Univerzita palackého V olomouci

6.2 Závěry výzkumu

Ve výzkumu jsme se zaměřili na dva moduly metodiky „Krátký intervenční program pro uživatele pervitinu a terapeuticko-intervenční program pro uživatele pervitinu. Jednalo se o moduly Vzorce a cykly užívání, které byly analyzovány prostřednictvím videozáznamů z jednotlivých sezení a rozhovorů s respondenty, provedených po sezení.

Z těchto zdrojů jsme vytvořili dvanáct hlavních kategorií, které představují témata, která se v získaných datech nejvíce vyskytují. Aby bylo možné učit, zda je pro jednotlivé respondenty (kteří zastupují jednotlivé typy závislostí) sezení vhodné, bylo nutné zjistit, zda se dokážou ztotožnit s prezentovanými vzorci a cykly užívání. To znamená, zda jsou schopni „rozdělit“ své myšlenky a chování do fází, jež se v rámci cyklu pravidelně opakují. V první kategorii jsme zmínili výroky, jakým způsobem byla tato problematika

u jednotlivých respondentů prezentována, z čehož můžeme konstatovat, že v některých případech (v našem případě u gamblingu) je vhodné cyklus užívání mírně modifikovat,
od varianty uváděné v metodice, neboť se od užívání návykových látek liší svou povahou, kdy není do těla vpravována žádná návyková látka, nýbrž se jedná o závislost na provádění určité činnosti.

Další kategorie reprezentují právě jednotlivé části cyklu, tedy ‚spouštěč‘, ‚bažení‘, ‚aplikace‘ a ‚dojezd‘. Ze záznamů vyplynulo, že každý z respondentů tyto části cyklu

ve svém užívání zaznamenal. U látkových závislostí jsou patrné všechny části cyklu, tak jak jsou uvedeny v metodice, v případě patologického hráčství opět narážíme na odlišnost, na kterou jsme upozornili již výše. To znamená, že cyklus je zde mírně upraven, spouštěče i bažení jsou s látkovými závislostmi totožné, následky jsou však odlišné. Následky v sobě tedy zahrnují ‚aplikaci‘ i ‚dojezd‘.

Ačkoliv se u respondentů jednotlivé části cyklu vyskytují, každý z nich je prožívá jinak. Spouštěče i myšlenky vyskytující se při bažení jsou svázány jak s látkou, kterou jedinec užívá, s jejich životem, osobnostní strukturou apod. Samotná aplikace pak přináší pozitivní zážitky a odsunutí problémů do pozadí, což je záhy vystřídáno negativním prožíváním dojezdu. V případě gamblingu výsledné prožívání samozřejmě závisí

na skutečnosti, zda se jedinci zrovna daří vyhrávat, či naopak. Ve fázi ‚zotavení‘ jsme zaznamenali výrazný rozdíl mezi uživateli pervitinu a heroinu, který spočívá především v závažnosti abstinenčních příznaků provázejících závislost na heroinu. Jedinec závislý
na heroinu není schopný se s těmito problémy vypořádat sám, je zde nutná pomoc lékaře.

Další kategorií, kterou se nám podařilo identifikovat, jsou „myšlenky, události podporující abstinenci“. Jedná se o události či myšlenky, které jedince nasměrovaly k léčbě. Zjistili jsme, že spíše než samotné myšlenky, které se v různých částech cyklu mění, a tudíž nemají takový dopad, jedince dokáže více motivovat nějaká zásadní událost, která se v jeho životě odehrála. Naproti tomu donucení k léčbě rodinnými příslušníky apod. není považováno za účinnou cestu k abstinenci, jelikož s ní není jedinec vnitřně ztotožněn.

Na základě identifikovaných cyklů a vzorců chování v souvislosti s užíváním jedinci vždy budují obranné strategie, které jim mají v budoucnosti pomoci lépe zvládnout rizikové situace. Jejich budování je však vždy na daném jedinci, který ví, co by u něj mělo či nemělo fungovat. Obranné strategie jsou individuální a navazují na jednotlivé spouštěče.

Kategorie ‚časové údaje‘ zahrnovala především údaje, týkající se jak délky intoxikace, tak celkové délky užívání. Zde jsme opět zaznamenali rozdíl mezi užíváním pervitinu a heroinu. Zatímco intoxikace pervitinem se může protáhnout až na deset dní, následuje pak rekonvalescence, kdy se jedinec vzpamatovává z vyčerpání, které si přivodil hladověním a dehydratací. Délka intoxikace u osob závislých na heroinu je však v podstatě totožná s celkovou délkou užívání. To je dáno především abstinenčními příznaky, kterým se uživatelé snaží vyhnout, a tak včas aplikují další dávku.

Poslední tři kategorie se zabývají tím, jak respondenti sezení subjektivně vnímají. Z jejich odpovědí vyplynulo, že modul jim byl podán srozumitelným způsobem a že mu tedy porozuměli. Dané vzorce a cykly užívání jsou schopni převyprávět vlastními slovy tak, že hlavní myšlenka zůstává stejná. Rovněž se všichni shodují na faktu, že je pro ně sezení přínosné a důležité. Oceňují zde nabyté vědomosti a jejich využití, i když uznávají, že tváří v tvář spouštěčům nastává obtížnější situace, než v bezpečí daného sezení. Během sezení rovněž nezaznamenali žádné výrazné emoce, neboť většinou již nějakou dobu abstinují, a emoce jsou z velké části zvládnuté.

6.3 Diskuze

V kapitole ‚závěry výzkumu‘ jsme shrnuli fakta, která z provedeného výzkumu vyplynula. Po přečtení cílů, které byly formulovány na začátku praktické části, a následně výstupů výzkumu, tedy identifikovaných kategorií, můžeme konstatovat, že všechny cíle výzkumu byly naplněny. U některých je to zřejmé na první pohled, k jiným bychom se rádi ještě vrátili.

Rádi bychom objasnili jeden z hlavních cílů výzkumu, který byl formulován

jako první. Jeho znění je: „zjistit, zda jsou moduly (a v širším významu také celá metodika) využitelné i pro jiné typy závislostí, než pro osoby závislé na pervitinu.“ Dle provedeného výzkumu se domníváme, že provedené moduly lze na jiné látkové závislosti použít
ve stejné podobě, jak je uvedena v metodice, v případě gamblingu je nutné ji mírně upravit. Že je její použití možné, můžeme soudit také z toho, že sezení bylo všechny respondenty srozumitelné a s prezentovanými cykly a vzorci užívání se dokázali ztotožnit. Domníváme se, že to je tím, že závislost obecně nese jisté rysy, které jsou shodné, bez ohledu
na užívanou látku či prováděnou činnost.

V závorce zmíněného cíle je pak uvedeno „a v širším významu také celá metodika“. Tím jsme chtěli vyjádřit předpoklad, že pokud budou námi zkoumané moduly využitelné

i u jiných závislostí, je velká pravděpodobnost, že by mohla být účinná i metodika jako celek. Jedná se však samozřejmě o nepodložené tvrzení, které by bylo třeba dále prozkoumat. Metodika také obsahuje moduly, které se váží přímo k pervitinu. Tyto moduly by bylo samozřejmě nutné přepracovat (například účinky a působení pervitinu, zdravotní důsledky apod.), protože se od jiných drog liší. Věříme však, že je možné metodiku dále přepracovat stejným procesem, jakým byla transformována z původní britské verze,
a to nejen na drogy přítomné v našem výzkumu, ale také na další, které představují v dnešní době problém, například alkohol nebo marihuana.

V našem výzkumu se samozřejmě projevil malý počet respondentů, kteří byli ochotní se do výzkumu zapojit. Příčinou byla také časová omezení. Výzkum s větší časovou dotací, větším počtem respondentů a s více druhy drog by mohl přinést zajímavá zjištění, co se rozdílu mezi uživateli jednotlivých druhů drog týče a na co se terapeut

ve kterém případě více zaměří.

Zjištěná fakta víceméně korespondují s odbornou literaturou, co se týče charakteristiky a účinků látek apod. Klient sám však dále odkrývá své myšlenky

a prožívání, což není uspokojivě teoreticky zpracováno (a ani nemůže být). Prostřednictvím dalších výzkumů by však bylo možné vypracovat typologii projevů, které se mohou vyskytovat v souvislosti s užíváním určité látky. Tyto typologie by pak mohly terapeutům naznačit, jakým směrem se s klientem dále ubírat. Samozřejmě se však
na to nelze plně spolehnout, je vždy nutné posoudit každého klienta zvlášť.