Univerzita palackého V olomouci

Seznam příloh

Videozáznam č. 1

Videozáznam č. 2

Videozáznam č. 3

Rozhovor č. 1

Rozhovor č. 2

Rozhovor č. 3
Videozáznam č. 1

Sezení se uskutečňuje v malé místnosti, pouze za přítomnosti klienta a terapeuta. Klient

je usazen na pohovce u stolku, terapeut s ním komunikuje převážně vstoje
u flipchart tabule, na které ilustruje jednotlivé fáze, které zrovna popisuje. K obecným názvům, tak jak jsou uvedeny v metodice, pak dopisuje konkrétní pojmy, tak, jak vychází z klientových zkušeností.

Terapeut: „Teď budem řešit funkční analýzu – tady prostě je nějaký spouštěč“ (do levého horního rohu kreslí bublinu s názvem spouštěč), „tady vlastně nějaká myšlenka, která
se projeví nějakým chováním“ (bublina v pravém horním rohu), „a tady je prostě nějaký důsledek toho, co se potom stane“ (bublina v levém dolním rohu, bubliny jsou propojeny šipkami v tom pořadí, v jakém byly zmiňovány). „Pak to jde někam dál. Takže když
se na to potom podíváme, tak co může být pro tvoje myšlenky na hraní, nebo když jsi měl posledně jako relaps, co se stalo, jaký byl ten spouštěč?“

K01: „Když se mluvilo o výhře, velký. O velký výhře když jsem se dozvěděl. Ale vod někoho jiného.“ (Klient sedí na pohovce s rukama opřenýma o kolena a udržuje kontakt s terapeutem, sleduje schéma nakreslené na tabuli.)

T: „Od někoho jiného. A co se, jako potom… takže velká výhra někoho jiného“ (dopisuje údaj na tabuli k první bublině), „co se potom vlastně dělo? V těch myšlenkách, jakoby,
co se ti honilo hlavou?“

K01: „Že by to mohlo klapnout i mně“ (terapeut píše údaj na tabuli ke druhé bublině),
„i touha vlastně jako po tom, to zažít zase. Ale při tý recidivě, no, předtím jako…“

T: „A potom se to nějak projevilo v tom hraní, jo, že jsi šel hrát, nebo za jak dlouho asi...?“

K01: „No, za pár, no, sázel jsem asi za tejden no, takže sázky… recidiva už tam byla.“

T: „A to spustilo teda to hraní teda, jo?“ (ukazuje na bublinu „chování“)

K01: „Hm.“

T: „A to trvalo jak dlouho?“

K01: „Recidiva? Čtyři, pět měsíců.“

T: „Čtyři, pět měsíců“ (dopisuje údaj na tabuli) „tak. A důsledkem teda bylo, že…“

K01: „Léčebna.“

T: „Zase léčebna.“ (dopisuje údaj k poslední bublině) „Tak a to je spouštěč velká výhra, léčebna a potom jakoby, teďka jsi šel vlastně z té léčebny už sem na doléčovák, jo.“ (zatímco mluví, ukazuje postupně na všechny bubliny a dokresluje šipku, která vede
od poslední bubliny do prázdného prostoru, což symbolizuje ‚doléčovák‘) „To byl spouštěč velká výhra. Jaké jsou ještě spouštěče další vlastně jakoby? Takhle to dopadlo, posledně
to dopadlo takhle jakoby blbě, jo…“ (otáčí list papíru na tabuli na čistou stránku)

K01: „Srovnávání se.“

T: „Tak, teď teda vezmeme druhý spouštěč, tak spouštěčem může být jaký, srovnávání se? To znamená co?“ (na nový list kreslí opět první bublinu v levém horním rohu, ‚spouštěč‘)

K01: „Že chci být v něčem lepší než ostatní.“

T: „Aha.“ (údaje píše na tabuli) „Co ještě může být spouštěč?“

K01: „Zklamání.“

T: „Jakože ty někoho zklameš, nebo tebe někdo?“

K01: „Ne, já někoho.“

T: (dopisuje údaje na tabuli) „Tak. A ještě něco?“

K01: „Teď nevím, k tomu hraní asi to je všechno. Vlastně to jsou ty nejdůležitější.“

T: „A toto, jak tyhlety spouštěče vlastně působí na ty myšlenky. Co teda, když ty spouštěče jsou, tak co se ti honí hlavou, takový pro a proti? Co říká takový ten ďábel, běž hrát, a co právě říká, nechoď hrát, zastav to?“ (na tabuli kreslí odrážky, které
na předchozím listě papíru nebyly, u odrážek písmeno ‚M‘ (myšlenky) a označení +/-)

K01: „Když vyhraju, budu mít více prostředků na to srovnávání.“

T: „Takže to je taková nějaká motivace tou výhrou, jo.“

K01: „No, motivace, výhra, prostředky, peníze…“

T: (k odrážce vedle znaménka ‚+‘ dopisuje: „Budu mít peníze“) „Co ještě?“

K01: „Pohodlí, to značí ty peníze. Větší možnosti.“

T: (doplní klientovy odpovědí pod znaménko ‚+‘) „A co ti říká, že jako jít hrát nechceš? Nebo že nepůjdeš?“

K01: „Rodina, teď ty pocity co jsem u toho zažíval…“

T: (dopisuje odpovědi k odrážce s označením ‚-‘) „To potom, jo, jakože? Potom co jsi prohrál?“

K01: „Při tý hře, no. Ale když jsem prohrával, pak by to mohlo jít do plusu, že jo. Taky ztráta.

T: „Ztráta. Takže máme tady vlastně spouštěč,“ (ukazuje na bublinu vlevo nahoře) „který se vyskytuje asi i tady v O., že jo. A teďka vlastně, většinou zvítězí tady ty myšlenky,“ (zakroužkuje odrážku označenou symbolem ‚-‘ a všechny položky u ní uvedené) „které ti zakážou to hraní, ne? Protože kdyby tady zvítězily tyhle,“ (zakroužkuje položky u odrážky se symbolem ‚+‘) „tak bys šel hrát.“

K01: „No jasný.“

T: „Ale teďka jakoby že jo, tak se pořád tady takhle držíš, jakože abstinuješ od té hry,
a nějaká jako, víš, jakože, jak jakoby těmhle myšlenkám se bránit?“ (ukazuje na položky uvedené u symbolu ‚+‘) „Jestli existuje vlastně, jaký máš obranný mechanismy, vůči tadytěm myšlenkám podporujícím tu hru?“

K01: „Tak v tom srovnávání mi pomáhá to malování, jako prostě se musím soustředit
na jednu věc jenom, že prostě nebudu dělat furt něco a někoho se snažit překonat, když
se tomu nevěnuju, tak…“

T: „Takže srovnávání, malování…“ (píše na tabuli)

K01: „Prostě nějaká tvůrčí činnost, jako u který se nedá ani moc srovnávat, najít si svoji silnou stránku, takhle jsem to pojmenovával v léčbě. Jako nepřebíhat furt k něčemu jinýmu prostě.“

T: „A ty kořeny toho srovnávání? Jsou někde? Máš to nějak zmapovaný?“

K01: „Já zase hodně jakoby, jsem chtěl bejt lepší než táta, nebo něco takovýho jsem dřív měl. Ale že to mám jako se všema… Nebo dřív, já jako teď už to mám jako daný, že jo, takhle, prostě tohleto mi pomáhá.“

T: „Tak to bylo dřív.“

K01: „No bylo to před druhou léčbou ještě, a v týhle druhý léčby prostě, já jsem si to
ani neuvědomil ještě na první, tohleto tam hrálo velkou roli potom taky, jako v tom hraní.“

T: „Jo, super. A to, že někoho zklamu, se objevuje teďka taky, jako? Když teďka ses vlastně rozcházel, někoho zklamu,“ (ukazuje na tuto položku na tabuli) „a když někoho zklameš, tak se ti to tam objevilo, že bys šel hrát?“

K01: „No jasný, no.“

T: „A jak se proti tomu teda bránil, proti těm myšlenkám?“

K01: „To nevím… Já jsem rád, že to dokážu řešit vůbec. To mi pomáhá.“

T: (píše položku na tabuli) „Jako tady nebo někde mezi lidma?“

K01: „No celkově s tím dotyčným.“

T: „Takže to byl první rozchod vlastně.“

K01: „No, tak tam byly předtím ty dva, že jo, ale to bylo asi po dni, hnedkom co jsem
si to uvědomil, teďkom to bylo horší.“

T: „Teďkom je to poprvé úplně normálně, bez hry a takto, jo?“

K01: „Hm.“

T: „Dobře. Tak když si to teďka srovnáme, tak… nebo shrneme vlastně…“ (otáčí na tabuli nový list papíru) „Že jo. Jsou nějaké spouštěče, ty spouštěče mají za následek myšlení, myšlenky způsobujou nějaké chování a to má potom nějaký důsledek, jo. To je taková jakoby, se tomu říká vlastně analýza nějakého chování, jo.“ (zatímco mluví, kreslí pod sebe na levý okraj papíru písmena ‚S‘, ‚M‘, ‚CH‘ a ‚D‘, přičemž od písmena ‚S‘ vedou šipky mezi jednotlivými písmeny směrem dolů) „A ty spouštěče prostě vždycky přijdou,
ty budou,“ (ukazuje na písmeno ‚S‘) „a s těma se dá pracovat teda, že si je uvědomuješ, nebo co jsi teďka říkal, že v té léčebně, ale prostě můžou přijít i nové v životě, že jo, jakoby spouštěčů může být celá řada. A teďka ty spouštěče provokujou buď myšlenky
na tu hru, čili myšlenky ‚H‘ je nazveme,“ (na tabuli vede od písmena ‚M‘ šipku směrem doprava k nově dopsanému písmenu ‚H‘) „jo, a nebo myšlenky na abstinenci.“
(od písmena ‚M‘ vede druhou šipku směrem doprava k nově doplněnému písmenu ‚A‘) „Čili, z myšlenek na abstinenci je chování, to znamená jdeš do nějaké tvůrčí činnosti,“
(od písmene ‚A‘ vede šipku směrem dolů k písmenu ‚CH‘) „a v důsledku máš z toho vlastně nějaký zisk z té tvůrčí činnosti.“ (od písmene ‚CH‘ kreslí další šipku k písmeni ‚D‘) „Když hraješ, tak vlastně to jde přes tu hru, v důsledku že se to protáhne na nějakých pár měsíců, nebo že se to nedá zastavit nějak asi, a končí to vlastně v tom nějakém zařízení dalším.“ (zatímco mluví, opět ukazuje na jednotlivá písmena) „Tak a teďka teda hlavní ten prostor bude asi, že jo, v té hlavě, v těch myšlenkách.“ (ukazuje na písmeno ‚M‘)
„Co jakoby kdy, za jakých okolností zvítězí. No tak tady vlastně, jestli teda jsem to dobře pochopil, ti pomáhá hlavně to, že už některé věci víš z minula. A co, pomáhá ti ještě
to, že teda, že už máš zkušenost, že to jde? Jako nějak se z toho vykreslit, vymalovat, nebo?“

K01: „No, to taky, a to… já nevím, že hlavně prostě už nechci, že vím, jak jsem
si to prožil. Jinak mi hodně pomáhají ty vzpomínky na tu recidivu, že prostě vím, že když to udělám, tak se z toho nedostanu zase.“

T: „Jo. Takže vzpomínky, takové, jak se říká, vzpomínej na to, co je při tom hraní, a co je potom jako důsledek. Tak jo. A když jsi ještě předtím, kdybychom se ještě vrátili k tomu, kdes třeba měl to hraní, tak bylo… vlastně,“ (otáčí listy papíru zpět na první popsaný list) „to je to předtím, úplně ten první relaps, tak ti to trvalo vlastně čtyři až pět měsíců, to je jakoby dlouhá doba, co vlastně jako hraní neustále udržovalo, jako že jsi pořád tam chodil

Videozáznam č.2

Sezení se uskutečňuje v prostorech p-centra, v místnosti s dvěma pohovkami a dvěma křesly, které jsou rozestavěné kolem stolku. Klient sedí na pohovce, terapeut střídavě vstává ke smývatelné bílé tabuli tabuli a sedá si do křesla, tabule stojí mezi klientem

a terapeutem.

Terapeut: „Takže, cílem tady tohoto je udělat funkční analýzu,“ (odsunuje židli
a přitahuje blíže bílou tabuli na kolečkách, aby na ni klient lépe viděl) „braní, jo. Obecně totiž, a to teďka nemusí vůbec souviset jako s tím, jak to máš ty. Ale ono se uvádí, vlastně, v tom programu, že ty fáze toho braní jsou v nějakých čtyřech prostě momentech, jo. Že je nějaký prostě ten spouštěč, nebo těch spouštěčů je víc,“ (na tabuli kreslí bublinu s písmenem ‚S‘ do levého horního rohu) „z toho spouštěče vlastně přichází nějaké bažení,“ (od písmene ‚S‘ vede šipku k další bublině s písmenem ‚B‘) „z bažení dochází k nějaké aplikaci, jo, to trvá nějakou dobu“ (od předchozího písmena vede šipku k písmeni ‚A‘), „potom je nějaký dojezd, a potom je nějaké, jakoby zotavení.“ (kreslí bubliny s písmeny ‚D‘ a ‚Z‘, které jsou propojeny šipkami v takovém pořadí, v jakém se o nich zmiňuje)
„A potom teda buď je abstinence,“ (kreslí šipku, která směřuje ven vytvořeného z kruhu) „a nebo znovu, ten kruh se uzavírá a jde to do toho.“ (kreslí šipku, která směřuje
od písmene ‚Z‘ k prvnímu písmeni ‚S‘, čímž se z písmen vytvoří jakýsi kruh) „Tak, a já teďka právě, naším úkolem je jako zanalyzovat, jo, to znamená, co tobě se honilo hlavou během těchhletěch fází, jo. To znamená, jaké byly tvoje spouštěče, jaké myšlenky
se vyskytovaly kolem bažení, jaké myšlenky se vyskytovaly kolem aplikace, myšlenky
na dojezdu a myšlenky na zotavení.“ (ukazuje na jednotlivá písmena napsaná na tabuli) „Když jsi byl… pokud jsi to teda jako měl v těchhletěch fázích. Dá se to tak vystihnout?“

K02: „Jo, trošku možná jo.“

T: „Jo? Super. Takže jaké jsi měl spouštěče?“

K02: „Spouštěč, tak určitě alkohol byl spouštěč, další z těch spouštěčů byly, dejme tomu, jakože nepříjemnosti, dejme tomu přišel mi dopis, že mám něco zaplatit, nebo průser, jo… Tím pádem by se to dalo nazvat, jakože odložení, snaha o zapomenutí na problém nebo odložení problému, jako jo. A pak třeba… vyčerpanost, jakože přetaženost, nedostatek energie.“

T: (dopisuje údaje na tabuli k písmenu ‚S‘) „Jo. Potom bylo teda bažení, tam tě napadaly jaký myšlenky, při tom bažení? Na co jsi myslel?“

K02: „Tak určitě na tom bažení, já nevím, tak samozřejmě taky, že na ten problém, kterej mi nastal, na nějakou dobu zapomenu, na to, že ten stav je super, jo, že si zas něco užiju,
a že stihnu udělat spoustu věcí.“

T: (doplňuje údaje na tabuli k písmenu ‚B‘) „Potom byla ta aplikace samotná, a jak dlouho trval jakoby ten stav, než byl ten dojezd, jak dlouho to tak u tebe fungovalo?“

K02: „Jako myslíš, jak dlouho byl stav, jak dlouho byl stav intoxikace?“

T: „No, no.“

K02: „Tak to bylo různý, tak dva až sedm dní.“

T: „Jo? V kuse prostě takto.“ (k šipce mezi písmeny ‚A‘ a ‚D‘ dopisuje časový údaj)

K02: „No, tak jako, já nevím, já jsem si vždycky dřív, když už, tak fest.“

T: „Jo. A tam byly nějaké myšlenky kolem toho? Teda jakoby, když jsi byl přímo v tom?“

K02: „No když jsem byl přímo v tom, tak jsem jakoby na dojezd nemyslel, dokud dojezd nenastal, že.“

T: „Jasně. A tak jsi myslel na co?“

K02: „No tak na ty problémy samozřejmě ne, na to se mi dařilo zapomínat, spíš jsem si tak plánoval nějaké věci, dělali jsme kraviny, jezdili autem, tam si zašli na pivo, kecali, jakože rozhovory a tak. Plánování si věcí, které v životě neuskutečním…“ (smích)

T: (dopisuje údaje na tabuli) „Jo, a to, to jsi vůbec nespal jo, teda. Třeba i těch pět dní, jako žes to pořád…“

K02: „Nejdýl deset nocí.“

T: „Takže jsi pořád aplikoval, a když ti to jako docházelo, tak sis dal znovu.“

K02: „Jasně.“

T: „A jedl jsi, nejedl jsi?

K02: „Nejedl.“

T: „Nejedl, v podstatě jsi takhle valil celou dobu. Pak přišel teda nějaký ten dojezd,
to už bylo jako vyčerpání.“ (ukazuje na tabuli na písmeno ‚D‘)

K02: „Nejedl, nespal, třeba když jsem jel těch sedm dní, tak jsem tam měl třeba, dejme tomu v půlce toho braní nějaké tři, čtyři hodiny, takovej ten mikrospánek, že už tělo nemohlo, že jsem si lehl a vlastně spal jsem, nespal jsem, že jo. Tělo úplně vyplo a…“

T: (během klientova vyprávění si sedl) „Jo. Tak potom jakoby, proč jsi potom přestal jakoby. Že už jsi byl úplně vyřízený?“

K02: „Buď jsem neměl prachy, nebo už jsem toho měl fakt dost, že už tělo mlelo z posledního, že už jsem prostě potřeboval spát, jo…“

T: „A na tom dojezdu jsi potom, byl jako nějaký dojezd teda vůbec?“

K02: „No byl jsem, samozřejmě, nějaký dojezd tam byl, záleží podle délky, doby, jak jsem smažil, že.“ (ukazuje na časový údaj na tabuli) „ Takže třeba den jsem měl ten dojezd, dva dny jsem měl ten dojezd.“

T: „A tam byly jaký, jak to vypadalo ten dojezd?“

K02: „No tak samozřejmě bylo mi zle, nechtěl jsem nikoho vidět, ke konci braní už jsem teda míval ty toxické psychózy, na tom dojezdu…“

T: (dopisuje údaje k písmenu ‚D‘) „A myšlenky kolem toho byly jaké?“

K02: „Tak výčitky, sebevražda, že už, že s tím končím… Prostě styděl jsem se, tak jakoby sám za sebe, že to dělám. To tak trvalo dvacet čtyři hodin a víc, dokud jsem prostě,
se mi nepodařilo usnout.

T: (zapisuje údaje na tabuli) „A to je jenom nějaké období toho zotavení, když si dával ten organismus dohromady, jo.“ (ukazuje na písmeno ‚Z‘)

K02: „No, tak to jsem pak třeba čtyřicet osm hodin spal. V kuse, s tím, že jsem se vzbudil, zašel si na záchod, vypil půl litru vody a šel si znovu lehnout.“

T: „Jo. A tady jako, jestli tady bylo v tom období nějaký takový zvažování, jestli teda znovu si dát, nebo…“

K02: „V tom období, toho, jakože… jak jsi to nazval… zotavení, tak to jsem myslel hlavně na spánek, na pití a na jídlo. Abych něco snědl, jo. Prvně něco pomalu,
ať si nedoškrábu krk po těch sedmi dnech, jo, protože… Tak to jsem se spíš snažil dát dohromady, abych zase mohl normálně fungovat, přijít do práce v nějakém tom stavu, když už jsem práci neměl, tak abych mohl fungovat nějak doma, podělat si nějaké věci.“

T: „Jo, abych mohl fungovat. Bylo tam nějaké zvažování, že bys tím sekl, jakoby, nadobro, nebo tak?“

K02: „V tomhle stavu už ne, zas. To na těch dojezdech.“ (ukazuje příslušné body
na tabuli) „Tady už nic. Tady už jsem se dal dohromady, třeba jsem i přemýšlel, jak, kde schrastit prachy, jak to udělat, nebo…“

T: (zapisuje údaje pod písmeno ‚Z‘) „Takže to je většinou, znovu vede k tomu dalšímu bažení. Tady potom nějaké spouštěče, ten kruh potom dále pokračuje…“

K02: „Jo, přesně tak. Abych zase odložil, to, čemu jsem se měl postavit čelem, abych zase posunul někam dál a přestal na to myslet.“

T: „A jak dlouho tady tohleto fungovalo jakoby? Takový ten jako proces, že jo, bažení, aplikace, dojezd, zotavení…“ (ukazuje na jednotlivé body na tabuli)

K02: „Kolotoč? Tak já jsem bral, bral jsem osm let, ale zezačátku to nebylo, zezačátku jsem ty problémy řešil, zvládal jsem prostě práci, zvládal jsem, v uvozovkách jsem
si myslel, že zvládám to braní, nebylo to tak časté, ale jako poslední ty dva, tři roky už jel tento kolotoč. Odsouvání problémů do toho a droga šla do popředí.“

T: „Teďka ten kolotoč, když si to vezmeme, jakoby, co ten kolotoč,“ (maže údaje
ve spodní části tabule u písmen ‚D‘ a ‚Z‘, aby si udělal místo) „co ho vlastně udržovalo, jo, jaké vlastně ty, aby ten kolotoč mohl fungovat, tak, že jo, musely převažovat určitou dobu zisky nad ztrátami, jo. Jakmile převažujou ty ztráty, tak se člověk jde léčit. Tak jakoby, jaké jsi z toho měl zisky? Protože ten kolotoč se pořád udržoval, co tam byly pro tebe
za výhody?“ (na tabuli píše znaménko ‚+‘)

K02: „Tak určitě ten stav, že, euforie a tady to, zapomenutí na ty problémy, útěk z reality… a cítil jsem se dobře, tak já nevím, jak to napsat…“

T: (zatímco klient mluví, postupně dopisuje údaje ke znaménku ‚+‘) „Tak jak to je, no.“

K02: „Cítil jsem se dobře, v tom stavu, že jo. Jakože, hodně sebevědomí, jistý si sám sebou a tak dál.“

T: (na tabuli píše znaménko ‚-‘) „Potom, když, že jo, zvažuješ, že teda už je toho jako hodně, jsou nějaké ztráty?“

K02: „No tak ztráty určitě byly, byla ztráta zaměstnání, zadlužení se, protože jsem přestal splácet, ztráta kamarádů, rodinné vztahy na minimum úplně… Vlastně ztratil jsem
i podnájem, díky tomu, že jsem ztratil zaměstnání, že jo, protože místo toho, abych zaplatil nájem, jsem peníze investoval do toho kolotoče… Pokus o sebevraždu.“

T: (dopisuje údaje pod znaménko ‚-‘) „Takže když si to teďka dáme jako vlastně na misky vah, jo,“ (údaje pod znaménky ‚+‘ a ‚-‘ od sebe oddělí čarou) „takže, to jsou docela vážné věci, že jo.“ (ukazuje na jednotlivé položky pod symbolem ‚-‘, vedle pojmu ‚pokus
o sebevraždu‘ nakreslí ‚!‘)

K02: „No tím vlastně to moje braní skončilo, jo.“

T: „To vlastně jakoby, když v tomhletom ranku je sebevědomí, tak to sebevědomí tím zase ztrácí, když nemáš bydlení, když nemáš vlastně, to je tvá souvislost, že vlastně, když nemám bydlení, nemám…“

K02: „Toto co jsem ztratil, vlastně,“ (ukazuje na pojmy pod označením ‚-‘) „tak mě vedlo zase k tomuto, jo,“ (ukazuje na pojmy pod označením ‚+‘) „protože jsem nechtěl zase
na toto, na všechny ty průsery myslet, jo.“ (ukazuje zpět na znaménko ‚-‘)

T: „No právě, že vlastně to ti zvedne sebevědomí…“

K02: „A vygradovalo to vlastně tím pokusem, v toxické psychóze, pokusem
o sebevraždu.“

T: „A tam sis řekl jako dost, jo?“

K02: „No tam jsem si nic neřekl, tam jsem spolykal šedesát prášků na spaní. Naštěstí
mě brácha chytil, když jsem loupal poslední plato, zavolali mi rychlou, vypumpovali
mi žaludek, pak jsem se asi po dvou až třech dnech probral ve Z. na jipce. To jsem měl ještě pořád, v té psychóze jsem byl. Z tama mě zavezli k psychiatrovi, vyzvedla mě máti, zavezla mě k psychiatrovi, psychiatr mě okamžitě poslal do K. na detox, ne přímo jakože na protialkoholní nebo na protidrogové, ale prostě, dalo by se říct, do blázince, protože jsem měl pokus, měl jsem toxickou psychózu, která trvala, a měl jsem za sebou, mám sebevražedné sklony, takže prostě na uzavřené oddělení, jo. Kde byly plastové příbory
a prostě nic ostrého.“ (smích)

T: „Jo. Tak potom se to rozvinulo na tu léčbu.“

K02: „A tam jsem se na tom, dejme tomu, říkejme tomu detox, asi po týdnu, já nevím, nebo po třech dnech prostě z té psychózy nějakým způsobem dostal, teprve jsem zjistil,
co se tak nějak, zjistil, spíš co mi řekli, co se stalo, matně jsem si na něco pamatoval, zjistil jsem, kde su… No a s tím, že tam teda zůstanu, ale nebylo to z mojí iniciativy, bylo
to z iniciativ, abych uklidnil jako vztahy v rodině a podobně, jo. Řekl jsem máti všechny, jak jsem se zadlužil, že jsem neplatil a tady to.“
Videozáznam č.3

Sezení se opět odehrává v prostorech p-centra, ve stejné místnosti jako sezení s K02. Terapeut i klient jsou usazení stejným způsobem jako v předchozím případě, mezi nimi

je bílá mazací tabule.

Terapeut: „Takže dneska bychom si udělali modul vzorce a cykly braní. Heroinu.
Ta metodika vlastně, nebo ten modul, funguje na principu prostě nějakých cyklů toho braní, jo, že existujou vlastně nějaké spouštěče,“ (do levého horního rohu tabule kreslí bublinu s písmenem ‚S‘) „které vlastně vedou k aplikaci. Nebo vedou ne k aplikaci,
ale vedou spouštěče vlastně nejdřív k bažení, jo, tak.“ (od písmene ‚S‘ vede šipku k nové bublině se slovem ‚bažení‘) „Z toho bažení vlastně dochází k nějaké aplikaci té drogy, aplikace, jo,“ (od bubliny ‚bažení‘ vede šipku k nové bublině ‚aplikace‘) „to znamená potom ten stav po té aplikaci. Potom by měl být nějaký dojezd, kdy vlastně ta látka jako
se zmetabolizuje a člověk zažívá nějaké stavy na tom dojezdu,“ (od bubliny ‚aplikace‘ kreslí šipku k nové bublině s názvem ‚dojezd‘) „a z toho dojezdu zase nějaké stavy, zotavení.“ (od bubliny ‚dojezd‘ kreslí šipku k bublině ‚zotavení‘) „Jo, a po tom zotavení zase přichází další bažení, tam se člověk dostane nějak jako, do pohody, jo, že se z toho srovná.“ (kreslí šipku od bubliny ‚zotavení‘ k bublině s označením ‚bažení‘, čímž uzavírá pomyslný kruh) „Tak, tak to je jakoby na tom pervitinu, jo, jakoby, takhle se vlastně řeší analýza jo, jakoby, nebo vůbec se zanalyzujou ty stavy, jaké jsou myšlenky při bažení, myšlenky při aplikaci, myšlenky při dojezdu, myšlenky při zotavení“ (zatímco mluví, ukazuje na příslušné body na tabuli) „a z těch myšlenek se potom volí nějaká forma prostě prevence, nebo nějakých intervenčních zákroků. Mě by zajímalo, jak to vypadá, jako když jsi na tom heroinu, jo, to znamená, spouštěče vlastně, pro to bažení, jaké by mohly být, třeba v rámci, třeba u tebe. Jaké tam jsou? Dejme tomu, že je nějaké období abstinence, nebo to bylo jako pořád, ten heroin jako, každej den? Nebo tam byly období, kdy… Když se vrací nějaké recidivy třeba, jo, když se jakoby, nebereš, nebereš, a pak se něco spustí
a začneš jakoby po tom bažit, jo, mít ty chutě. “