsný aparát, o kterém referuje v mnichovské oftalmologické společnosti po 276 úspěšných extrakcích čoček u různě starých nemocných. V krátké době střídá tuto metodu další objev, a to kryoextrakce.
Kryoextrakci představil Tadeus Krawicz v letech 1960-1961, ale k její explozi dochází až v r. 1964-1965. Postup využívá podchlazeného nástroje k pevnému uchycení čočky, které je způsobeno přimrazením pouzdra a přilehlých vrstev kortexu. Samozřejmě má i tento postup své negativní jevy: dochází k přimrazení nežádoucích tkání, zvyšuje se počet porušení hyaloidní membrány.
Ve snaze snížit výskyt krvácivých komplikací během operace a usnadnit uložení umělé nitrooční čočky došlo k posunu k novým technikám. Techniky spočívaly v ponechání zadního pouzdra (obroda EKE), což mělo mnohé výhody ( bylo sníženo riziko ztráty sklivce, krvácení, vznik cystoidního makulárního edému a afakické bulózní karatopatie ).
Významnou roli v rozvoji nových operačních technik hrálo zavedení operačního mikroskopu. (3,10)
Dostları ilə paylaş: |