Univerzita palackého V olomouci

4.2 Intervenční program pro uživatele pervitinu

Proces transformace původní metodiky nekončil pouze jeho překladem – po jeho přeložení do češtiny text prošel odbornou korekturou a všechny informace, které se týkaly působení kokainu a cracku na lidský organismus byly odstraněny. Na jejich místo pak byly přiřazeny pasáže týkající se působení pervitinu, čímž vznikla nová metodika transformovaná pro účel práce s lidmi závislými na pervitinu. Metodice v této fázi byl přidělen pracovní název „Pervitin 1.1“.

Tato metodika začala být využívána v práci s klienty, u kterých byla sejmuta anamnéza pomocí škály Europe ASI. Celkem bylo sejmuto sto anamnéz, na jejichž základě byly následně vypracovány jednotlivé kasuistiky. Na projektu spolupracovalo sedm odborných pracovníků (psychologové, terapeuti, speciální pedagogové, sociální pracovníci), kteří tyto data snímali u svých klientů. Práce byla vyhodnocována každý měsíc na společných setkáních.

Na základě výstupů z evaluačních setkání vznikla metodika s pracovním názvem „Pervitin 1.2“, která byla opět konzultována a dále ověřována stejně jako metodika předchozí. Na její transformaci se navíc podílel odborník z Velké Británie, který dostával jak průběžné informace o výstupech, tak informace v rámci dalšího setkání na půdě Rugby house. Z těchto konzultací a evaluací vznikla finální metodika „Pervitin 1.3“ (Růžička, 2012b).
Do programu bylo zahrnuto nulté sezení, neboť bylo zjištěno, že program vyžaduje určitou úroveň kognitivních schopností klienta, protože rozsáhlá část programu
je edukativní povahy. Je tedy nezbytné, aby byl klient schopen porozumět jeho jednotlivým aspektům, proto během nultého sezení probíhá explorativní rozhovor, jehož výsledkem je buď motivace klienta pro daný program, nebo doporučení jiné formy práce.

Další řešenou otázkou bylo, zda je nutná existence dvou programů. Nakonec byl zhotoven program jeden, který využívá poznatků i zkušeností z obou předchozích. Pokud se klient nerozhodne pro abstinenci, je s ním ukončena spolupráce po nejnutnější edukaci, která zahrnuje pochopení cyklů a vzorců užívání, zdravotních důsledků užívání

a pochopení toho, jak pervitin působí.

Původní metodika obsahovala dvanáct modulů, kterými klient postupně procházel

a naplňoval jejich cíle, přičemž paralelně s tímto programem probíhala běžná terapie. Tato cesta byla ovšem vyhodnocena jako náročná z důvodů dvou setkání s klientem za jeden týden, což je při ambulantní formě práce časově náročné, pokud uvážíme, že si klient hledá práci nebo již pracuje. Z tohoto důvodu byly propojeny moduly programu, které mají spíše vzdělávací povahu, s terapeutickými postupy, čímž vznikl „terapeuticko-intervenční program“, jehož délka nepřesahuje 60 minut za týden.

Metodika obsahuje pět částí. První z nich je explorativní rozhovor, jehož cílem

je zhodnotit, zda je pro klienta kognitivně behaviorální přístup této metodiky vhodný. Zároveň také pomáhá terapeutovi a klientovi lokalizovat problém, vytvořit základní představu o fungování klienta, vytvořit základní analýzu propojení klientových obtíží
a stručně zhodnotit klientův přítomný psychický stav. Je založen na postupném vyptávání se na problém klienta a upřesňování si jeho propojení a důsledky, přičemž základní osu tvoří mapování A (spouštěče), B (myšlení, emoce, fyziologický doprovod, chování)
a C (důsledky), což představuje explorativní rozhovor ve smyslu kognitivně-behaviorální terapie. Následnou analýzou terapeut určí, zda je pro klienta program vhodný, určující kritéria můžou být například: zda si klient uvědomuje, že je mu užívání pervitinu přináší určité problémy, zda klientovy verbální a kognitivní kompetence umožňují vedení rozhovoru a pochopení příčin, důsledků a motivů jeho chování, zda je motivován ke změně apod.

Druhou částí je „Krátký intervenční program pro uživatele pervitinu“, který sestává tzv. pevných modulů, v nichž se řeší převážně funkční analýza klientova problému v návaznosti na pochopení působení pervitinu v mozku. Třetí část metodiky tvoří „Terapeuticko-intervenční program pro uživatele pervitinu“, který je volným pokračováním Krátkého intervenčního programu a jeho obsahem jsou tzv. moduly volné. Volné moduly mají podobu výběrových témat, která jsou uzpůsobená aktuálním potřebám klienta, může se jednat o zdravotní důsledky, vztah užívání drogy a kriminality, doléčování apod. Čtvrtou část tvoří, stejně jako v původní metodice, Pracovní listy, tedy vzdělávací materiály pro klienty. Poslední částí jsou Informační listy pro klienty.

Metodika nezapomíná ani na práci s relapsem a harm reduction, tato témata ovšem nemají své samostatné moduly, jsou obsaženy v rámci pracovních listů. Terapeut je může použít, když například během explorativního rozhovoru zjistí, že klient není s harm reduction dostatečně obeznámen. Základem jakékoliv práce je sestavení funkční analýzy klientovy situace, až poté je možno přistoupit k dalším aktivitám a modulům programu. Ačkoliv metodika vychází z kognitivně-behaviorální terapie, odborný výcvik zde není nutný. V každém případě je však nezbytné zájemce o metodiku proškolit a naučit jej
s ní pracovat (Růžička, 2012b).

4.2.1 Krátký intervenční program pro uživatele pervitinu

Pokud bylo analýzou zjištěno, že je klient schopen pracovat v Krátkém intervenčním programu, jsou mu nabídnuty čtyři až osm týdenních setkání, na kterých
se pracuje se čtyřmi moduly uvedenými níže.
Modul č. 1: Cíle programu

V rámci tohoto modulu by měly být ujasněny cíle programu, technika dýchání

a technika progresivní svalové relaxace. Dechové cvičení je nutné procvičovat během každého sezení, aby si je klient zvnitřnil a zautomatizoval. Rovněž aby byly relaxační techniky funkční, je třeba je pravidelně procvičovat – zde je důležitá motivace. Pokud klient tyto techniky odmítá, je možné pokusit se o alternativy, imaginace, autogenní trénink apod.

Modul č. 2: Jak pervitin působí

Tento modul vysvětluje klientovi, jak funguje pervitin v mozku, a pomůže mu pochopit, jak se proměňuje motivace ke změně. Cíle modulu jsou téměř totožné s cíli původní metodiky, tedy rozšířit klientovy vědomosti o pervitinu, o neurobiologii závislosti, vybudovat důvěru v terapeuta/organizaci a položit základy pro následující sezení.

Modul č. 3: Cykly užívání

Cíli modulu je pochopit jednotlivé cykly ve spojení s užíváním pervitinu, ukázat způsob přemýšlení a změny v přemýšlení během klíčových fází jednotlivých cyklů

a rozvinout strategie vedoucí k opuštění cyklů/setrvání mimo ně. Modul je téměř totožný s původní metodikou.

Modul č. 4: Vzorce užívání

Tento modul se zaměřuje na pochopení individuálních vzorců spojených s užíváním pervitinu, na rozvinutí preventivních opatření týkajících se užívání drog, na identifikaci individuálních vzorců užívání a rozvíjení preventivních opatření u jednotlivce. Sezení je opět koncipováno podobně jako v původní metodice (Růžička, 2012b).

4.2.2 Terapeuticko-intervenční program pro uživatele pervitinu

Tato druhá, nástavbová část Krátkého intervenčního programu předpokládá,
že klient ukončil původní program, který byl poté vyhodnocen. Na základě této evaluace může být klientovi nabídnuto další pokračování v programu. Tento program sestává z dalších modulů, které jsou sice řazeny určitým logickým způsobem, ale jejich aplikace záleží na uvážení terapeuta a vychází z potřeb klienta. V praxi to tedy znamená,
že s klientem nemusí být procházeny všechny moduly, ale jen ty, které mu aktuálně vyhovují. Klíčovou myšlenkou je usilovat o samostatnost klienta a jeho nezávislost
na terapeutovi. V přeneseném důsledku by měl být sám sobě terapeutem, čehož
je dosaženo tím, že terapeut postupně přechází z role experta do role rádce a konzultanta (Růžička, 2012b).
Modul č. 1: Zdravotní důsledky užívání

Cílem modulu je zlepšit klientovy znalosti o zdravotních důsledcích užívání pervitinu, věnovat pozornost stávajícím zdravotním problémům, pokud nebyly specifikovány a vybudovat jistotu a důvěru v terapeuta/zařízení. Modul je obdobný jako jeho ekvivalent v originální metodice, zdravotní důsledky jsou pouze zaměřeny na pervitin.

Modul č. 2: Euphoric recall

Cílem tohoto modulu je určit a porozumět mechanismům zapojeným do euphoric recall a vyvinout postup, jak se těmto odezvám postavit, jakmile se objeví. Euphoric recall může být často pozorován, když uživatelé mezi sebou hovoří o starých dobrých zkušenostech z užívání. Tyto historky jsou nebezpečné v tom, že jsou vždy vtipné, vzrušující a málokdy zahrnují negativní stranu užívání, což navrací pocity spojené s užíváním a vedou k myšlenkám na užívání.

Modul č. 3: Nebezpečné situace

V tomto modulu klient využívá znalosti získané v předešlých sezeních a cílem

je vytvořit osobní strategie zvládání situací, které by mohly pomoci po skončení programu.

Modul č. 4: Zavírání dveří k pervitinu

Klient by měl v tomto modulu vyvinout postupy vedoucí k uzavření existujících možností nákupu/varu a snížení/skoncování s užíváním pervitinu, zmapovat možnosti k získání pervitinu, zvědomit další možnosti a cesty, které dosud nejsou plně uvědomované, zjistit, které dveře je schopen uzavřít, mapovat možné způsoby uzavírání dalších dveří a zviditelnit zisky a ztráty z uzavření dveří.

Modul č. 5: Užívání pervitinu a trestná činnost

Cílem modulu je prozkoumat spojitosti mezi užíváním pervitinu a trestnou činností a porozumět vazbám a vzorcům užívání pervitinu ve spojení s trestnou činností.

Tento modul je vynechán, pokud klient nepáchá trestnou činnost.

Modul č. 6: Bažení

Klient by se měl na základě tohoto modulu začít orientovat v tom, jak se projevuje bažení, rozpoznat typy bažení a vytvořit strategie, jak si s ním poradit.

Modul č. 7: Doléčování a podpora

Cílem tohoto modulu je zakončit program, zhodnotit dosažení stanovených cílů programu, mapovat vytvořené podpůrné sítě a zvědomit způsoby sebepodpory, stanovit cíle, kterých chce klient dosáhnout ve stanoveném časovém horizontu, zmapovat rizika

a vytvořit krizový plán (Růžička, 2012b).