Univerzita palackého V olomouci
T: Je to stres, každopádně. K01
Yüklə 173,1 Kb.
|
- Bu səhifədəki naviqasiya:
- Rozhovor č. 3 Tazatelka
- Jméno a příjmení: Radka Michaliczková Katedra
- Vedoucí práce: Mgr. Michal Růžička, Ph.D. Rok obhajoby
- Klíčová slova v angličtině
- Rozsah práce: 88 stran Jazyk práce
|
T: Je to stres, každopádně. K01: No, ale tak, tak nějak, je mi zase líp. Spíš mně je líto, že se to stalo zase. Rozhovor č. 2 Tazatelka: Mohl bys mi popsat to sezení, nějak svými slovy, jak to probíhalo, co se tam řešilo? K02: Tak řešili jsme vlastně ten kolotoč, který začíná spouštěčem, přes bažení, aplikaci, dojezd a zotavení se. Takže jsme probírali u každého z těch bodů, co jsem jmenoval nějaké ty faktory, které konkrétně na mně působily, na co jsem v té době myslel, co jsem v té době prožíval… Asi tak. T: Asi tak. A byla to pro tebe novinka, nebo už jsi o tom slyšel někdy dřív, třeba v nějaké jiné léčbě? K02: Přímo tohle jak jsme dělali s M. ten kruh? T: Ano. K02: Takže přímo tady ten kruh jsem jako ještě s nikým nedělal, ale jednotlivé ty fáze toho kruhu jsme probírali ať už v léčbě, nebo tady na doléčováku, jo. Co se týče spouštěčů, bažení, teda ty aplikace a to, jsme teda nijak hloubkově nikde neprobírali v léčení, to se zas moc asi nemá, si myslím. T: Takže je ti to jasné, jakoby pochopils všechno, o co tam jde v tom sezení nebo tak? K02: Určitě. T: A která z těch informací ti třeba připadá nejdůležitější, co tam padly v tom sezení? K02: Informací, tak ty informace jsem podával já, takže pro mě jsou nějak důležité všechny a nějak hodně, jako myslím si, že určitě důležité jsou ty spouštěče, aby každý jako jednotlivec věděl, co tak na něho má ten největší vliv a dokáže ho vlastně do toho kolotoče dostat, nebo ho opětovně spustit jako. Takže aby věděl aspoň část, těch spouštěčů je strašně moc, ale aby věděl aspoň o části z nich, které ho dokážou ovlivnit a vedou přímo až k té aplikaci. T: Takže tam jde o to, že ti to pomůže si to ujasnit všechno. K02: Jo, určitě. Já jako mám svojich pár těch spouštěčů mám pro mě jasných, vím čemu se mám vyhýbat a jak to mám řešit, ale i jinak jich mám určitě ještě mnohem víc a na ty prostě přicházím postupem času nějak jo. Co všechno mě dokáže nějakým způsobem nakopnout k tomu, abych myslel jinak. T: Dobře. A bylo tam třeba něco, co ti připadá zbytečné, co by v tom sezení vůbec nemuselo být, nebo pro tebe osobně to bylo zbytečné? K02: Tak pro mě osobně tam zbytečné nebylo nic a myslím, že všechno co tam bylo, tam patří do toho kruhu, co jsme kreslili a do toho, kolem čeho se to sezení točilo jako jo. Nic z toho tam nebylo navíc, prostě všechno bylo tak, jak to ve skutečnosti je. T: Takže celkově, když se podíváš na to sezení, tak je to pro tebe přínosné, využiješ to? K02: No přínosné, využiju to, akorát jsem si pořád, akorát jsem si zase zopakoval to, co vím, jako, nebo… T: Jo. A teďka bych se zeptala, na nějaké emoce v průběhu sezení, byly tam třeba nějaké výkyvy při řešení nějakých témat konkrétních? K02: Ani ne, třeba jako chvíli mi vydrželo, teda vydrželo. Chvíli mi trvalo, než jsem na tu otázku odpověděl, než jsem konkrétně tam dodal to, co jsme psali na tu tabuli, ale jinak spíš ne. Já už to dělám poněkolikáté. T: Jo, takže s klidem prostě zpracováváš informace. K02: Takže s klidem. Zní to blbě, ale už to mám trošku nacvičené jako. Jo, protože já dělám, nebo už jsem dělal i pro jednu studentku psychologie něco podobného a chodím sem do primárky dělat besedy se středoškolákama na tady to. Takže už mám za sebou pár besed, kdy vlastně převykládávám životopis a konkrétně těchhle věcí, co jsme třeba tu probírali, mají děcka spoustu otázek, když jsou aktivní teda, tak… T: Jo, takže ty emoce už jsou v podstatě zvládnuté nějakým způsobem, že tam třeba byly někdy dříve, ale… K02: Spíš ze začátku tam ty emoce byly, že jsem na něco nechtěl odpovídat, nebo jsem to vystopoval jako, ale v současné době už mi nedělá problém, dalo by se říct, odpovědět - odpovím na všechno jako jo. Nedělá mi problém o tom mluvit a dalo by se říct, že o tom mluvím i rád, protože si vlastně tím připomínám minulost a dokážu si tu přítomnost a budoucnost upevnit, když si problém připomenu znovu. Rozhovor č. 3 Tazatelka: Mohl bys mi popsat, o čem to sezení bylo, shrnout, co se dělo? K03: Tady to bylo… mi M. rozepsal na tabuli, jak tak nějak jakoby začíná, než se jakoby, takovej ten koloběh toho braní. Tak je vlastně spouštěč, tím to začíná. Máš bažení, a k tomu musíš mít nějakej důvod, proč jakoby… Bažení je, já nevím, jak bych to pojmenoval, nějak jakože chutě – co tě k tomu dovede, proč bažíš jo, ja nevím, já třeba mám z minulosti, protože heroin jsem bral 15 let, tak mě tak nějak jako… Ještě vlastně předtím řeknu, že to jsou všechno takový ty důvody, který ty jako si říkáš, bylo to proto, bylo to proto. Ne, bylo to proto, protože ta droga ti chutnala. Jo, a každý si tu cestu musí projít. Někdo, někomu trvá pět let, někomu deset, patnáct jako mně, někdo na to nepřijde celej život, a bere celej život. Ale takový ty, takový ty další body, proč třeba abstinuješ rok někde, buď v base, kde jsem taky byl, a nebo, že prostě se rozhodneš z donucení, a nebo, že si řekneš, už to nachvíli zastavím. Tak jdeš do nějaký léčebny a vylezeš, třeba rok abstinuješ, a pak teda je ten spouštěč, to bažení, že si znova dáš. A já měl vždycky takový nějaký ty důvody k tomu si dát. Samozřejmě, jak jsem říkal, podvědomě to bylo proto, že jsem si tu drogu chtěl dát, jo. Ale vždycky si najdeš nějakej ten důvod jo, aby sis to odůvodnila, takže já měl vnitřní nespokojenost, že jsem se vracel vždycky do místa bydliště, jsem z T. na severu, a bylo to takový, že nemůžeš sehnat práci, jo, že ti hned všichni nevěřej, že ti všichni neskáčou kolem krku… No a proč by ti skákali, když jsi jim předtím strašně ublížil, vokrad je, jo, nebo různě. Pak co jsem tam měl… Výčitky, výčitky svědomí, problém ve společnosti, to je vlastně, to má spojitost i s tím prvním, jo, že prostě jsem si říkal, prostě stejnak jako to bude špatný, dobrou práci si nenajdu a nenajdu si pěknou přítelkyni nebo slušnou a všichni to vo mně věděj a nikdo mi nedá šanci a takovýdle… A pak… Nebo naopak, pak zase oslava úspěchu, to jsem taky měl, že když mě pustili z prvního výkonu trestu ve dva šest, tak jsem najednou měl, během tří měsíců jsem si vydělal na svůj byt, měl jsem krásnou přítelkyni, chytrou, mladou, hezkou, pořídil jsem si auto, klapalo mi to v rodině, všichni mi zase věřili, bylo to perfektní. Ale mě to nějak vnitřně neuspokojovalo, nenaplňovalo, protože jsem to s tou drogou neměl vyřešený, tak jsem si omluvil takový to jakože, nebo, takovej ten pomyslnej dort spokojenosti, tu třešinku nahoru, že jsem si znova dal. A to bylo právě spouštěč, bažení, a pak byla aplikace, to je vlastně ta první dávka, kterou ty si dáš, a… teď tam byla další otázka… ten dojezd. U lidí na pervitinu je dojezd, že vlastně po nějaký době, když si daj, tak je to jakoby poprvý pro ně a zase třeba dokážou, dva dny prostě lítaj po městě, nejí, nepijou, jo. Pak to vodezní a mají nějakej ten dojezd, to byla ta čtvrtá bublina tam. Mají dojezd, jakože vyjedí celou ledničku, musej dva dny zase spát jo… A není nic, nemají nějaký fyzický krize, nic, a tak nějak to maj prostě nastavený, ty perníkaři, že pak dokážou třeba tejden, čtrnáct dnů, měsíc, se jako obejít se bez tý drogy. Ale u nás prostě, lidí na heroinu, na opiátech, je to jakmile si dáš jednou, tak je 99 procent pravděpodobnost, že si dáš podruhý, potřetí, a když si dáš posedmý, podesátý, tak už máš fyzický krize. A na tom heroinu je to tak silný, ty fyzický krize, že tam už prostě jdeš, jak se říká, přes mrtvoly, a tu drogu prostě si musíš dát. Musíš si ji dát za každou cenu. Takže, todle jsme tady probírali s M. tak nějak než jsi přišla. Ten koloběh, že to vlastně dojde až nějak k tomu, že u těch perníkářů se to dá jakoby zastavit už na tom dojezdu, jo. Ale u nás se to dá zastavit… Pak se mě ptal, kdy je největší pravděpodobnost, že by to člověk na heroinu moh zastavit, jestli na těch krizích, nebo dojezd, krize, a nebo ta léčba, jo. Tak jsem nejdřív říkal jakože, já třeba měl pak hrozný výčitky, když už jsem byl ve stavu jakože, že jsem byl na ulici a neměl jsem kde bydlet, a ten kolotoč byl fakt hroznej jako. Pak už ten člověk ani ty drogy nebere, že by mu to něco dělalo, ale bere je prostě jenom aby, aby moh vůbec fungovat jo, aby se zved a moh nějak jakoby chodit vůbec. A pak si teda člověk většinou říká, že ten život jakoby stojí za prd, a že by s tím měl něco dělat, ale… Prostě ty krize jsou tak silný, že je těžký prostě přestat. Takže když pak sebere poslední síly a někam vodejde do nějaký léčebny nebo detox, odabstinuje ty začátky, ty krize, tak pak nějak se to srovná i v hlavě, to myšlení a celkově, ten postoj k tomu, tak tam je pak největší pravděpodobnost, že by se s tím něco dalo dělat, že si konečně uvědomí nějaký priority a co by jako chtěl nějak do budoucna od života, že by chtěl víc a tak… Tak tam je největší pravděpodobnost. To jsme tak nějak probírali. T: Jasně. Byla tam nějaká informace, která byla nejdůležitější, z toho co jsi tam slyšel? Která byla důležitější než ty ostatní? K03: Informace pro koho? T: Pro tebe. K03: Nad čím jsem se nejvíc zamyslel? A co je pro mě nejdůležitější? Asi, asi když na konci vlastně jsme pak probírali, jak teď bojuju s tím, abych předešel tomu, že… abych si znova nedal, jo. Tak říkám, prostě cejtím se silnej jako nikdy předtím, abstinuju čtyři roky, chci v tom pokračovat. Co jsem pro to udělal – změnil jsem prostě bydliště, protože mě pouštěli, minulej rok v prosinci jsem byl ve výkonu trestu tři a půl roku, a po propuštění čtvrtýho, jsem si vlastně pátýho den na to ve středu jenom oběhal vyloženě úřady v T., a šestýho ve čtvrtek už jsem jel sem, na votočku prostě, ani jsem neviděl celou svoji rodinu, okamžitě prostě zmizet. Takže to bylo hlavní, a tak nějak a nejvíc asi, jsem měl vždycky problém, to je jedno s druhým, prostě vnitřní nespokojenost. Já jsem tady vnitřně spokojenej, protože každým dnem jsem dál, ucházím každej den o něco delší kus cesty, nemám výčitky, prostě naučil jsem se nějak jakoby sobě odpustit, a už nemám výčitky, protože vím, že prostě minulost nezměním, takže koukám dopředu. Problém ve společnosti… prostě jsem tak nějak se vnitřně smířil s tím, že svoji minulost nezměním a naučil jsem se tím žít a nějak jakoby se za to nestydět. A oslava úspěchu jsem říkal, že, jak tím, že to mám v sobě vnitřně jakoby srovnaný, tak teď se mně právě M. ptal, jak teď oslavuju úspěch, protože mám dobrou práci, kde mně, co mně baví, celkem finančně dobře placenou, mám partnerku, mám kolem sebe dobrý lidi, kamarády. Tak, to slavím tak, že prostě si užívám úplně každej den, jenom že se probudím, a jdu si zacvičit, nebo teď už bude hezky, tak už půjdu na brusle, nebo že mám peníze na to prostě třeba našim zavolat, úplně na pohodu, provolat s mámou kredit a koupit si něco hezkýho na sebe. To prostě já jsem patnáct let žil úplně, úplně… já nevím jak to pojmenovat. Prostě otrok drogy. T: A byla tam nějaká informace, kterou třeba považuješ za zbytečnou? Pro tebe zase, osobně. K03: Nic tam nebylo pro mě zbytečnýho, protože… je důležitý, je důležitý pro a mně a myslím, že pro každýho, kdo abstinuje, tak nějak ne před tou drogou utíkat - ne jí jít naproti, ale pořád jakoby… jak to říct, nějak jakoby zdravě se o ní bavit a vědět, že prostě je všude kolem nás a že je kousek vod nás, a nikdy nevíš co se stane, může se stát něco v rodině a prostě budeš na tom psychicky hrozně dole, tak prostě si pořád uvědomovat, jak ty spouštěče jsou křehký, všechno a že tě to může kdykoliv znova semlejt a důležitý je se o tom bavit. Takže vlastně celej ten kolotoč, jak jsme s M. probírali, tak každej bod je hrozně důležitej a jednou za čas je prostě dobrý si to nějak jako s někým odborným vo tom popovídat a probrat. T: Takže celkově to považuješ za přínosné, to sezení? K03: Určitě. T: A je tam třeba při probírání toho tématu, nebo určitých témat, jestli tam byly nějaké silnější emoce, u tebe, třeba svázané s něčím? K03: Hmmmm…. T: Nebo jestli ti bylo třeba něco nepříjemné, bavit se o něčem… K03: Rozumím ti. Ne, nepříjemné už ne, protože, jak jsem říkal, prostě s těma výčitkama jsem se naučil žít, nebo dokázal jsem je nějak v sobě vstřebat, a co pro mě bylo silný – no tak když jsem mluvil vo tom, prostě jak… Asi ty, ty, jak tam byl ten bod, jak tam byl ten bod, hm…. Ty dojezdy, ty krize teda v našem případě, jo, lidí na heroinu, tak jsem si vybavil prostě, co jsem byl schopen udělat pro to, abych prostě získal peníze na tu drogu. A pak když prostě jsem mluvil o tom, že, jak jsem ubližoval rodičům, ale hned v zápětí to převýšilo to, že teď už našim neubližuju a že prostě se chovám tak, že naši zase po patnácti, po šestnácti letech jsou šťastní a jsou rádi, že já jsem v pohodě, já jsem rád, že oni jsou v pohodě. Takže pro mě spíš jakoby to bylo pozitivně emoční. T: To je v podstatě všechno z mých otázek. Jestli tě napadá ještě něco důležitého, co bys chtěl říct o tom daném sezení, tak můžeš. K03: No já jsem to spíš jako i řek, že to je prostě důležitý o tom mluvit a M. mi říkal, že jako, když se to pak nějak zformuluje celý, a vypracujou se na to nějaký ty formuláře, a bude se pracovat s nějakýma lidma jakoby v těch k-centrum nebo kde přesně, tak je to dobrý si myslím, pro ty lidi, kteří jsou třeba na začátku a mají opravdu třeba zájem to zkusit jenom. Nebo jenom vo tom přemýšlet, jo. Myslím, že je to dobrý, myslím si, že to funguje, jak teda je vypracovanej nějakej program, nějakej systém pro lidi, který byli závislí nebo jsou závislí, my jsme závislí pořád, že, jenom abstinujeme. Na pervitinu, tak si myslím, že to je stejně důležitý a musí to fungovat stejně pro lidi na opiátech, prostě. Akorát, akorát prostě ten člověk, kterej do toho jde, tak musí být sám k sobě upřímnej. Víš, protože pak jako když ten formulář je nějak vypracovanej, a ten člověk to bude zaškrtávat, nebo bude se k tomu stavět tak, že na nějakou otázku si neodpoví pravdivě, tak nikdy nemůže nastat nějakej výsledek pozitivní, jo. Když prostě tam bude otázka, já nevím, co jsi schopen pro to udělat nebo co jsi udělal pro drogu, a von jakoby ten test jakoby ošidí, šidí sám sebe. A nikdy to nemůže mít nějakej, jako plusovej výsledek, víš co. A to je vlastně největší problém jako lidí na drogách, že prostě jsou neupřímní sami k sobě a lžou si.
Yüklə 173,1 Kb. Dostları ilə paylaş:
|