Univerzita palackého V olomouci

2.6 Psychopatologie závislosti

Člověk již od nepaměti hledá způsoby, kterými by bylo možné zintenzivnit prožitek radosti, euforie a slasti, a jak uniknout před bolestí a pocity samoty a izolace. Za určitých okolností se může tato přirozená touha stát nutkavou a zavdat tak příčinu chorobných znaků. To, co mění kvalitu prožívaného, může být alkohol, sex, jídlo, hazardní hry, televize, práce, moc apod. Tyto vnější aspekty samy o sobě ovšem problém nepředstavují, ale daleko spíše stav mysli, který je s nimi spojený, tedy vazba na uspokojení prostřednictvím vnějšího zdroje. Zájem o tento univerzální lidský problém trvá po tisíciletí, neboť dynamika touhy a nutkání je hybnou silou, která se váže ke zrození, utrpení, smrti
a vůbec k celému životu (Kudrle, 2003b).

„Kritický bod nastává, když se změna prožívání stává iluzí a záměnou za změnu reality samotné“ (s. 107, Kudrle, 2003b). Změna prožívání se postupně stává vytouženou, protože mnohdy kompenzuje negativní prožitky nebo skutečnosti daného člověka, ovlivňuje jeho úzkost, pocity osamělosti, neadekvátnosti, neklidné podrážděnosti

a umožňuje mu, aby se cítil normálně. Navozovaná změna prožívání se však nenápadně stává subjektivní normou a nakonec iluzí o změně reality samotné, doprovázené pocitem, že „jsem v pořádku“. Jedinec může uvěřit tomu, že problém nemá, protože již situaci problematicky neprožívá, a v kontextu s tímto vývojem jinak prožívané reality se mění
i jeho úsudek, myšlení a jednání. Svým jednáním však může situaci stále zhoršovat (např. prohloubení partnerského nedorozumění), což vede k pokračování abusu a k izolaci
od svého autentického prožívání (Kudrle, 2003b).

U osob závislých na návykových látkách je často pozorovatelná ztráta „zdravého rozumu“, kdy evidentní skutečnosti jimi jsou často zkreslovány, popírány či podivně zdůvodňovány. Zoufale brání své sebepojetí a pojetí druhých před zaplavením pocity studu a hanby, pocity odcizení a osamělosti. Manipulace a obranné reakce jsou často nevědomé stejně jako samotný vnitřní konflikt, někdy však také uvědomované nebo plně vědomé. Obranné a únikové mechanismy se postupně posilují v důsledku pokračující traumatizace vycházející z neporozumění a předsudků, v důsledku klesajícího sebehodnocení

a sebevědomí nebo v důsledku narůstajících pocitů viny a studu, mají tedy kompenzační charakter. Závislé osoby si postupně vytváří iluzivní realitu, na okolí působí často zmateně, dráždí svými výmluvami, nedodržovanými přísliby a lhaním (Kudrle, 2003b).

Jeden ze znaků psychopatologie závislosti, který je zároveň jejím potenciálním kořenem, je biologická a psychologická zranitelnost, která se pak dále rozvíjí v obrazech psychických poruch, tedy poruch, které vyvolává abusus nebo závislost sama. Psychopatologie závislosti má však také interaktivní charakter, tzn. je tvarována vzájemným očekáváním jedince a jeho okolí. Pokud například prostředí působí represivně, pravděpodobně se zvýrazní jedincova úzkost a paranoidita, v chaotickém prostředí

bez pravidel a hranic jeho desintegrace a panika, v tolerantním prostředí jeho tendence
ke zneužívání druhých a v emočně nepodporujícím prostředí se projeví pocity odlišnosti, deprese a prázdnoty (Kudrle, 2003b).

V neposlední řadě je psychopatologie závislosti tvarována také duchovním rozměrem existence jedince a společnosti. Logicky bude jinak interpretována intoxikace hašišem nebo peyotlem v prostředí a kultuře, která je užívá rituálně či religiózně, pokud bude porovnávána s podobnými projevy mladistvého středoevropana přežívajícího

ve squatu. Rovněž budou rozdílně ovlivňovat další dění kolem dotyčného – v prvním případě budou oceňovány jako bohulibý stav vedoucí k hlubšímu poznání, druhý případ může být interpretován jako rebelie a rezignace na společenský život. Již očekávání těchto interpretací experimentujícím jedincem ovlivňuje průběh intoxikace, pocity bezpečnosti
a nebezpečnosti a samozřejmě i schopnost psychické integrace celé zkušenosti (Kudrle, 2003b).

Kodependence je poruchou ze ztráty sebehodnoty, která se projevuje potížemi psychickými, psychosomatickými nebo fyzickými. Může být definována jako jakékoliv trápení nebo dysfunkce, která je spojena se zaměřením, nebo výsledně vzniká ze zaměření na potřeby a chování druhých. Kodependence jako závislost na druhém, byla původně zkoumána jako porucha vztahů v alkoholických rodinách, ovšem později se ukázalo,

že tento fenomén se vyskytuje v dysfunkčních rodinách obecně. Vychází z pocitů rozštěpenosti, nízkého sebehodnocení, strachu z opuštění a ze ztráty identity a postihuje
jak jednotlivce, tak celou rodinu. Kodependentovo sebehodnocení je měřeno tím,
jak vnímá, že jej vnímají ostatní, a tráví hodně času tím, že se snaží kontrolovat druhé, přičemž takto vylučuje možnost být osloven vlastními potřebami. Nejedná se pouze
o nejvíce rozšířenou závislost, ale jedná se také o základnu, na které všechny naše závislosti a nutkavosti vyrůstají. Pod povrchem skoro každé závislosti najdeme kodependenci, která je vytvářena zraňováním a udržována pocity studu. Závislost
se v tomto případě stává projevem mylné domněnky, že cosi mimo nás nás může učinit šťastnými a naplněnými. Kodependenci můžeme v mezinárodní klasifikaci nemocí najít pod diagnózami jako úzkostná (vyhýbavá) porucha osobnosti, závislá porucha osobnosti, anankastická porucha osobnosti, smíšená porucha osobnosti, smíšená úzkostně-depresivní porucha, fobické úzkostné poruchy, generalizovaná úzkostná porucha
nebo posttraumatická stresová porucha (Kudrle, 2003b).

2.6.1 Mezinárodní klasifikace nemocí

V základní terminologii rozlišujeme úzus psychoaktivní látky (jednorázové užití, nebo i opakované užívání, které nevede k žádnému významnému poškození uživatele), dále škodlivé užívání, (neboli abúzus, tedy užívání dysfunkční, rizikové) a syndrom závislosti, o kterém již bylo psáno výše (Jeřábek, 2008).

Mezinárodní klasifikace nemocí rozlišuje v souvislosti s užíváním návykových látek následující kategorie (Světová zdravotnická organizace, 2006):

• 
  F10.- Poruchy vyvolané požíváním alkoholu
  
• 
  F11.- Poruchy vyvolané požíváním opioidů
  
• 
  F12.- Poruchy vyvolané požíváním kanabinoidů
  
• 
  F13.- Poruchy vyvolané užíváním sedativ a hypnotik
  
• 
  F14.- Poruchy vyvolané požíváním kokainu
  
• 
  F15.- Poruchy vyvolané požíváním jiných stimulancií (včetně kofeinu)
  
• 
  F16.- Poruchy vyvolané požíváním halucinogenů
  
• 
  F17.- Poruchy vyvolané užíváním tabáku
  
• 
  F18.- Poruchy vyvolané užíváním organických rozpouštědel
  
• 
  F19.- Poruchy vyvolané požíváním několika látek a požíváním jiných psychoaktivních látek
  

Čtvrtý a pátý znak specifikují klinický obraz:

• 
  F1x.0 Akutní intoxikace (nekomplikovaná, s traumatem, s deliriem, poruchami vnímání, s kómatem, s křečemi)
  
• 
  F1x.1 Škodlivé užívání
  
• 
  F1x.2 Syndrom závislosti (v současnosti abstinuje, abstinuje v chráněném prostředí, v současnosti užívá látku, epizodické užívání)
  
• 
  F1x.3 Odvykací stav (nekomplikovaný, s křečemi)
  
• 
  F1x.4 Odvykací stav s deliriem (bez křečí, s křečemi)
  
• 
  F1x.5 Psychotická porucha (schizoformní, převážně bludná, převážně halucinatorní, převážně polymorfní, s převahou depresivních nebo manických příznaků)
  
• 
  F1x.6 Amnestický syndrom
  
• 
  F1x.7 Reziduální stav a psychotická porucha s pozdním začátkem (psychotické reminiscence – flashbacky, porucha osobnosti nebo chování, reziduální afektivní porucha, demence)
  
• 
  F1x.8 Jiné duševní poruchy a poruchy chování
  
• 
  F1x.9 Nespecifikovaná duševní porucha a porucha chování
  

Akutní intoxikace představuje přechodný stav po aplikaci psychoaktivní látky, který vede k poruchám na úrovni vědomí, poznávání, vnímání, emotivity nebo chování. Obvykle je silně závislá na výši dávky (výjimku mohou tvořit jedinci s určitými organickými nemocemi). Intenzita intoxikace se s časem zmenšuje a mizí, pokud se látka dále neužívá. Škodlivé užívání můžeme definovat jako způsob užívání, který poškozuje zdraví. Poškození může být somatické nebo duševní.

Odvykací se stav je skupina různě závažných a různě kombinovaných symptomů, ke kterým dochází při úplném nebo relativním vysazení látky. Začátek a průběh odvykacího stavu jsou časově ohraničeny a závisí na typu látky a dávce, která byla užívána bezprostředně před abstinencí. Charakteristickými rysy vysazení jsou psychické poruchy (úzkost, deprese a poruchy spánku), somatické příznaky se různí podle druhu látky.

Psychotická porucha vzniká během nebo bezprostředně po požití látky

a je charakterizována smyslově živými typicky sluchovými halucinacemi (nebo také halucinacemi více smyslů), záměnou osob, bludy, vztahovačností (často paranoidního obsahu), psychomotorickými poruchami a abnormními emocemi, které se mohou pohybovat od intenzivního strachu k extázi. Vědomí bývá většinou jasné, ale může
se vyskytnout i určitý stupeň poruchy. Psychotická porucha vymizí alespoň částečně
do jednoho měsíce, plně do šesti měsíců.

Amnestický syndrom je syndrom sdružený s chronickým výrazným zhoršením krátkodobé paměti, zatímco bezprostřední paměť je zachována. Často jsou přítomny poruchy časového smyslu a řazení událostí, zhoršuje se schopnost učit se novou látku. Může být doprovázen výraznými konfabulacemi, ale nemusí být nutně přítomné. Ostatní kognitivní funkce jsou většinou dobře zachovány a amnestické defekty výrazně převažují nad ostatními poruchami.

Reziduální stav a psychotická porucha s pozdním začátkem představují poruchy,
u nichž přetrvávají změny kognitivních funkcí, emotivity, osobnosti nebo chování
po období delší, než je předpokládaný přímý intoxikační účinek látky, přičemž začátek poruchy by měl přímo souviset s požíváním látky (Světová zdravotnická organizace, 2006).