Univerzita palackého V olomouci

II. PRAKTICKÁ ČÁST

5. Popis výzkumu

5.1 Téma výzkumu

Jak napovídá název samotné diplomové práce, je především zaměřena
na mezinárodní projekt, jehož výstupem byla upravená metodika s názvem „Krátký intervenční program pro uživatele pervitinu a Terapeuticko-intervenční program
pro uživatele pervitinu“. V teoretické části jsme se zabývali především hlubším vymezením témat závislosti, pervitinu a současného stavu ambulantní léčby v České republice, protože se jedná o pojmy, které s tématem práce úzce souvisí. V poslední kapitole teoretické části jsme se pak zaměřili na vývoj samotné metodiky, od její první, britské verze, až po verzi současnou, tak, jak je momentálně používána v Olomouckém
P-centru, ve Vojenské nemocnici a v Podaných rukou Olomouc. V praktické části se touto metodikou budeme také zabývat, a to především její částí.

5.2 Cíle práce

V této části jsme se zaměřili pouze na vybranou část metodiky, která se týká konkrétně modulů č. 3 a 4: Vzorce a cykly užívání. Hlavním tématem výzkumu je pouze náplň tohoto sezení.

• 
  Cílem prováděného výzkumu je zjistit, zda jsou moduly (a v širším významu také celá metodika) využitelné i pro jiné typy závislostí, než pro osoby závislé
  na pervitinu.
  
• 
  Popsat skutečnosti, které s jednotlivými cykly souvisí a zjistit, zda jsou vždy přítomny všechny části cyklu.
  
• 
  Popsat skutečnosti, kterými se od sebe liší závislost na různých typech drog.
  
• 
  Zjistit, zda je dané sezení pro respondenty srozumitelné.
  
• 
  Zjistit, zda respondenti sezení považují za užitečné.
  

5.3 Kvalitativní výzkum

Hendl (s. 50, 2008) ve své knize cituje definici kvalitativního výzkumu podle metodologa Creswella (1998), který říká že: „Kvalitativní výzkum je proces hledání porozumění, založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách.“

Dále jsou zmíněny základní charakteristiky kvalitativního výzkumu, kam můžeme zařadit dobu kontaktu, kdy kvalitativní výzkum se realizuje pomocí delšího intenzivního kontaktu s terénem nebo situací jedince či skupiny, výzkumník se snaží získat integrovaný pohled na předmět studie, na jeho kontextovou logiku i pravidla, které v dané oblasti fungují. Používané metody získávání dat jsou relativně málo standardizované a typy dat jsou velice různorodé, mohou zahrnovat přepisy terénních poznámek z pozorování
a rozhovorů, fotografie, audio a videozáznamy, deníky, osobní komentáře, úřední dokumenty, úryvky z knih apod. Hlavním úkolem je objasnit, jak se lidé v daném prostředí a situaci dobírají pochopení toho, co se děje, proč jednají určitým způsobem
a jak organizují své běžné aktivity a interakce. Výzkumník nakonec data analyzuje
a interpretuje způsobem, kdy ze získaných dat sestavuje obraz, který postupně získává kontury.

Kvalitativní přístup má samozřejmě své klady i zápory. Mezi jeho přednosti můžeme zařadit fakt, že získává podrobný popis a vhled při zkoumání jedince či skupiny, fenomén zkoumá v jeho přirozeném prostředí, umožňuje studovat procesy, navrhovat teorie, dobře reaguje na místní situace a podmínky, hledá příčinné souvislosti a pomáhá při počáteční exploraci fenoménů. Naproti tomu nevýhody spočívají ve skutečnosti, že získaná znalost nemusí být zobecnitelná na populaci a do jiného prostředí, je těžké provádět kvantitativní předpovědí, testovat teorie a hypotézy je obtížnější, analýza dat i jejich sběr jsou často časově náročné a výsledky jsou snadněji ovlivněny výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (Hendl, 2008).

5.4 Výzkumný soubor

K výběru výzkumného souboru jsme použili metodu záměrného, neboli účelového výběru. Miovský (2009) uvádí, že se jedná o jednu z nejrozšířenějších metod výběru v rámci kvalitativního výzkumu. Záměrný výběr výzkumného vzorku označuje takový postup, kdy jsou jedinci vyhledáváni podle jejich určitých vlastností. Kritériem výběru
je tedy právě přítomnost vybrané vlastnosti (či projevu vlastnosti), nebo stav (příslušnost k určité sociální či jiné skupině). Cíleně jsou tedy vyhledáváni pouze ti jedinci, kteří určená kritéria splňují a zároveň jsou ochotni se do výzkumu zapojit.

Miovský (2009) dále uvádí, že záměrný výběr má tři varianty, popisuje záměrný výběr prostý, stratifikovaný a kvótový. Prostý záměrný výběr představuje nejjednodušší variantu z výše uvedených a spočívá v tom, že bez uplatnění dalších metod či strategií vybíráme mezi potenciálními účastníky výzkumu (tzn. mezi účastníky, kteří splňují určité kritérium). My jsme však využili druhou variantu, stratifikovaný účelový výběr, který vychází z toho, že základní soubor je možné dle vybraných kritérií rozdělit do určitých vrstev, ze kterých následně vybíráme zástupce. Kvótový záměrný výběr je nejsložitější, kdy na základě definovaných podskupin základního souboru cíleně vybíráme určitý počet zástupců pro výběrový soubor.

Základní kritérium pro výběr výzkumného vzorku bylo pravidelné docházení do
p-centra v rámci doléčovacího programu, kde se metodika realizuje. Jednalo se tedy
o uživatele závislé na návykových látkách, které je dále možné rozdělit do podskupin podle toho, o jakou závislost se jedná, případně na jaké látce. Naším cílem bylo shromáždit respondenty s různými druhy závislostí, ne pouze na pervitinu. Problém ovšem představoval fakt, že v rámci výzkumu byl pořizován videozáznam, což mnohé účastníky odradilo.
Popis výzkumného souboru:

K01: muž, 28 let, gambling

K02: muž, 26 let, pervitin

K03: muž, 34 let, heroin

5.5 Sběr dat

Data pro výzkum byly získávány dvěma způsoby. V první řadě byly terapeutem (který byl ve všech případech stejný) pořízeny videozáznamy ze sezení, na kterých s respondenty probíral již zmíněné moduly, tedy ‚Vzorce a cykly užívání‘. V rámci analýzy videozáznamu jsme tedy uplatňovali především metodu pozorování.

Pozorování představuje spolu s rozhovorem nejstarší metody získávání poznatků. Můžeme je dělit dle několika hledisek, např. Miovský (2009) dělí pozorování

na introspektivní a extrospektivní. Hendl (2008) se pak zmiňuje o pozorování zúčastněném a nezúčastněném. Zúčastněné pozorování lze dále rozdělit na skryté a otevřené, přičemž v obou případech se pozorovatel přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují jevy, které pozoruje. Liší se ovšem v tom, zda jsou účastníci výzkumu informováni o skutečnosti,
že jsou pozorováni. V případě skrytého zúčastněného pozorování ovšem dochází k porušení základních etických pravidel (Miovský, 2009). V našem případě se jednalo
o pozorování nezúčastněné, kdy pozorovatel minimalizuje interakci s pozorovanými subjekty a snaží se získat záznam chování jedince/účastníků. To přináší nespornou výhodu ve faktu, že pozorovatel nepůsobí rušivě.

Ve druhé řadě byl s respondenty po daném sezení vždy proveden krátký rozhovor, který obsahoval otázky týkající se pouze náplně daného sezení. Rozhovor probíhal

ve stejném prostředí, jako předchozí sezení s terapeutem, vše se odehrávalo v prostorách
p-centra. Využívána byla metoda polostrukturovaného interview, kterou Miovský (2009) považuje za zřejmě nejrozšířenější formu rozhovoru. Na rozdíl od nestrukturovaného rozhovoru vyžaduje náročnější přípravu, neboť si vytváříme určité schéma, které je
pro tazatele závazné. Toto schéma by mělo obsahovat okruhy otázek, které jsou respondentům pokládány, je ovšem možné zaměňovat jejich pořadí. Švaříček a Šeďová (2007) pak uvádí druhy otázek, které se v rozhovoru mohou vyskytovat, jsou to otázky úvodní (v rámci představení výzkumu, navázání kontaktu), otázky hlavní, které jsou páteří rozhovoru, dále otázky navazující (navazují na komentáře a výpovědi respondenta, objasňují detaily), nepřímé (projektivní), dynamické (udržují vzájemnou interakci, jejich cílem je udržet tok řeči) a otázky ukončovací.

Připravili jsme si tedy okruhy otázek, na které jsme se účastníků ptali. Rozhovory byly zároveň nahrávány, o čemž byli respondenti informováni před začátkem rozhovoru. Rozhovory probíhaly bez účasti terapeuta a s každým respondentem zvlášť, přítomny nebyly ani jiné třetí osoby. Kromě souhlasu s nahráváním byli respondenti přiměřeně informováni a tématu a cíli práce, případně k čemu jsou rozhovory určeny. Rovněž byli informováni o tom, že rozhovor je anonymní, a že nejsou povinni odpovídat na otázky, které by jim byly nepříjemné.