Univerzita palackého V olomouci

2.2 Bio-psycho-socio-spirituální model závislosti

Příčiny závislosti na psychoaktivních látkách jsou velmi komplexní a stále nebylo potvrzeno nic, co by jednoznačně prokazovalo předpoklady pro její vznik. Často se jedná
o kombinaci řady faktorů – mohou to být určité fyziologické faktory, dědičné
nebo získané, a ty se kombinují s faktory psychologickými či sociokulturními. Vznik závislosti se odráží také ve specifických reakcích a změnách neurobiologie člověka. Návykové zneužívání psychoaktivních látek vede k vytváření psychofyziologických stavů, které jsou ve své podstatě nevědomé, nedobrovolné a mají sebeposilující charakter vytvářejícího se bludného kruhu (Kudrle, 2003a).

2.2.1 Biologická úroveň

Biologické příčiny a souvislosti jsou zkoumány již od 60. let, kdy se začala v mezinárodních klasifikacích objevovat diagnóza alkoholismu. Za biologické faktory mohou být považovány některé problematické okolnosti v průběhu těhotenství matky dítěte (např. pokud matka sama užívala a plod se takto setkal s účinky drog již před narozením). Rovněž sem můžeme zařadit okolnosti porodu a také celý psychomotorický vývoj dítěte v postnatálním období, přítomnost traumat, nemocí a dalších omezujících
a traumatizujících faktorů (Kudrle, 2003a). Pokud se člověk setkal před či těsně
po narození s nějakou psychoaktivní látkou a později nějakou drogu užije, tělo si rychle vybaví dávno zapomenutý pocit, který v něm látka vyvolala. V tomto případě existuje zvýšené riziko dalšího užití. Mezi biologické faktory řadíme také individuální citlivost centrální nervové soustavy a mechanismus účinku drog na něj (Růžička a kol., 2012a).

2.2.2 Psychologická úroveň

V rámci této úrovně je zkoumán vliv psychogenních vlivů a faktorů pro rozvoj zneužívání návykových látek a pro rozvoj závislosti. Podobně jako předešlé, psychogenní faktory můžeme najít již v období nitroděložního vývoje a období porodu. Jedná se však
o souvislosti psychických zážitků, tedy prožívání toho, co eventuelně působilo nějaké biologické poškození. Pokud například žena prožívá těhotenství jako stresovou událost, přenáší se informace tohoto stresu i na plod. Pokud začne užívat na tlumení stresu tlumivé látky, stejným způsobem se tato informace přenese na plod a vytváří jakýsi imprint
o efektu tlumivě působících látek při prožívaném stresu. Mezi významné faktory můžeme zařadit také úroveň postnatální péče (péče o harmonický vývoj dítěte), vývoj a diferenciaci potřeb dítěte a jejich přiměřené uspokojování, podpora v období dospívání (Kudrle, 2003a).

Ohroženou skupinu představují také lidé, kteří trpí nějakým duševním onemocněním. V této souvislosti mluvíme hlavně o depresivních a úzkostných poruchách, které si postižení jedinci mohou pomocí drog „léčit“, paradoxně se však později stanou zdrojem negativních prožitků. U dlouhodobě závislých jedinců se také velice často vyskytují poruchy osobnosti, v těchto případech však bývá obtížné stanovit, jestli byla porucha přítomna již před začátkem užívání, nebo je jeho důsledkem. Dalším rizikovým faktorem pro rozvinutí závislosti může být samotná osobnost člověka, který vykazuje rysy jako emocionální nezralost a labilitu, nízkou toleranci vůči frustraci, oslabenou vůli, narušenou introspekci, nízké sebehodnocení a sebevědomí či potíže v sociální interakci

a komunikaci (Růžička a kol., 2012a).

2.2.3 Sociální úroveň

Sociální oblast je zdrojem nejvíce rizikových faktorů, právě proto, že společnost formuje jedince po celý jeho život. Sociální úroveň se tedy zaměřuje na kontext, ve kterém se vše děje. Všímá si vlivu vztahů s okolím, které formují zrání jedince, případně toto zrání brzdí či deformují. Jedná se o širokou škálu od nejobecnějších okolností jako je rasová příslušnost, společenský status rodiny, úroveň sociální zajištěnosti a prostředí, ve kterém jedinec žije, až po specifičtější ovlivňování, jako kvalita konkrétních rodinných vztahů, případně absence rodiny. V současné situaci, kdy se mnoho rodin rozpadá a dospělí na své děti nemají dostatek času, mladiství hledají identifikační vzory mimo rodinu a přirozeně vyhledávají silné jedince nebo skupiny, které by jim nabídly pocit přijetí, sounáležitosti
a směřování k nezávislosti. Takto se místo rituálů pozitivně formujících zrání mladého člověka vytvářejí rituály spíše ponižující a důstojnosti zbavující, kterým pak říkáme šikana, nebo rituály kolem jehly a braní drog (Kudrle, 2003a).

Ještě rizikovější situace nastává, pokud osoba sdílí domácnost s lidmi, kteří užívají návykové látky, ať už se jedná o rodiče, partnera, či jiného člena rodiny. Pokud je tento vzorec chování ostatními členy rodiny tolerován, nebo dokonce schvalován, může dojít k tomu, že dítě (nebo jiná osoba) tento vzorec dále přejímá (Růžička a kol., 2012a). Jedinec žijící v těsné blízkosti se závislým může být vystaven fyzickému či emočnímu zneužití a jeho způsob adaptace na toto soužití rovněž vykazuje patologii – vytváří vazby, kterým se říká „kodependence“, tedy závislost na druhém, přičemž kodependent

se nezřídka dostává k abusu ve svém dalším vývoji, jako ke způsobu pseudoadaptace (Kudrle, 2003a).

2.2.4 Spirituální úroveň

Spiritualitu můžeme definovat jak vztah k tomu, co mne přesahuje, k čemu
se vztahuji jako k nejvyšší autoritě, řádu, ideji. Jedná se o intimní oblast přímého prožitku toho, co se nachází za každodenním úsilím, co tomuto úsilí dává smysl a co dává smysl životu vůbec. V posledních letech je pozorovatelný velmi častý výskyt potřeb spirituálního naplnění. Tato potřeba je pravděpodobně vyvolána řadou jevů, převážně konzumním uspokojením spojeným s absencí duchovních hodnot (Kudrle, 2003a).

Růžička a kol. (2012a) vidí na spirituální úrovni riziko v „absenci vyššího rozměru a v cestě k jeho poznání“, což vysvětluje jako tendenci hledat odpověď na základní filozofické otázky – kdo jsem, proč tu jsem, jaký je smysl mého života? Jedinec hledá své pravé já, snaží se lépe vyznat sám v sobě a lépe porozumět ostatním. Pokud se odpověď nedostaví, nebo není dostatečně uspokojivá, může se dostavit frustrace, kterou se jedinec snaží zmírnit právě drogami, s cílem naplnit tuto potřebu. Stejnou cestou může kompenzovat nejen hledání smyslu života, ale také jeho ztrátu, hledání životního štěstí, pocit duševní prázdnoty, samoty, deprese apod.