Antimykotika (proti kvasinkám, kvasinkovým mikroorganismům a plísním)
místní mykózy – nejsou závažné, pouze obtěžují, na sliznicích, kůži, nehtech, atd.
systémové mykózy – mohou být i život ohrožující, nejčastěji u pacientů s oslabenou imunitou vyvolanou nemocí nebo iatrogenně (cytostatika), nejčastějším původcem je Candida albicans
Imidazolová antimykotika (nejsou tak účinná jako toxičtějíš Amphotericin B)
MÚ – ovlivňují cytochrom P-450, netvoří se tak ergosterol
NÚ – časté, ale mírné (dyspepsie)
Ketokonazol - široké antimykotické spektrum (dermatofyty, kandidy, dimorfní houby, eumycety, fykomycety), ovlivňuje funkci cytochromu P-450 (blokáda tvorby ergosterolu)
D – systémová PO aplikace
I – systémové mykózy
Klotrimazol
D – lokální aplikace
I – lokálně pro léčbu místních deramatofytóz a vaginálních kandidóz
Triazolová antimykotika
Flukonazol – účinnější než Imidazolová antimykotika, méně NÚ
I - orgánové a diseminované mykózy
Polyenová antimykotika – vysoká účinnost, ale vysoká toxicita (nefro a neuro)
MÚ - v buňkách hub se váží na ergosterol a způsobují perforace buněčné stěny, působí hlavně na kvasinky a plísně
Amphotericin B – hlavně na kvasinky, plísně a prvoky (ne dermatofyty), vysoká toxicita (nefro a neuro), dává se proto přednost imidazolovým antimykotikům
I - pouze u závažných mykóz
D – pouze IV
Ostatní - Griseofulvin (úzké spektrum, zabraňuje prorůstání vláken kůží, léčba onychomykóz - dermatofytické plísně, podává se PO), Flucytosin (široké spektrum, dobře proniká, léčba systémových mykóz), Terbinafin (široké spektrum)
20a Léčiva užívaná k terapii diabetes mellitus. Tyreoidální léčiva
Léčba DM – viz ot. 12c
Tyreostatika
MÚ – mohou inhibovat oxidaci a vznik organické vazby mezi jodem a tyrosinem v buňkách štítné žlázy (Karbimazol) nebo mohou blokovat jodovou pumpu ve štítné žláze (Chloristan draselný, použití před radionuklidovém vyšetření)
Diagnostika nádorů a léčba tyreotoxikózy ozářením – používá se radioaktivní I (izotop 131)
Jodid draselný
I – hypotyreóza, také prevenčně před radionuklidovém vyšetření (nasycení štítné žlázy jodem)
Beta-blokátory
I – léčba kardiovaskulární příznaků při tyreotoxikóze
20b Sympatický nervový systém, alfa a beta sympatomimetika (rozdělení podle selektivity, terapeutické využití, nežádoucí účinky)
viz ot. 1b
20c Účinky oxidu dusnatého, možné terap. použití donátorů a inhibitorů oxidu dusnatého
Organické nitráty (nitrovazodilatátory) – léky prvé volby pro anginu pectoris, vedou k uvolnění NO
MÚ – v buňkách se z nich uvolňuje molekula NO, ta aktivuje cytoplzamatickou GC (guanylátcyklázu), vytvořené cGMP aktivuje PKG (proteinkinázu G), sníží se tak koncentrace Ca2+ a tím se navodí relaxace hladkých svalů
pro uvolnění NO z molekuly organického nitrátu je zapotřebí redukčních látek s SH skupinami, pakliže dojde k vyčerpání těchto redukčních látek, vzniká na organické nitráty rezistence, odpověď na ně se obnoví až po obnovení redukčních látek s SH skupinami (několik hodin, vysazují se proto na noc)
Cyklosporin – polypeptid získaný z plísně, v buňkách se váže na cyklofilin (imunofilin), vzniklý komplex brání aktivaci RNA polymerázy, nemůže se tak tvořit interleukin 2 a další cytokiny, proto nemůže dojít k aktivaci T-lymfocytů
I – transplantace orgánů
Imunomodulancia
Cytokiny – nejpoužívanější, normálně jsou syntetizovány lymforetikulárními buňkami, používají se cytokiny vyrobené rekombinantní technikou, cytokiny jsou bezpečnější a účinnější než nespecifická imunomodulancia
Interleukin 2 – růstový faktor, protinádorový a imunomodulační účinek
I – metastazující karcinom
NÚ – velice závažné, proto je jeho podávání značně omezeno
Interferon alfa – protinádorový a imunomodulační účinek
I – některé typy leukémie, virová hepatitida B
CSF (colony stimulating factors)
Filgrastim – stimuluje granulocytární kolonie, zkracuje buněčný cyklus
I – podává se po transplantaci kostní dřeně a u granulocytopénie vyvolané cytostatiky
Molgramostin – stimuluje tvorbu prekurzorů granulocytární a monocytární řady
Aktivní imunizace – dodávají se tělu antigeny (oslabené nebo mrtvé bakterie, viry nebo toxiny), které stimulují tvorbu specifických protilátek a tím vznik buněčné imunity, proto proti danému antigenu vzniká dlouhodobá imunita
Tetanický anatoxin, Hepatitida B, Vir klíšťové encefalitidy
Pasivní imunizace – dodávají se tělu přímo hotové protilátky ve formě hyperimunních sér nebo hyperimunních imunoglobulinů získaných z plazmy imunizovaných zvířat nebo dobrovolníků
Sérum proti hadímu jedu, Vzteklině, Botulismu
22b Hypothalamické a hypofyzární hormony, použití u různých endokrinních a metabolických abnormalit, užití k diagnostickým účelům (uveďte příklady klinických komplikací)
Hypothalamické hormony
Gonadoliberin
MÚ – zvyšuje plazmatické hladiny obou gonadotropních hormonů (LH i FSH)
I – stimulační test, navození fertility
Antagonisté Gonadoliberinu
Gestrinon
MÚ - po krátké stimulační fázi tlumí sekreci gonadotropních buněk hypofýzy, tím se tlumí testikulární a ovariální sekrece hormonů (chemická kastrace)
I – Pubertas preacox, Endometrióza, Leiomyomy, Karcinom prostaty
Cetrorelix
MÚ - soutěží s GL o receptory v hypofýze, dochází tak inhibici sekrece LH a FSH
I – prevence předčasné ovulace (zábrana vzestupu LH) u pacientek připravovaných na odběr oocytu pro asistovanou reprodukci
Agonisté Somatostatinu
MÚ - tlumí sekreci STH a tlumí sekreci v GIT a snižuje žilní prokrvení splanchnické oblasti
I – krvácení z jícnových varixů a gastroduodenálních vředů, léčba akromegalie
I – substituční terapie (používá se syntetický, velmi drahá léčba)
ACTH
I – substituční terapie, diagnostika insuficience nadledvin měřením hladin Kortizolu
TSH
I – dříve se používal k diferenciální diagnóze centrální a periferní hypofunkce štítné žlázy
GTH
FSH
I – terapie anovulačních cyklů, amenorea, porucha vyzrávání folikulů, polycystická ovaria, některé poruchy spermatogeneze
LH (Luteinizační hormon) – u žen vyvolává vznik žlutého tělíska, u mužů stimuluje ve varlatech produkci androgenů
I – nepoužívá se
Choriogonadotropin – tvořen placentou, účinek podobný LH
I – diagnostika již 14 dní starého těhotenství z moči, centrální poruchy menstruačního cyklu, u mužů při kryptorchismu a hypofyzární hypogonadismu
Prolaktin (Luteomamotropní hormon, LTH)
I – nepoužívá se
Hypofyzární hormony (neurohypofýzy)
Oxytocin – v porodnictví k indukci porodu
ADH (vazopresin) – léčba Diabetes insipidus, silný vazokonstriktor
22c Makrolidy a antibiotika příbuzná makrolidům, jejich úloha při léčbě běžných a specifických infekcí
viz příloha Antibiotika
23a Mechanismus antianginózního, antiarytmického a antihypertenzního působení beta blokátorů, působení beta blokátorů u srdeční insuficience
viz ot. 1b
23b Alkylační látky v chemoterapii zhoubných nádorů; mechanismus cytotoxického působení, účinky látek, nežádoucí účinky a toxicita, terapeutické využití
Alkylační látky – nejdéle používaná cytostatika
MÚ – v jejich molekule jsou skupiny, které se metabolickou přeměnou stávají velice reaktivní, a tvoří kovalentní vazby přes nukleofilní centra na DNA, tím ji denaturují
působí na rychle proliferující buňky, ale i na buňky v klidové fázi
NÚ – velice silné, často vedou u mužů k trvalé sterilitě
I – solidní i hematologické nádory
Beta-chlorethylaminy – jsou velice toxické, proto se používají vzácně
Chlormetin (dusíkatý yperit)
Oxazafosforiny
Cyklofosfamid – nejpoužívanější (PO i IV aplikace), terapie celé řady nádorů, má kromě cytostatického také imunosupresivní účinek (v revmatologii a dermatologii), jeho metabolity dráždí močové cesty
Estery sulfonových kyselin
Busulfan – léčba chronické myeloidní leukémie (PO aplikace)
Alkylační deriváty alkoholových cukrů
Mitolaktol – podobné indikace jako Busulfan
Alkylační deriváty močoviny
Karmustin – léčba mozkových nádorů
Deriváty platiny
Karboplatina – nemá tak silný emetický účinek jako Cisplatina, léčba testikulárního karcinomu a solidních nádorů
Antibiotika s alkylačními účinky
Streptozocin – léčba inzulinomu
Mitomycin – léčba karcinomu močového měchýře
23c Uterotonika a tokolytika
Uterolytika
Oxytocin – neurohypofyzární hormon
MÚ – působí na specifické děložní receptory, zvyšuje kontraktilitu a tonus hladkých svalů dělohy, stimuluje deciduální buňky k produkci prostaglandinů, v mléčné žláze stimuluje sekreci mléka
I – přenášení plodu, předčasné odtečení plodové vody, indukce porodu, podpora sekrece mléka
Prostaglandiny
MÚ – zvyšují kontrakce, mění vlastnosti kolagenu v děložním hrdlu, způsobují tak jeho dilataci
KI – předešlá operace na děloze, nesmí se současně podávat Oxytocin
NÚ – časté, nauzea, bronchospazmus, bolesti hlavy
I – indukce porodu, abortus, krvácení v šestinedělí
Dinoproston
Námelové alkaloidy
MÚ – zvyšují kontrakce, mají také alfasympatolytické a antiserotoninové účinky, ve vyšších dávkách ale vyvolávají dlouhodobou kontrakci dělohy, proto nejsou vhodné k indukci porodu
I – ve 3. době porodní, krvácení v šestinedělí
Ergometrin
Tokolytika
Beta2-sympatomimetika
MÚ – snižují kontrakce dělohy, v praxi se používají v kombinaci s inhibitory vápníkových kanálů a sedativy jako je Diazepam
I – zabránění potratu nebo předčasnému porodu
Fenoterol
24a Mechanismus vzniku a působení oxidu dusnatého; možné terapeutické použití donátorů a inhibitorů oxidu dusnatého
viz ot. 20c
24b Antihypertenziva – mechanismus antihypertenzivního působení jednotlivých skupin látek (hlavní výhody a nevýhody jednotlivých skupin)
viz ot. 10c
24c Antituberkulotika
Antituberkulotika - pro léčbu tuberkulozy, léčba trvá dlouho (měsíce), je tak zvýšené riziko vzniku rezistence, proto se kombinují zároveň 2-4 antituberkulotika
Antituberkulotika 1. řady (základní) - vysoká účinnost a nízká toxicita (kromě Rifampicinu jsou všechy látky chemoterapeutika)
Isoniazid - bakteriostatický účinek, základ všech kombinací, nesmí se nikdy podávat samotný
NÚ - alergická kožní reakce, neurotoxicita, hepatotoxicita
u poloviny pacientů (jsou to rychlí acetylátoři, kteří látku metabolizují rychleji) se musí dávat vyšší dávky
Rifampicin (antibiotikum) - v kombinaci s Isoniazidem nejúčinnjší antituberkulotikum, ale vzniká na něj rychle rezistence, proto se nikdy nepodává samotné
Ethambutol - bakteriostatický účinek, v kombinaci s Isoniazidem
NÚ - poruchy zraku, závratě a ataxie
Pyrazinamid - baktericidní účinek, působí i na intracelulární bakterie, ale rychlý vznik rezistence
NÚ - zvracení, hyperurikémie, poruchy jater
Strategie léčby tuberkulózy
Útočná léčba - hospitalizace, kombinace 3-4 výše uvedených léčiv po dobu 6-8 týdnů
Pokračovací fáze - ambulantně, kombinace 2 výše uvedených po dobu 9-11 měsíců
Antituberkulotika 2. řady - je-li léčba antituberkulotiky 1. řady neúspěšná
25a Desenzitizace a hypersenzitiva receptorů (mechanismy, příklady)
Desenzitizace
MÚ – po opakovaném působení agonistů na receptory dochází ke snížení citlivosti těchto receptorů na dané látky, protože se sníží aktivita R-E komplexů a sníží se i afinita ligandů k těmto receptorům, dochází tak ke snížení citlivost celého signálního komplexu a nemusí se ani měnit počet receptorů
Down regulace – dochází ke snížení počtu receptorů na buňce, kdy komplex receptor-ligand je přenesen do nitra buňky (internalizace) a je tam degradován nebo může být komplex rozpojen a volný receptor vrázen na membránu buňky
Tolerance – k dosažení stejného účinku je zapotřebí stále vyšších dávek (toxikomanie)
Tachyfylaxe – rychle se vyvíjející snížená citlivost, která může být vyvolána vyčerpáním uvolňované látky (podáváním efedrinu se vyčerpají zásoby NA)
Strategie dávkování proti desenzitizaci – při udržování stále hladiny látky v těle (Css) např. při podávání infuzí je zvýšené riziko vzniku desenzitizace, proto pakliže toto riziko hrozí, dáváme přednost intermitentnímu podávání látky, které vede k pomalejší desenzitizaci
Hypersenzitivita
MÚ – po opakovaném podávání antagonistů, kdy jsou receptory dlouhodobě vyřazeny z funkce dochází ke zvýšené syntéze těchto receptorů buňkou a mění se i vlastnosti jejich R-E systémů
Rebound fenomén - po náhlém vysazení antagonistů vzniká velké nebezpečí dosažení toxických projevů i při běžné dávce endogenními agonisty
Typickými příklady jsou nežádoucí až toxické projevy podání beta-sympatomimetik po náhlém vysazení beta-sympatolytik
Jiným příkladem je zvýšený vznik epileptických záchvatů po náhlém vysazení antiepileptik
Rebound fenoménu se dá částečně zabránit podáváním antagonistů s určitým zachovaným agonistickým účinkem (blokátory s vnitřní sympatomimetickou aktivitou)
Syndrom z odnětí látky – liší se od rebound fenoménu přítomností nových symptomů, vyskytuje se hlavně u látek s krátkým t1/2 (poločas eliminace) a u látek s čistými antagonistickými účinky
Receptorové nemoci
Nemoci podmíněné abnormalitami ve struktuře receptoru nebo R-E systému (trasdukci signáu)
Diabetes mellitus 2. typu, abnormální receptor pro růstový hormon, vitamin D, dále imunodeficience, pseudohypoparathyreoidismus, atd.
26a Receptor-efektorový systém, komponenty adenylycyklázového komplexu a jeho účast na účincích léčiv
26c Betalaktamová antibiotika – přehled jednotlivých skupin a rozdíly v klinické aplikaci
viz příloha Antibiotika
27a Hlavní místa působení léčiv (receptory, iontové kanály, enzymy aj.)
viz ot. 19a
27b Lokální anestetika, přehled látek, intoxikace lokálními anestetiky
Druhy anestézie
Povrchová – na kůži a sliznice
Infiltrační – v místě infiltrovaném anestetikem
Svodná – blok v průběhu určitého nervového svazku, dá se podat i epidurálně a subarachnoidálně
Struktura – mají sekundární nebo terciární aminoskupinu, ta je spojena můstkem (esterová nebo amidová vazba – může být alergie) s lipofilním aromatickým jádrem
Farmakokinetika – působí pouze v místě podání do té doby, než jsou odvedeny cirkulací, pro prodloužení doby účinku se do LA přidávají vazokonstrikční látky (Adrenalin 1:20 000, zesílení a prodloužení efektu, menší systémová toxicita)
MÚ – bazická LA jsou v injekcích ve formě kvartérních amoniových solí, jsou ionizované, proto nepronikají membránou neuronů, musí být nejdříve přeměněny tkáňovými pufry na neionizované látky, které již pronikají, uvnitř neuronu se opět ionizují a blokují tak kanál pro Na+ (zabránění přenosu vzruchu)
Periferní nervy – nejvíce blokují vegetativní (dochází k vazodilataci v místě aplikace) a senzitivní vlákna (nejdříve mizí vnímání tepla, poté bolesti a nakonec dotyku), nejméně motorická
CNS – menší koncentrace působí dráždivě, větší tlumivě
Srdce a TK – protože blokují Na+ kanály také v převodním systému srdečním, lze jich použít jako antiarytmik, k poklesu TK dochází blokádou vegetativních vláken
Hladké svaly – mírný spazmolytický účinek
Prokain – má esterovou vazbu, pro všechny typy aplikace kromě povrchové
Trimekain – má amidovou vazbu, pro všechny typy aplikace
Lidokain – má amidovou vazbu, pro všechny typy aplikace, často jako antiarytmikum
Bupivakain – k míšní anestézii, dlouhodobý účinek
Ethylchlorid – těkavá kapalina, při odpařování ochlazuje a znecitlivuje kůži, ve sportovní medicíně
27c Léčiva užívaná u GIT onemocnění
Žaludeční sekrece závisí na
působení ACH (působí přes histamin) ze stimulace n. vagus
působení gastrinu (působí přes histamin) uvolněného z G buněk antra žaludku
působení histaminu uvolněného přímo parakrinně z žírných buněk
Histamin působí přes H2 histaminové receptory na parietálních buňkách žaludku, aktivuje se tak adenylátcykláza (protektivní prostaglandiny ji inhibují), zvýší se koncentrace cAMP, aktivuje se H+ K+ ATPáza, ta do buňky čerpá K+ a uvolňuje H+ (tuto pumpu aktivuje i ACH a gastrin, ale zvýšením koncentrace Ca2+ v buňce)
Protektivní prostaglandiny – spolu s ACH stimulují sekreci bikarbonátů a hlenu
NSPZL brání jejich vzniku blokádou jejich syntézy z kyseliny arachidonové
Látky snižující sekreci HCl
H2 Antihistaminika
MÚ - blokují H2 histaminové receptory a tlumí tak žaludeční sekreci a aciditu žaludeční šťávy (blokuje se tak i efekt ACH a gastrinu, stejně tak histaminu uvolňovaného po roztažení žaludku potravou), snižuje se také sekrece pepsinu
NÚ – nejsou moc časté, většinou bolest hlavy, kožní vyrážky, svědění, někdy ztráta libida, impotence, poruchy krvetvorby, reversibilní hepatitida
I – vředová choroba (ze stresu nebo NSPZL), Zollinger-Ellisonův syndrom (nadprodukce gastrinu)
KI – těhotenství
Ranitidin
Inhibitory protonové pumpy (H+ K+ ATPázy)
MÚ – jsou to prolátky, které se krví dostávají do parietálních buněk, ty je secernují do lumina žaludku, kde se po setkání se H+ aktivují a ireverzibilně blokují protonovou pumpu (snižují sekreci o 90%, působí až 5 dní)
NÚ – podobné H2 Antihistaminikům (dyspepsie, cefalea, alergie), při snížené aciditě se v žaludku zvýšeně secernuje gastrin, ten může navodit hyperplázii sliznice
I – stejné jako u H2 Antihistaminik
Omeprazol
Selektivní parasympatolytika (M1 antagonisté)
MÚ – blokádou M1 receptorů se tlumí sekrece ACH a tím sekundárně i Histaminu z parakrinních buněk
I – vředová choroba (ze stresu), refluxní esofagitida
Pirenzepin
Antacida
MÚ – během 15 minut neutralizují pH 1 na pH 3,5, v přítomnosti potravy účinkují daleko déle (až 4 hodiny), snížením pH se také stimuluje sekrece pepsinu, některá antacida tvoří na sliznici žaludku protektivní vrstvu proti účinku HCl a pepsinu
NÚ – změnou pH žaludeční šťávy se rychleji rozpouštějí enterosolventní lékové formy, mění se také sekundárně pH moči, mohou se tak hůře vylučovat některé léky
I – doplňková léčba u vředové choroby (rychle ulevují od bolesti), refluxní esofagitida, podávají se preventivně při léčbě s NSPZL
Hydrogenuhličitan sodný (nevýhodou je přivádění Na+ do organismu), Uhličitan vápenatý (nevýhodou je přivádění Ca2+ do organismu), Hydroxyhlinitan hořečnatý (nejpoužívanější)
Látky chránící gastroduodenální sliznici
Sukralfat (vytváří protektivní vrstvu na sliznici), Kyselina alginová (po kontaktu se slinami se mění v gel, který chrání žaludeční sliznici)
Deriváty prostaglandinů (fyziologicky jsou PGE2 a PGI2) - Rioprostil
Vředová choroba – multifaktoriáloní onemocnění, nerovnováha mezi protektivními a agresivními faktory, vznikají vředy na duodenu a žaludku
H. p. pozitivní – důvodem je Helicobakter pylori (zkratka H. p.)
D (jednotýdenní PO terapie) – Antibiotikum (Amoxicilin) + Chemoterapeutikum (Metronidazol) + Inhibitor sekrece HCl (Omeprazol nebo Ranitidin)
H. p. negativní – důvodem je stres, látky blokující tvorbu protektivních prostaglandinů (NSPZL), nadměrná acidita žaludeční šťávy
D – vysazení NSPZL a podávání prostaglandinových derivátů
