Farmakologie 1a Klasifikace léčiv (včetně podle atc skupin) Klasifikace léčiv

9a Biotransformace léčiv a její význam pro vylučování farmak, farmakologický a toxikologický účinek léčiv (typy biotransformací, enzymová indukce a inhibice)

• 
  Biotransformace – proces, při kterém jsou xenobiotika (syntetické látky) chemicky měněna na polárnější látky, které jsou rozpustnější a lépe se vylučují, bývají méně toxické a mívají menší účinek
  
  • 
    prodrugs – látky, které jsou účinné až po jejich biotransformaci
    
  • 
    fáze biotransformace
    
    • 
      syntetizující – látka je degradována na menší molekuly nebo jsou k ní přidávány radikály, které ji činí polárnější (-OH, -SH, -NH2)
      
    • 
      nesyntezující – látka je konjugována s endogenní látkou, aby byla polárnější (kyselina glukuronová a sírová)
      
  • 
    lokalizace – játra, GIT, kůže, ledviny
    
    • 
      biotransformace probíhá pomocí substrátově málo specifických mikrosomálních enzymů hlavně v endoplazmatickém retikulu buněk
      
      • 
        nejdůležitější je oxidace – Cytochrom P450, monooxygenázy, dehydrogenázy
        
      • 
        konjugace – glukuronyltransferáza, sulfotransferáza
        
• 
  Indukce enzymů – některé látky vedou k zmnožení monooxygenáz, což se projeví zvýšeným metabolizováním jak podané látky, tak současně podávaných látek (u prodrugs tak může vzniknout toxický efekt)
  
  • 
    fenobarbital, dioxiny, produkty kouření
    
• 
  Inhibice enzymů – některé látky dokáží inaktivovat monooxygenázy
  
  • 
    cimetidin, makrolidová antibiotika (váží se na Fe enzymů), chloramfenikol (jeho metabolit inhibuje enzym)
    

9b Parkinsonismus a další degenerativní onemocnění CNS – současné možnosti farmakoterapie

• 
  Dopaminergní antiparkinsonika
  
  • 
    Levodopa – lék volby u pokročilého parkinsonismu, prekurzor dopaminu a noradrenalinu, který ale proniká hematoencefalickou bariérou a v bazálních gangliích se z něj tvoří dopamin, upravuje se tak deficit v nigrostriatálních neuronech
    
    • 
      kombinuje se s inhibitory DOPA-dekarboxylázy (Karbidopa), zvyšuje se tak jeho účinek a jsou menší NÚ, protože inhibicí tohoto enzymu se sníží přeměna Levodopy v periférii na dopamin, který vyvolává NÚ (nechutenství, nausea, zácpa)
      
    • 
      po dlouhodobé léčbě dyskinézy, hyperkinézy, psychické poruchy
      
    • 
      KI léky – IMAO (kromě Selegilinu), sympatomimetika, vitamin B6 (kofaktor DOPA-d)
      
    • 
      KI – hypertenze, psychózy, těžké neurózy
      
• 
  Dopaminergní agonisté – stimulují dopaminové receptory v bazálních gangliích
  
• 
  Anticholinergní antiparkinsonika – do objevu Levodopy byly lékem volby, dnes se používají u pacientů, kteří nesnáší Levodopu a jsou bez silných příznaků nemoci nebo u parkinsonismu z podávání neuroleptik
  
  • 
    MÚ – snižují cholinergní aktivitu striata, která byla deliberována nedostatečným působením dopaminergních neuronů na cholinergní neurony
    
• 
  Klasická anticholinergika
  
  • 
    Biperiden – hlavně u parkinsonismu vyvolaného neuroleptiky
    
• 
  Selegilin – selektivní ireverzibilní inhibitor MAO-B, potencuje účinek Levodopy, mohou se tak podávat nižší dávky
  
• 
  Antihistaminika-anticholinergika
  
  • 
    Diethazin – ovlivňuje všechny příznaky nemoci, hlavně tremor
    
• 
  Inhibitory COMT (Katechol-O-methyl transferáza) – COMT je enzym, který rozkládá katecholaminy a Levodopu, jeho inhibitory tak potencují účinek Levodopy
  
  • 
    Tolkapon
    
• 
  Myorelaxancia – Botulinový toxin (periferní), Diazepam (centrální)
  
• 
  Další neurodegenerativní nemoci – Alzheimerova choroba, Amyotrofická laterální skleróza, Huntingtonova choroba
  
  • 
    Alzheimerova choroba
    
    • 
      Inhibitory ACE (zlepšení komunikace mezi neurony) – Rivastigmin
      
    • 
      Estrogeny – u žen zpomalují průběh nemoci
      
    • 
      NSPZL – pacienti léčení NSPZL mají menší riziko vzniku nemoci
      
    • 
      Antioxidancia – tvorba volných radikálů přispívá k rozvoji nemoci – vitamin A, C, E, selegilin
      

9c Diuretika používaná v léčbě hypertenze (včetně mechanismů jejich účinků)

• 
  viz ot. 7c
  

10a Eliminace léčiv (eliminační konstanty, eliminační poločas, totální clearance léčiva, renální a nerenální clearance)

• 
  Eliminace léčiv - nejčastěji se metabolity látek vylučují ve změněné podobě (biotransformace), minimum látek se vylučuje nezměněných (ether)
  
  • 
    hlavním exkrečním orgánem jsou ledviny, další orgány mají menší význam (játra, plíce, kůže, střevo, slinné žlázy)
    
• 
  Exkrece ledvinami – pomocí tří funkcí ledvin: glomerulární filtrace, zpětná resorbce, tubulární sekrece
  
  • 
    transportní systémy jsou relativně neselektivní
    
  • 
    záleží také na pH moči (při alkalickém pH se snadněji vylučují slabé kyseliny a opačně)
    
  • 
    pro urychlené vylučování látek se mohou používat osmotická a jiná diuretika
    
• 
  Exkrece žlučí a stolicí – mnoho látek, které se metabolizují v játrech se vylučuje do střev pomocí žluče
  
  • 
    enterohepatální oběh látek – po vyloučení žlučí se látka ze střeva opět resorbuje a jde zpět do jater
    

10b Tkáňové působky (histamin, angiotenzin, bradykinin, prostaglandiny – možnosti ovlivnění tvorby a účinku)

• 
  Histamin – viz ot. 27c, 12b
  
• 
  Angiotenzin – viz ot. 10c
  
• 
  Bradykinin – vzniká z bradykininogenu působením kallikreinu, bradykinin poté může být enzymem ACE rozložen na inaktivní štěpy
  
  • 
    má silné vazodilatační účinky, spolu s histaminem působí v místě podráždění na receptory pro bolest (nociceptory)
    
  • 
    při používání inhibitorů ACE může jeho koncentrace značně stoupnout, objevují se poté edémy v obličeji
    
• 
  Prostaglandiny – viz ot. 27c
  

10c Použití beta-sympatolytik a blokátorů vápníkových kanálů k léčbě hypertenze, ICHS a srdečního selhání

• 
  Organické nitráty
  
  • 
    MÚ – z organických nitrátů v buňce se uvolňuje NO (nitráty se musí redukovat látkami s SH skupinami), ten aktivuje cytoplazmatickou guanylátcyklázu, vytvořený cGMP aktivuje proteinkinázu G, tím se sníží koncentrace vápníkových iontů, čímž dojde k relaxaci hladkých svalů
    
    • 
      dojde ke snížení periferní rezistence vazodilatací (snížení afterloadu), tím se ulehčí srdci, také dochází k vazodilataci koronárních cév
      
  • 
    NÚ – rychlý pokles TK s následnou tychykardií, bolest hlavy
    
  • 
    D – sublinguálně Nitroglycerin, ústup anginózní bolesti (angina pectoris) již za minutu
    
  • 
    I – lék volby pro angina pectoris, možnost léčby srdeční insuficience snížením afterloadu
    
  • 
    Nitroglicerin
    
• 
  Blokátory vápníkových kanálů (BVK)
  
  • 
    MÚ – skrz napěťově řízený pomalý vápníkový kanál se do buňky dostává vápník (Ca2+), který se v buňce hromadí a činí sval náchylnější ke kontrakci, tento kanál BVK blokují a kontrakce je tak slabší
    
    • 
      cévy - relaxují se hladké svaly arterií, tím se sníží TK (nepůsobí na vény, proto se nesníží preload, ale působí na arterie, proto se sníží afterload)
      
    • 
      srdce – působením na myokard a přvodní systém dojde ke snížení síly kontrakce (sníží se tak požadavek myokardu na kyslík), snížení frekvence a zpomalení vodivosti (antiarytmogenní)
      
  • 
    NÚ – hypotenze, palpitace, nauzea, edémy
    
    • 
      krátkodobé BVK se mohou používat pouze omezeně a pouze v kombinaci s beta-blokátory (tlumí kompenzační zapojení sympatiku při hypotenzi)
      
  • 
    I – angina pectoris, hypertenze (dlouhodobě i regrese hypertrofie levé komory), spazmy mozkových tepen, omezeně supraventrikulární arytmie (Verapamil)
    
  • 
    Verapamil (NÚ – hodně tlumí srdce a převodní systém), Diltiazem (menší NÚ), Nifedipin (velice malé NÚ), začínají se používat léky 2. generace, které jsou selektivnější na cévy a nepůsobí tolik na srdce
    
• 
  Inhibitory ACE (angiotenzin konvertujícího enzymu)
  
  • 
    Angiotenzin (AT) – působí vazokonstrikčně, má tři formy (I, II a III, seřazení podle síly II > III >> I), inhibicí ACE se zabrání vzniku silného angiotenzinu II z I a zároveň se zabrání degradaci bradykininu (vazodilatační účinek)
    
    • 
      AT II – zvýšení periferní rezistence, přímo ovlivňuje tvorbu RF pro myokard, tak dojde k hypertrofii a celkové remodelaci srdce, přes aldosteron zvýšená resorbce Na+ a vody v ledvinách
      
  • 
    I – lékem volby pro srdeční insuficienci (snižuje preload i afterload), hypertenze
    
  • 
    MÚ – inhibice ACE, tento postup je oproti jiným hypotenzivům výhodnější, protože se nemění srdeční frekvence, ani minutový výdej, navíc při dlouhodobém užívání regreduje hypertrofie myokardu
    
    • 
      snižuje se afterload, tím se zvyšuje srdeční výdej, snižuje sekundárně frekvence a TK
      
    • 
      zvyšuje se prokrvení ledvin, tím se snižuje potřeba sekrece aldosteronu, proto se zvyšuje diuréza a následně tedy i preload
      
    • 
      výhodná je kominace s beta-blokátory, protože inhibují sekreci reninu, proto se tvoří méně angiotenzinu
      
  • 
    Kaptopril, Enalapril, Lisinopril
    
• 
  Diuretika – viz ot. 7c
  
• 
  Kardiotonika
  
  • 
    Srdeční glykosidy (Kardiotonika) – již se pro terapii srdeční insuficience tolik nedoporučují, protože příliš zatěžují srdce, dává se přednost snížení objemu krve (diuretika), snížení preloadu (organické nitráty), snížení afterloadu (BVK) nebo ještě lépe snížení preloadu a afterloadu současně (inhibitory ACE), což je daleko fyziologičtější
    
    • 
      MÚ – inhibice Na+ K+ ATPázy, v cytoplazmě se tak zvyšuje koncentrace Na+, tím se zvýší aktivita antiportu Na+ Ca2+, do buňky se tak dostane více Ca2+, uvolní se další Ca2+ ze zásobáren, následná kontrakce svalu je tak daleko silnější
      
      • 
        snížením koncentrace K+ dojde ke zvýšení dráždivosti myokardu
        
      • 
        efekt na myokard – pozitivně inotropní, pozitivně batmotropní (zvýšená dráždivost), negativně chronotropní (snížení frekvence), negativně dromotropní (zpomalení vedení)
        
    • 
      NÚ – častá intoxikace, protože je úzká terapeutická šíře (0,5-2 ng/l), přetrvávající kontrakce, extrasystoly
      
      • 
        interakce - při hypokalémii (diuretika) se zvyšuje toxicita, beta-blokátory zesilují negativní chronotropní efekt, BVK působí kardiodepresivně
        
    • 
      I – omezená, nejčastěji levostranné selhání s rychlou akcí komor, někdy u fibrilací síní
      
    • 
      Digoxin
      
  • 
    Dopamin – působí pozitivně inotropně, ale nezvyšuje frekvenci, navíc pomocí D1 receptorů v ledvinách zvyšuje prokrvení ledvin a tím i diurézu (snižuje preload)
    
  • 
    Inhibitory fosfodiesterázy – v buňkách se hromadí cAMP, což připomíná podráždění beta receptorů
    
• 
  Antiarytmika – komplikovaná léčba, někdy tyto látky mohou působit i arytmogenně, předepisují se pouze na specializovaných pracovištích
  
  • 
    Příčina vzniku arytmií
    
    • 
      Abnormální automacie – rychlejší spontánní depolarizace
      
    • 
      Spuštěná aktivita – když na konci akčního potenciálu (AP) vznikne nadprahově depolarizace
      
    • 
      Re-entry fenomén – šíření vzruchu v kruhu
      
    • 
      Reflexe – buňky, které repolarizovaly rychleji mohou být depolarizovány stimuly, které pocházejí z pomalu repolarizujících sousedních buňek
      
  • 
    Terapie bradyarytmií
    
    • 
      Parasympatolytika, případně sympatomimetika, při nedostatečném účinku pacemaker
      
  • 
    Terapie tachyarytmií (dělí se na ventrikulární a supraventrikulární)
    
    • 
      Blokátory rychlého sodíkového kanálu – jednotlivé látky se liší v délce repolarizace (Lidokain)
      
    • 
      Beta-blokátory – redukují frekvenci spontánních depolarizací v SA a AV uzlu (Sotalol)
      
    • 
      BDK (blokátory draslíkových kanálů) – prodlužují trvání akčního potenciálu a tak prodlužují refrakterní fázi (Bretylium)
      
    • 
      BVK (blokátory vápníkových kanálů) – zpomalují spontánní depolarizaci SA uzlu a zpomalují vedení v AV uzlu (Adenosin)
      
• 
  Antihypertenziva
  
  • 
    Hypertenze (nad 140/90) - TK je dán součinem srdečního výdeje a periferního odporu, proto při léčbě se snažíme jednu nebo obě tyto hodnoty ovlivnit
    
    • 
      90% primární (esenciální), 10% sekundární
      
  • 
    Nefarmakologická léčba – redukce váhy, aktivní pohyb, omezení příjmu NaCl, aterogenních potravin a alkoholu, zákaz kouření, omezení stresu
    
  • 
    Farmakologická léčba – doporučuje se začínat monoterapií, při neúspěchu se mohou látky kombinovat
    
    • 
      Diuretika – lék první volby u starších pacientů, hlavně distální diuretika, která se kombinují s draslík šetřícími diuretiky, aby se zabránilo hypokalémii, výhodou diuretika je také nižší cena
      
      • 
        MÚ – krátkodobý viz ot. 7c, dlouhodobý nejasný (snad snížením reaktivity cévní stěny na NA)
        
      • 
        dají se kombinovat se všemi ostatními antihypertenzivy
        
    • 
      Beta-blokátory – lékem volby u hypertoniků bez srdeční insuficience a obstrukční bronchopulmonální choroby, často také u hypertoniků s anginou pectoris a po IM
      
      • 
        ideální jsou látky s VSA, novou nadějí jsou látky 2. generace, které jsou hydrofilní (nepronikají do CNS) a kromě beta1 lytického účinku mají i beta2 mimetický a alfa1 lytický účinek (Celiprolol)
        
      • 
        MÚ – snížením srdečního výdeje a snížením aktivity renin-angiotenzinového systému
        
    • 
      Alfa1-blokátory – snižují periferní odpor, zpočátku se reflexně zrychlí frekvence a zvýší renin-angiotenzinová aktivita, po dlouhodobém podávání ale reflexní odpověď mizí
      
      • 
        ideální u pacientů s hyperlipidémií, DM, asthma bronchiale a hypertrofií prostaty
        
    • 
      Blokátory vápníkových kanálů
      
    • 
      Inhibitory ACE – nejmodernější, lékem volby u hypertoniků s hypertrofií levé komory a mladých jedinců, z NÚ pouze suchý kašel
      
    • 
      Antagonisté angiotenzinu II – stejný efekt jako inhibitory ACE
      
      • 
        Losartan
        

11a Optimalizace dávkování léčiv v závislosti na funkci ledvin

• 
  Strategie dávkování
  
  • 
    jestliže je snížena diuréza nebo filtrační schopnost ledvin, dochází k hromadění látky v systémovém oběhu, proto je zvýšený poločas eliminace a snížená eliminační konstanta, což má za následek zvýšení Css a nebezpečí dosažení toxické koncentrace léčiva
    
  • 
    musí se monitorovat clearance léčiva a jeho plazmatické koncentrace, podle toho se mohou upravit udržovací dávky
    

11b Centrální a periferní myorelaxancia, mechanismus účinku a nežádoucí účinky

• 
  Periferní myorelaxancia (podle podobného účinku jako šípový jed se nazývají kurareformní látky)
  
  • 
    Kompetitivní
    
    • 
      MÚ – kompetitivně blokují účinky ACH na nikotinových receptorech M kosterních svalů
      
      • 
        začíná pocitem velké únavy, přichází relaxace svalstva hlavy, poté končetin a nakonec trupu včetně bránice a mezižeberních svalů (je zabráněno spontánnímu dýchání)
        
    • 
      NÚ – zástava dechu, kardiopulmonální kolaps, uvolnění histaminu (bronchospasmus, hypotenze, zvýšená bronchiální sekrece a slinění)
      
      • 
        Antidotum – krátkodobé inhibitory ACHEsterázy
        
    • 
      Alkuronium (středně dlouhý účinek), Pipekuronium (dlouhodobý účinek)
      
  • 
    Depolarizující
    
    • 
      MÚ – v první fázi depolarizují nikotinové receptory jako ACH, to vyvolá opožděnou repolarizaci, která brání po určitou dobu (několik minut) kontrakčním účinkům ACH, při dalším přívodu látky se její účinek mění na kompetitivně inhibiční
      
    • 
      NÚ – stejné jako u kompetitivních, jako antidotum ale nelze použít inhibitory ACHE
      
    • 
      Suxametonium – používá se při intubaci a repozici kostí
      
      • 
        při kombinaci s Halotanem může vzniknout maligní hypertenze
        
  • 
    Ostatní – k mírnění spastických stavů
    
    • 
      Botulotoxin A – léčba brefalospazmu, strabismu
      
• 
  Centrální myorelaxancia
  
  • 
    MÚ – tlumí mono a polysynaptické reflexy v mozku a míše, používají se proto u celkově zvýšeného svalového tonu a vertebrogenním algickém syndromu, snižují pasivní svalový odpor a zlepšují volní hybnost
    
  • 
    Tizanidin
    

11c Léčiva srdeční insuficience (skupiny látek, mechanismus působení u srdečního selhání; ACE inhibitory a blokátory angiotenzinových receptorů)

• 
  viz ot. 10c
  

12a Farmakokinetické parametry charakterizující eliminaci léčiv. Terapeutické monitorování koncentrace léčiv

• 
  viz ot. 3a
  
• 
  Terapeutické monitorování koncentrace léčiv
  
  • 
    Pro určení optimálního dávkování v případě, že nemůžeme přímo hodnotit klinický efekt a jestliže standardní dávky nevedou k požadovanému efektu
    
  • 
    Individuální dávkování určuje klinický farmakolog, ten získává data z analytických metod
    
  • 
    Musí se znát – F, CL, Vss a t1/2
    
  • 
    Musí se určit - dávka, aplikační cesta, interval dávkování a doba dávkování
    

12b Psychofarmaka – přehled: neuroleptika (včetně atypických neuroleptik)

• 
  Neuroleptika
  
  • 
    I – při dlouhodobém podávání potlačují psychotické symptomy (halucinace a bludy)
    
    • 
      Schizofrenie, Schizoafektivní psychóza, Manická fáze bipolární afektivní poruchy
      
      • 
        Neuroleptanalgézie – v anesteziologii
        
  • 
    Druhy
    
    • 
      Klasická neuroleptika
      
      • 
        Incizivní neuroleptika – pro léčbu pozitivních psychotických příznaků (halucinace, bludy)
        
      • 
        Sedativní neuroleptika – pro léčbu psychomotorického neklidu
        
    • 
      Atypická neuroleptika – pro léčbu negativních psychotických příznaků (apatie, odtažení)
      
      • 
        Novodobá neuroleptika – SDA (serotoninergní a dopaminergní antagonisté) a MARTA (multireceptoroví antagonisté), velmi slabé nežádoucí účinky (působí velice slabě na bazální ganlglia, proto žádné nebo velmi slabé extrapyramidové příznaky), působí i u schizofreniků rezistentních na klasická neuroleptika, účinná i proti negativním psychotickým příznakům
        
  • 
    MÚ – blokáda dopaminových receptorů (čím je větší selektivita na D2 receptory, tím menší NÚ) v různých oblastech CNS
    
    • 
      Ncl. acumbens v mezolimickém systému – nejcitlivější, tlumí se pozitivní psychotické příznaky
      
    • 
      Bazální ganglia – méně citlivé, blokádou receptorů vzniká extrapyramidový parkinsonský syndrom
      
    • 
      Prefrontální kortex – málo citlivé, blokádou receptorů vznikají nebo se zesilují negativní psychotické příznaky
      
      • 
        neurony této oblasti jsou inhibovány přes 5-HT2 receptory, atypická neuroleptika tyto receptory blokují, proto pomáhají při léčbě negativních psychotických příznaků
        
    • 
      Působení na dopaminové receptory na jiných místech – antiemetický účinek
      
  • 
    D – po jednorázovém podání nastává neuroleptický syndrom, který se projevuje zklidněním, antipsychotické účinky se projevují až po několikatýdenním podávání
    
  • 
    NÚ
    
    • 
      Extrapyramidový parkinsonský syndrom – je časný (dyskinézy) a pozdní (dystonie)
      
    • 
      Blokáda alfa adrenergních receptorů – posturální hypotenze s reflexní tachykardií, ztráta libida, poruchy erekce a ejakulace
      
    • 
      Blokáda dopaminových D2 receptorů – hyperprolaktinémie (gynekomastie, galaktorea)
      
    • 
      Blokáda histaminových receptorů H1 – ospalost, nevýkonnost
      
    • 
      Blokáda muskarinových receptorů M1 – poruchy paměti a kognitivních funkcí
      
    • 
      Blokáda periferních cholinergních receptorů – xerostomie, snížené pocení, tachykardie, zvýšený nitrooční tlak
      
    • 
      Neuroleptický maligní syndrom – život ohrožující stav, hypertermie, extrapyramidové příznaky, vegetativní příznaky (tachykardie, tachypnoe), kvalitativní a kvantitativní poruchy vědomí
      
      • 
        podává se Dantrolen (jako u maligní hypertermie)
        
  • 
    Klasická neuroleptika
    
    • 
      Fenothiaziny
      
      • 
        I – lék volby pro všechny akutní psychózy, kromě depresivních, výhodný pro rychlé zklidnění pacienta (mohutný tlumivý účinek), ten je poté i lhostejný k působení halucinací a bludů, silná antiemetika
        
      • 
        Chlorpromazin, Levopromazin
        
    • 
      Thioxantheny
      
      • 
        I – o něco slabší účinnost než fenothiaziny, ale také méně NÚ, působí trochu i na deprese
        
      • 
        Flupentixon
        
    • 
      Butyrofenony
      
      • 
        I – lék volby pro všechny akutní psychózy, kromě depresivních, výhodný hlavně pro starší pacienty (málo působí na vegetativní systém)
        
      • 
        Haloperidol, Droperidol (pro neuroleptanalgézii, zklidňuje, antiemetikum)
        
  • 
    Atypická neuroleptika – působí i na negativní psychotické příznaky, vysoká selektivita na D2 receptory (nevyvolávají extrapyramidové příznaky a minimálně stimulují sekreci prolaktinu), některé inhibují 5-HT2 receptory (nezhoršují se kognitivní funkce)
    
    • 
      Dibenzodiazepiny – patří do skupiny MARTA, mohou být poruchy krvetvorby
      
      • 
        Klozapin (účinný i u rezistentních pacientů, ale vyvolává výrazné vegetativní příznaky, riziko fatální agranulocytózy), Olanzapin
        
    • 
      Benzizoxazoly – patří do skupiny SDA, nejsou poruchy krvetvorby
      
      • 
        Risperidon, Olanzepin
        
    • 
      Substituované benzamidy – velice dobře snášeny, silná selektivita
      
      • 
        Tiaprid (léčba agresivního chování, zvládání delirium tremens)
        
    • 
      Karbazolony – inhibitory serotoninových receptorů
      
      • 
        Ondansetron (blokuje 5-HT3 receptory, proto velice silné antiemetikum, hlavně u onkologických pacientů), Ritanserin (blokuje 5-HT2 receptory, proto snížení aktivity prefrontálního kortexu, výhodné pro léčbu autismu a poruch koncetrací u dětí s mentální retardací)
        
• 
  Antidepresiva
  
  • 
    Pravidla léčby depresí – lékem volby jsou tricyklická antidepresiva (v indikovaných případech používáme antidepresiva novějších generací nebo selektivní inhibitory MAO)
    
  • 
    Ireverzibilní neselektivní inhibitory MAO (Thymoeretika)
    
    • 
      MÚ – ireverzibilní inhibice MAO (monoaminooxidáza, která rozkládá monoaminy, tedy A, dopamin a serotonin), účinek tak přestává, až když se vytvoří nové enzymy MAO
      
      • 
        nálada se zlepšuje hlavně zvýšením koncentrace serotoninu v CNS, psychomotorická aktivita se zlepšuje zvýšením koncentrace NA a dopaminu
        
    • 
      NÚ – velké množství, nesmí se kombinovat se sympatomimetiky
      
    • 
      I – deprese, obsedantně-kompulzivní porucha, panická a fobická porucha
      
    • 
      Nialamid
      
  • 
    Reverzibilní selektivní inhibitory MAO
    
    • 
      IMAO-A – inhibují MAO-A (RIMA), která normálně deaminuje NA, A a serotonin
      
      • 
        Moklobemid – dobře snášen i staršími pacienty, někdy je i účinnější než tricyklická antidepresiva
        
    • 
      IMAO-B – inhibují MAO-B, která normálně deaminuje benzylamin
      
      • 
        Selegilin – antiparkinsonikum, zdá se, že zlepšuje kognitivní funkce, proto se podává jako prevence Alzheimerovy choroby
        
  • 
    Antidepresiva 1. generace (Tricyklická antidepresiva)
    
    • 
      MÚ – neselektivně blokují zpětný příjem (reuptake) neurotransmiterů, působí antiadrenergně, anticholinergně a antihistaminově, proto mají mnoho NÚ
      
    • 
      NÚ
      
      • 
        alfa1 antiadrenergní – posturální hypotenze s reflexní tachykardií, ztráta libida, poruchy erekce
        
      • 
        anticholinergní (blokádou muskarinových receptorů) – ospalost, xerostomie, tachykardie, porucha akomodace, zvýšení nitroočního tlaku (zhoršení glaukomu), zácpa, retence moči
        
      • 
        antihistaminová (H1) – útlum CNS, zvýšená chuť k jídlu, hypotenze
        
    • 
      I - deprese
      
    • 
      KI – glaukom, hypertrofie prostaty, angina pectoris, IM, těžké poškození jater a ledvin, nesmí se podávat současně IMAO
      
    • 
      Imipramin, Desipramin
      
  • 
    Antidepresiva 2. generace
    
    • 
      MÚ - působí méně antiadrenergně, anticholinergně a anithistaminově, proto menší NÚ a mohou se tak podávat i pacientům s glaukomem, hypertrofií prostaty a ICHS
      
    • 
      I – primární, somatogenní, farmakogenní (po resorpinu, alfa-metyldopě, klinidinu, kortikoidech) a larvované deprese
      
    • 
      Dibenzepin
      
  • 
    Antidepresiva 3. generace (SSRI – selektivní inhibitory reuptake serotoninu)
    
    • 
      MÚ – působí selektivně hlavně na reuptake serotoninu, proto nepůsobí anticholinergně a antihistaminově (nejsou kardiotoxické a nezvyšují účinek alkoholu)
      
    • 
      NÚ – málo, ale je riziko vzniku serotoninového syndromu (psychiatrické, neurologické, kardiovaskulární a GIT poruchy)
      
    • 
      I – všechny druhy deprese (hlavně suicidální), obsedantní a panické poruchy, mentální anorexie a bulimie, patologické hráčství
      
    • 
      Citalopram
      
  • 
    Antidepresiva 4. generace (SNRI – selektivní inhibitory reuptake serotoninu 5-HT a NA)
    
    • 
      MÚ – výhodou je rychlý nástup, nepůsobí antiadrenergně, anticholinergně ani antihistaminergně (velice malé NÚ)
      
    • 
      I – všechny druhy deprese
      
    • 
      Venlafaxin
      
  • 
    Antidepresiva se zdvojeným serotoninovým účinkem (SARIS)
    
    • 
      MÚ – inhibují zpětný příjem serotoninu a blokují receptory 5-HT2
      
    • 
      I – deprese, velice dobře působí na úzkost
      
    • 
      Nafazodon
      
• 
  Antimanika
  
  • 
    Lithium
    
    • 
      MÚ - neznámý
      
    • 
      I
      
      • 
        akutní manická ataka – kombinace vyšších dávek lithia a neuroleptik (Haloperidol)
        
      • 
        stabilizace nálady - prevence kolísání nálad u bipolární afektivní poruchy do mánie nebo deprese, stabilizuje tak náladu (afektivitu), snižuje také hloubký vzniklých epizod záchvatů mánie nebo deprese
        
    • 
      D – účinek nastává až po 3 měsíčním podávání, podává se dlouhodobě (roky), musí se sledovat jeho plazmatická koncentrace (0,4-0,8 mekv/l), jinak se projevuje toxicky (dyspepsie, termor, somnolence, epileptické paroxysmy)
      
  • 
    Antiepileptika (Karbamazepin, Klonazepam) – jestliže na stabilizaci nálady nestačí lithium
    
• 
  Anxiolytika
  
  • 
    Ú – anxyolytický (snižují úzkost, strach a psychické napětí), hypnosedativní, antikonvulzivní, myorelaxační
    
  • 
    Benzodiazepiny
    
    • 
      MÚ – stimulují specifický benzodiazepinový receptor spřažený s Cl- kanálem, stimulují tak v CNS inhibiční účinek GABA, působí na subkortikální oblasti CNS a limbický systém, vyvolávají útlum CNS
      
    • 
      I – úzkost, strach, fobie a jejich doprovodné somatické příznaky (palpitace, nausea, průjem), zvýšený svalový tonus, spazmy, status epilepticus v anesteziologii, krátkodobé chirurgické výkony a kardioverze (amnestický účinek)
      
    • 
      NÚ – slabé, ospalost, závratě, jsou zesíleny konzumací alkoholu
      
      • 
        může se podat jako antagonista Flumazenil
        
    • 
      KI – myasthenia gravis, otrava alkoholem a hypnotiky, gravidita, laktace, drogová závislost
      
    • 
      Diazepam (dlouhý účinek, více jak 24 hod, rychlý nástup, silné anxiolytikum, vzniká na něj závislost), Bromazepam (středně dlouhý účinek, více jak 12 hod, velice dobře snášený, nevzniká na něj závislost), Oxazepam (krátky účinek, do 12 hod)
      
  • 
    Buspiron – novodobé anxiolytikum
    
    • 
      MÚ – antagonista na adrenergních a dopaminergních receptorech, je částečný agonista na 5-HT1 receptorech
      
    • 
      I – úzkost, kompulzivní poruchy
      
• 
  Psychostimulancia
  
  • 
    MÚ – nepřímo působící sympatomimetika, v synapsích CNS zvyšují koncentraci NA, dopaminu a serotoninu, na periférii působí sympatomimeticky
    
    • 
      stimulují psychické funkce (odstraňují únavu, zvyšují duševní aktivitu a urychlují myšlení, často na úkor kvality, navozuje efórii (pocit duševní a fyzické svěžesti), často chybí rozumová kontrola psychických a fyzických možností)
      
    • 
      krátkodobě zvyšují činnost životně důležitých center, poté ale následuje útlum, proto se v této indikaci nepoužívají
      
    • 
      silná psychostimulancia působí anorekticky
      
  • 
    I – odstranění tlumivého efektu neuroleptik a antihistaminik, dětský hyperkinetický syndrom s poruchou pozornosti, nakrolepsie
    
  • 
    KI – úzkost a suicidální tendence, produktivní psychózy, mánie, delirium, drogová závislost
    
    • 
      z důvodu sympatomimetických účinků je KI pro hypertenzi, ICHS, tyreotoxikózu a glaukom
      
  • 
    NÚ – sportovní doping (vede k absolutnímu vyčerpání organismu), mohou mít paradoxní efekt, kdy naopak při odeznívání účinku stupňují úzkost a psychické napětí
    
  • 
    Dělení podle síly účinku
    
    • 
      Methylxanthiny (Kofein) – slabý účinek
      
    • 
      Efedrin, Hydroxyamfetamin – středně silný účinek
      
    • 
      Budivé aminy – silný účinek
      
      • 
        Amfetamin – vysoké riziko závislosti, používá se pouze u narkolepsie
        
      • 
        Amfetaminil – menší riziko závislosti, používá se u narkolepsie a hyperkinetickém syndromu
        
• 
  Anorektika
  
  • 
    MÚ – jsou to psychostimulancia s oslabeným psychostimulačním účinkem, terpaii ale musí doprovázet snížení příjmu kalorií a tělesná aktivita obézního pacienta
    
  • 
    Fentermin – nejčastěji užívané anorektikum
    
  • 
    Sibutramin – inhibuje reuptake NA a serotoninu, zvyšuje energetický výdej centrální stimulací sympatického systému, na periferii stimuluje beta1-adrenergní receptory, v mozku stimuluje 5-HT2 receptory (pocit sytosti)
    
  • 
    Orlistat – inaktivuje žaludeční a pankreatické lipázy, tím brání rozkladu a vstřebávání tuků z GIT, nevýhodou je mastná stolice
    
  • 
    Cholecystokin - experimentálně
    
• 
  Nootropní látky
  
  • 
    MÚ – pravděpodobně zlepšením metabolismu a prokrvením CNS stimulují psychické funkce, po dlouhodobém podávání zlepšují stav pacientů s kvalitativními a částečně i kvantitativními poruchami vědomí, na rozdíl od psychostimulancií se musí podávat dlouhodobě, nemají euforizující účinky a nevedou k závislosti, mají velice malé NÚ
    
  • 
    Piracetam – cyklický derivát GABA, proniká do CNS, má antihypoxický účinek, zvyšuje metabolismus glukózy v mozku, zlepšuje prokrvení mozku spazmolytickým účinkem na cévy a snížením viskozity krve
    
  • 
    Pyritinol – látka podobná vitaminu B6, zvyšuje prokrvení CNS
    
  • 
    Meklofenoxat – látka přitomínající jedním koncem ACH a druhým Prokain, zvyšuje metabolismus glukózy v mozku
    
  • 
    Námelové alkoloidy – neselektivní sympatolytika (Dihydroergotoxin)
    
  • 
    Všechny látky, které snižují viskozitu krve, agregabilitu trombocytů, zvyšují fibrinolýzu, působí vazodilatačně, atd
    
  • 
    Látky zpomalující progresi Alzheimerovy choroby
    
    • 
      Cholinomimetika a inhibitory ACHE (Rivastigmin) – podle teorie, že stárnutí a poruchy paměti jsou zapříčiněny deficitem ACH
      
    • 
      Neuropeptidy (Alaptid) – kontransmitery neurotransmiterů