Univerzita palackého V olomouci

1.7 Zdravotní důsledky

1.7.1 Tělesné zdraví

Dlouhodobé užívání pervitinu poškozuje zdraví v mnoha směrech. Hodně závisí
na způsobu aplikace drogy. Pokud je droga aplikována nitrožilně, vpichy mohou být komplikovány zánětem, který způsobují nevhodné vlastnosti aplikované látky, mikroorganismy nebo nesprávný způsob aplikace. Obvykle se jedná o infekci kůže nebo měkkých tkání, které se projevují jako vřídky, impetigo, povrchové i hluboké abscesy
a flegmóny nebo záněty žil. Tato onemocnění navíc doprovází zarudnutí, otok, bolest, hnisavá sekrece, u těžších forem se objevuje také horečka. Při opakované intranazální aplikaci pervitinu dochází k poškození nosní sliznice, která se stává suchou, anemickou, tvoří se na ní krvavé krusty a dochází k její perforaci. Navíc dochází ke zhoršení čichu (Růžička a kol., 2012a).

Užíváním metamfetaminu je také výrazně ohrožen kardiovaskulární systém. Může dojít k srdečnímu selhání a k infarktu myokardu bez závislosti na tom, jak dlouho dotyčný drogu užívá, či jaké užil množství. Mnohem větší riziko samozřejmě existuje u osob, které trpí nějakou srdeční chorobou nebo defektem. Riziko infarktu také zvyšují faktory (často spojené právě s užitím pervitinu) jako zvýšená hladina adrenalinu, vysoký krevní tlak, zúžení cév, tvrdnutí tepen, oslabené srdce, arytmie, či současné užívání i jiných drog (Růžička a kol., 2012a).

Při injekční aplikaci drogy použitím nesterilních roztoků s nevyhovujícími vlastnostmi může dojít k rozvoji tromboflebitidy, která se projevuje jako bolestivé zatvrdnutí cévy. Zánět hlubokých žil se zase vyskytuje především při injekčním užívání drogy na žilách dolních končetin, kdy může dojít k zamezení odtoku krve z postižené končetiny a jejímu odúmrtí. Noha je nateklá a má namodralou barvu, může ji také doprovázet tupá bolest. Při tomto onemocnění je nutná hospitalizace, neboť při odtržení krevní sraženiny může dojít k plicní embolii a srdečnímu selhání (Růžička a kol., 2012a).

Mezi časté patří také nemoci dýchacího systému, které mohou být způsobeny jak inhalací pervitinu, tak intravenózním užíváním. Řadíme sem plicní edém (nahromadění tekutiny v plicích), krvácení plic, plicní barotrauma (unikání vzduchu z plic – vzniká při zadržování kouře v plicích), cizí tělesa v plicích, plicní embolie. V neposlední řadě mohou být také poškozeny ledviny (Růžička a kol., 2012a).

Také se mohou vyskytovat bolesti žaludku, problémy zažívání, kožní problémy, ekzémy, akné, přehřátí, podvýživa, dehydratace, zhoršuje se astma a záchvaty. Další zdravotní problémy pak mohou navazovat na nesprávnou stravu, nedostatečný spánek, celkovou vyčerpanost a slabý imunitní systém (Růžička a kol, 2012a).

Běžný a viditelný znak dlouhodobého užívání metamfetaminu je často extrémně zanedbaný chrup, v angličtině nazývaný „meth mouth“. Zuby mohou být zčernalé

až hnijící a často je jediným řešením jejich náhrada zuby umělými (Mehling, 2007)

Velké riziko představují krví přenosné nemoci. Řadíme sem virus HIV, který

se může dále rozvinout na AIDS. Nejčastějším způsobem přenosu je pohlavní styk, dále
se přenáší krevní cestou a z matky na dítě. Jeho průměrná inkubační doba je 3 týdny
do vzniku tzv. „primoinfekce“, která se projevuje zvýšenými teplotami a zvětšenými uzlinami. Následuje fáze „nosičství“, při které je daná osoba bezpříznaková. Pokud dojde ke včasnému zahájení léčby, může dojít k prodloužení kvalitního života. Stadium plně rozvinutého onemocnění AIDS nastupuje v závislosti na léčbě po 10-15 letech. Nemocný pak umírá na infekce vyvolané viry a houbami a mohou se objevit některé typy nádorových onemocnění (Minařík, Hobstová, 2003).

Krevní cestou se také přenáší hepatitida typu C (může se jednat o přenos injekčními stříkačkami nebo brčky na šňupání), dále pohlavním stykem a z matky na dítě. Užívání pervitinu samo o sobě zvyšuje náchylnost k rizikovému chování, což zvyšuje pravděpodobnost nakažení těmito chorobami. Toto onemocnění je možné zachytit již

po uplynutí jednoho týdne od nakažení, kdy se osoba stává infekční. Inkubační doba může trvat 15 až 160 dní, průměrně 50. Charakteristický je bezpříznakový průběh
a až v 70 procentech případů přechází ke chronicitě. Objevuje se únava a nespecifické příznaky, které mohou připomínat chřipku. Mezi další typické příznaky patří světlá moč, tmavá stolice a žluté zabarvení sklér a kůže; tyto příznaky však často přítomny nejsou. Hepatitida C nakonec může vyústit v jaterní cirhózu, selhání jater a rakovinu jater, přičemž tyto komplikace se mohou rozvinout u části nemocných během 15-40 let (Růžička a kol., 2012a).

1.7.2 Účinky na mozek

Při dlouhodobém užívání pervitinu byly prokázány morfologické, fyziologické
a neurochemické abnormality na mozku. Při užití může docházet k vazokonstrikci, tedy zúžení, či vazospazmu (křečovitému zúžení) mozkových a jiných cév (Vitullo et al., 1989; Flores, 1990; Gotttschalk, et al., 2001; Kaufman et al., In Preiss, Kučerová, 2006). Dochází také k neurodegeneraci, neboť byla dokázána neurotoxicita metamfetaminu. Mohou
se vyskytovat různé úrovně cerebrální atrofie a léze, zejména ve frontálním kortexu
a bazálních gangliích (Majewska, 1996, In Preiss, Kučerová, 2006). U chronických uživatelů byly odhaleny také závažné deficity šedé hmoty v cingulární, limbické
a paralimbické kůře. Tito uživatelé měli menší objem hipokampu oproti kontrolní skupině a významný nárust bílé hmoty. Hipokampální deficit se odráží ve zhoršeném výkonu paměti v testu vybavení si slov (Thompson et al., 2004, Preiss, Kučerová, 2006).
Při chronickém užívání dochází k mnohonásobným ohniskovým snížením či zvýšením v cerebrálním průtoku krve (Volkow et al., 1988; Strickland et al., 1998; In Preiss, Kučerová, 2006).

Bez závislosti na tom, zda se jedná o akutní nebo chronické užívání, byly zjištěny anomálie v metabolismu glukózy, kdy v některých částech mozku dochází k jeho zvýšení, v některých naopak k jeho snížení. London et al. demonstrovali, že snížení metabolismu glukózy v neokortexu, bazálních gangliích, hipokampu, thalamu a středním mozku časově koreloval s euforií (dobrovolníkům byl však intravenózně podán kokain). Obě změny

se upravovaly abstinencí (Strickland et al., 1993; Holman et al., 1993; O‘ Halley, 1992;
In Preiss, Kučerová, 2006).

Za použití spektrometrie pomocí magnetické rezonance bylo prokázáno,

že chroničtí uživatelé stimulancií mají deficity v bioenergetické rovnováze. Tyto deficity jsou podobné deficitům u pacientů, kteří prodělali cerebrální hypoxii nebo ischemii, což by mohlo svědčit o tom, že mají v mozku dysfunkční mitochondrie, což by ve výsledku mohlo vést k odumírání neuronů (Majewska, 1996; In Preiss, Kučerová, 2006).

Díky svým účinkům, kdy pervitin potlačuje zpětné vychytávání dopaminu, dochází ke kompenzační regulaci dopaminergních systémů a produkce dopaminu je snížena. Moszczynska et al. (2004) dokonce popisuje až 97% ztrátu dopaminu u některých jedinců užívajících pervitin v některých částech mozku (In Preiss, Kučerová, 2006).

Kognitivní deficity

U chronického uživatele se objevují problémy v motivační a behaviorální oblasti, emoční labilita, impulzivita, agresivita, deprese, anhedonie, přetrvávající problémy v motorické oblasti a problémy v oblasti pozornosti a kognice. Deficity se objevují

ve výkonech v paměťových testech (ve znovuvybavení si sluchových podnětů), v percepčně – motorickém tempu, v reakčním čase, v inhibici a koncentraci pozornosti,
při řešení problémů, zacházení s informacemi, abstraktním myšlení a v mentální flexibilitě (Ardila et al., 1991; O‘Malley et al., 1992; Weinrieb a O’Brien, 1993; Simon et al., 2000; Simon et al., 2002b; In Preiss, Kučerová, 2006).

Uživatelé stimulancií abstinující od 5 dní až do několika let, stále podle studií projevují poškozený výkon v testech, které vyžadují schopnost potlačit irelevantní informace a koncentrovat svoji pozornost, rozhodovat se, používat funkce paměti (zejména krátkodobou paměť), zpracování prostorových úloh a organizaci informací, schopnost učit se. Další studie také zjistily deficity v motorických úlohách, které jsou podobné symptomům Parkinsonovy nemoci a deficity ve verbální fluenci (Preiss, Kučerová, 2006).

1.7.3 Duševní zdraví

V důsledku užívání pervitinu může často docházet ke vzniku psychiatrických poruch, kterým je třeba věnovat pozornost. Často dochází ke komplikacím již existujících psychických potíží, mezi které řadíme poruchu pozornosti spojenou s hyperaktivitou,
kdy pervitin může působit jako samoléčitel, zhoršuje se paranoia a úzkostné stavy, bipolární afektivní porucha, schizofrenie, deprese, sebevražedné myšlenky, zrakové
a sluchové halucinace, nutkavost a poruchy příjmu potravy, hazardní hráčství (převážně
ve stavu akutní intoxikace) nebo toxická psychóza. Některé teorie naznačují, že osoby užívající drogy nebo abstinující byli nebo jsou nemocní zároveň jinou duševní poruchou (Růžička a kol., 2012a).

Na rozdíl od tolerance fyzické, psychologická tolerance neexistuje. Uživatelé

se tedy stávají velmi zranitelnými vůči psychotickým účinkům drogy, které mohou připomínat schizofrenii, včetně paranoie, agresivity či halucinací a bludů. Psychotické symptomy mohou přetrvávat i po několikaleté abstinenci (Mehling, 2007).