Farmakologie 1a Klasifikace léčiv (včetně podle atc skupin) Klasifikace léčiv

28a Membránové receptor-efektorové systémy, fosfatidylinositolový komplex a jeho účast v účincích léčiv

• 
  viz ot. 19a
  

29a Hlavní typy účinku léčiv na úrovni celého organismu

• 
  viz ot. 19a
  

29b Antihypertenziva přehled; inhibitory při léčení hypertenze (účinky při dlouhodobém podávání, nežádoucí účinky)

• 
  viz ot. 10c
  

30a Závislost účinku na dávce (definice různých dávek: dávky terapeutické, toxické apod.)

• 
  Dávka – odměřené množství léku, které podáváme do organismu, udává se v mezinárodních jednotkách hmotnostních, objemových nebo poměrných
  
  • 
    v organismu se dávka přeměňuje v koncentraci na základě farmakokinetických zákonitostí
    
• 
  Dávkování
  
  • 
    Pro dospělé – je uváděno pro ideální hmotnost 75 kg, u látek s užší terapeutickou šíří se dávka přepočítává na 1 kg hmotnosti pacienta
    
  • 
    Pro děti – je nutné brát na zřetel i stupeň orgánové zralosti dítěte, osvědčilo se také přepočítávání dávky pro dítě z dávky pro dospělého jedince podle povrchu těla dítěte
    
    • 
      Dávka pro dítě = (Dávka pro dospělého/1,75) * Povrch těla dítěte
      
  • 
    Pro starší pacienty – je nutné upravit dávku, protože tito pacienti již nemají tak účinné detoxikační a vylučovací schopnosti organismu, dávky tak musí být nižší, jejich hematoencefalická bariéra je propustnější, proto jsou daleko citlivější na centrálně tlumivě působící látky
    
  • 
    Pro těhotné – placentární bariéra dokáže částečně zamezit průchodu látek do oběhu dítěte, ale nezabrání látkám, které v těle matky pronikají do CNS
    
  • 
    Další faktory ovlivňující účinnost léčiva (kromě dávky)
    
    • 
      hmotnost, pohlaví (ženy reagují na léky lépe), psychický stav
      
• 
  Druhy dávek
  
  • 
    Dávka podprahová – nevyvolává hodnotitelný klinický efekt
    
  • 
    Dávka prahová – vyvolává hodnotitelný efekt
    
  • 
    Dávka nadprahová
    
    • 
      Dávka terapeutická – je určena na základě terapeutických zkušeností, je uvedena v lékopisu spolu s maximální dávkou
      
    • 
      Dávka maximální – vysoká terapeutická dávka, která ještě nevyvolává závažné toxické příznaky
      
      • 
        Dosis maxima singula (dms) – maximální jednorázová dávka
        
      • 
        Dosis maxima pro die (dmd) – maximální denní dávka, je často trojnásobkem dms
        
  • 
    Dávky pro dlouhodobé podávání
    
    • 
      Dávka nárazová (saturační) – slouží k rychlému dosažení požadované koncentrace
      
    • 
      Dávka udržovací – slouží k dosažení a udržení požadované koncentrace (Css)
      
  • 
    Dávky pro výpoče účinnosti a toxicity
    
    • 
      Dávka efektivní (ED) – označení pro dávku terapeutickou
      
      • 
        ED50 – dávka, která vyvolala u 50% pokusných zvířat terapeutický efekt (používa se i ED95)
        
    • 
      Dávka letální (LD)
      
      • 
        LD50 – dávka, po které uhynule 50% pokusných zvířat (používá se i LD5)
        
    • 
      Dávka toxická (TD)
      
      • 
        TD50 – dávka, po které se u 50% pokusných zvířat projevily toxické účinky (používá se i TD5)
        
    • 
      Terapeutická šíře - rozdíl mezi látkou terapeutickou a toxickou, neinformuje ale o schopnosti látky vyvolat terapeutické nebo toxické příznaky
      
      • 
        Terapeutická šíře = TD – ED
        
    • 
      Terapeutický index – poměr mezi dávkou letální nebo toxickou a dávkou efektivní (terapeutickou), vyjadřuje tak poměr mezi účinností a nebezpečím podané látky
      
      • 
        LD50/ED50
        
      • 
        LD5/ED95
        
      • 
        TD5/ED95
        
• 
  Nežádoucí účinky – viz ot. 19b
  

30b Periferní a centrální myorelaxancia

• 
  viz ot. 11b
  

30c Spasmolytika GIT, léčba vředové choroby

• 
  Spazmolytika
  
  • 
    Neurototropní
    
    • 
      MÚ – parasympatolytika, častěji se používají oniová parasympatolytika, protože mají slabší inhibiční účinek na muskarinový receptor a silnější inhibiční účinek na nikotinový receptor v gangliích trávicího ústrojí
      
    • 
      Oxyfenonium, Poldin
      
  • 
    Muskulotropní
    
    • 
      MÚ – působí přímo na hladké svaly (některé blokují adenylátcyklázu, jiné blokují pomalé vápníkové kanály, aktivují draslíkové kanály nebo stimulují tvorbu oxidu dusnatého, další působí anesteticky, možná přes opioidní receptory)
      
    • 
      NÚ – při IV podání mohou mít arytmogenní účinky
      
    • 
      I – dráždivý tračník, divertikulitida, spazmy trávicí trubice
      
    • 
      KI – paralytický ileus
      
    • 
      Papaverin (alkloid z opia, blokuje adenylátcyklázu)
      
• 
  Spazmoanalgetika – obsahují kromě spazmolytika ještě analgetikum
  
  • 
    I – biliární a renální kolika
    
  • 
    Piperylon
    
• 
  Karminativa – slabě spazmolyticky účinné rostlinné silice (Heřmánek, Anýz, Kmín), působí i flatulačně
  
• 
  Léčba vředové choroby – viz ot. 27c
  

31a Terapeutická šíře, terapeutický index; individuální variabilita v citlivosti pacientů na léky

• 
  viz ot. 30a
  

31b Srdeční selhání; kardiotonika a další látky s pozitivně inotropním účinkem (význam, indikace, rizika podávání), úloha ACE inhibitorů

• 
  viz ot. 10c
  

31c Laxancia a obstipancia

• 
  Lanxancia
  
  • 
    Zvětšující střevní obsah
    
    • 
      Polysacharidy – jsou nestravitelné, je důležitý dostatečný přívod tekutin, ve střevě bobtnají a zvětšují tak objem střevního obsahu (Agar, Karboxymetylcelulóza)
      
  • 
    Změkčující střevní obsah
    
    • 
      Tekutý parafin – změkčuje stolici a brání vstřebávání látek rozpustných v tucích (při intoxikacích)
      
  • 
    Salinická laxativa
    
    • 
      Síran hořečnatý – tato sůl se ve střevě špatně vstřebává a váže tak na sebe vodu
      
  • 
    Osmotická laxativa
    
    • 
      Laktulóza – ve střevě je bakteriemi štěpena na kyselinu mléčnou a další kyseliny, ty snižují pH, mění se tak střevní bakteriální flóra a výrazně se snižuje produkce amoniaku
      
    • 
      I – zácpa, encefalopatie u těžkých jaterních chorob (snížení produkce amoniaku)
      
  • 
    Dráždící střevní stěnu (vzácně, hepatotoxické)
    
    • 
      Fenolftalein – intrarektálně, působením na střevní stěnu snižují vstřebávání vody a Na+
      
• 
  Obstipancia
  
  • 
    Adsorbencia – tyto látky mají velký aktivní povrch, váží tak na sebe nejrůznější látky a toxiny, které tak inaktivují, nevstřebávají se
    
    • 
      I – intoxikace
      
    • 
      Adsorbční uhlí
      
  • 
    Dezinficiencia
    
    • 
      I – infekční, kvasné, hnilobné průjmy
      
    • 
      Neresorbovatelný Sulfonamid
      
  • 
    Opioidní obstipancia – snižují motolitu GIT, prodlužují tak kontakt tráveniny se střevním obsahem, ze kterého se poté absorbuje více vody
    
    • 
      Difenoxylat (malé centrální NÚ)
      

32a Změny účinku léčiva při opakovaném podávání (tachyfylaxe, tolerance, látková závislost)

• 
  viz ot. 25a, 33a
  

32b Antiarytmika (rozdělení, mechanismus působení); dnes především používaná antiarytmika

• 
  viz ot. 10c
  

32c Krev, plazma, krevní náhražky, imunosupresiva

• 
  Krev – podává se při snížení objemu cirkulující tekutiny (ztráta plné krve krvácením)
  
• 
  Plazma – podává se při snížení objemu cirkulující tekutiny (ztráta plazmy při popáleninovým šoku, erytrocyty ale v těle zůstávají)
  
  • 
    Náhražky plazmy (Roztoky s onkotickým tlakem)
    
    • 
      Albuminum humanum (4-5%) – roztok lidského sérového albuminu
      
    • 
      Dextran (6%) – vysokomolekulární polysacharid
      
      • 
        MÚ – onkoticky aktivní jako albumin (relativní molekulovou hmotnost 70 000), pomalu se vylučuje ledvinami (50% za 24 hodin), jeho zbytky ve tkáních se hydrolyzují na glukózu, poskytuje tak dostatek času na obnovu přirozené plazmy
        
      • 
        NÚ – vzácné alergické reakce, zvýšená agregace trombocytů
        
    • 
      Polygelinum – polymerát depolymerované želatiny
      
      • 
        MÚ – má menší molekulovou hmotnost (35 000), proto se používá pouze ke ktrátkodobé náhradě plazmy při šoku, velmi rychle se vylučuje a způsobuje osmotickou diurézu
        
• 
  Roztoky bez onkotického tlaku – velice vzácně, pouze k velice krátkému zvýšení cirkulačního objemu
  
  • 
    neobsahují vysokomolekulární onkoticky aktivní složku, proto tekutina rychle uniká z cévního řečiště
    
  • 
    používají se spíše pro úpravu koncentrace iontů v krvi (úprava acidózy nebo alkalózy), může se do nich přidávat glukóza a jiné živiny
    
  • 
    Fyziologický roztok (izotonický 0,9% roztok NaCl)
    
  • 
    Ringerův roztok
    
  • 
    Roztok hydrogenuhličitanu sodného
    
• 
  Speciální roztoky
  
  • 
    Tirilazad – cytoprotektivní látka, která inhibuje peroxidaci lipidů a chrání tak buňky před aktivními radikály (při subarachnoidálním krvácení z aneuryzmat)
    
• 
  Imunosupresiva – viz ot. 21c
  

33a Drogová závislost (příklady zneužívaných látek)

• 
  Látková závislost
  
  • 
    Psychická závislost – chorobná touha po přívodu látky za jakoukoliv cenu
    
  • 
    Fyzická závislost (nemusí být přítomna) – přítomnost výrazných somatických symptomů po vysazení látky nebo zrušení jejího účinku antagonisty
    
  • 
    Tolerance (nemusí být přítomna) – při dlouhodobém užívání se musí k dosažení stejného efektu podávat stále silnější dávky
    
• 
  Zneužívané látky – nejčastěji snižují strach, napětí, zlepšují náladu, navozují pocit duševní a fyzické výkonnosti, mění smyslové vnímání a chování
  
  • 
    Alkohol – při intoxikaci lze IV podat Klomethiazol, léčí se režimovou léčbou a psychoterapií
    
    • 
      Apomorfin (emetikum) - pro vytvoření podmíněného reflexu (při požití alkoholu pacient zvrací)
      
    • 
      Disulfiram – po požití alkoholu se zvýšeně hromadí toxický acetaldehyd, proto místo euforizujících účinků se dostavují velice nepříjemné pocity
      
  • 
    Tabák a nikotin
    
    • 
      při kouření se do organismu dostává až 300 druhů látek, nejúčinnější je Nikotin, který zvyšuje aktivitu sympatiku a stimuluje CNS, ve vyšších dávkách blokuje aktivitu sympatiku
      
    • 
      velmi silná psychická závislost, pomáhají přípravky obsahující Nikotin (žvýkačky), které mají minimální NÚ a nejsou ve srovnání s kouřením kancerogenní
      
  • 
    Opioidy – deriváty alkaloidů ze zaschlé šťávy makovic
    
    • 
      Opium (dříve se kouřilo), Morfin, Heroin, Kodein (často upravován na účinnější Braun)
      
    • 
      Metadon – pro překlenutí syndromu z odnětí látky, dá se také použít sublinguálně Buprenorfin
      
  • 
    Marihuana – usušené listy Cannabis sativa, riziko vzniku bronchiálního karcinomu
    
  • 
    Barbituráty – barbituráty vedou (i terapeutických dávek) daleko častěji ke vzniku nebezpečných nežádoucích účinků než benzodiazepiny, navíc proti nim neexistuje antagonista, často se kombinují s alkoholem
    
  • 
    Kokain – centrálně stimulační a lokální anestetické účinky z důvodu blokády reuptaku katecholaminů na nervových zakončeních
    
    • 
      velice silná psychická závislost, nevyvíjí se ale tolerance, ani není silný syndrom z odnětí látky
      
  • 
    Amfetamin a další psychostimulancia
    
    • 
      Amfetamin, Metamfetamin (Pervitin), Methylendioxymetamfetamin (Extáze)
      
    • 
      silný psychostimulační účinek, navozují pocit duševní a fyzické síly
      
  • 
    Halucinogeny
    
    • 
      LSD, Trip, Meskalin
      
    • 
      blokují centrální 5-HT receptory
      
  • 
    Těkavé látky
    
    • 
      Toluen, Benzin, Trichlorethylen (Čikuli)
      

33b Koronární vazodilatancia a látky používané u ischemické choroby srdeční

• 
  viz ot. 10c
  

33c Tokolytika, uterotonika a léčiva indukující děložní činnost (prostaglandiny)

• 
  viz ot. 23c
  

34c Imunosupresiva, imunomodulancia (klin. aplikace imunosupresiv, vztah mezi imunosupresivní terapií a nádorovou chemoterapií)

• 
  viz ot. 21c
  

35a Nenormální reakce na léčivo

• 
  viz ot. 19b
  

35b Nesteroidní protizánětlivé látky, antirevmatika, antiuratika

• 
  viz příloha Analgetika a NSPZL
  

35c Antihypertenziva – rozdělení; blokátory kalciového kanálu u hypertenze (indikace, nežádoucí účinky)

• 
  viz ot. 10c
  

36b Inhibitory vápníkových kanálů

• 
  viz ot. 10c
  

36c Cefalosporiny (rozdíly mezi jednotlivými skupinami, klinické použití)

• 
  viz příloha Antibiotika
  

37b Diuretika – použití v edémových a needémových indikacích

• 
  viz ot. 10c
  

37c Přímá a nepřímá antikoagulancia (mechanismy účinku a použití)

• 
  viz ot. 6c
  

38b Obecné zásady antimikrobiální léčby; rozdělení protiinfekčních látek, mechanismy účinku u vzniku rezistence

• 
  viz příloha Antibiotika
  

39c Antiastmatika a další léčiva dýchacího ústrojí

• 
  viz ot. 8c
  

40b Histamin a antihistaminika

• 
  viz ot. 27c, 12b
  

40c Antibiotika se širokým spektrem a antibiotika pro speciální použití

• 
  viz příloha Antibiotika
  

41b Antihypertenziva a přehled: postavení betablokátorů mezi antihypertenzivy, beta blokátory s vazodilatačním účinkem

• 
  viz ot. 10c
  

42a Klinická farmakokinetika, monitorování léčiv a úprava dávkování léčiv

• 
  viz ot. 12a
  

42b Látky užívané při léčbě chronického srdečního selhání

• 
  viz ot. 10c
  

42c Protivirové látky, hlavně látky užívané k léčbě u pacientů s HIV/AIDS (mechanismy účinku, klinické použití, nežádoucí účinky)

• 
  viz Příloha Antibiotika
  

43b Léčiva u ischemické choroby srdeční

• 
  viz ot. 10c
  

46c Léčiva používaná k terapii chorob GIT (především antiulceróza a laxativa)

• 
  viz ot. 27c, 30c, 31c
  

47a Intoxikace léky, zásady péče o pacienta, antidota

• 
  Zásady péče o pacienta
  
  • 
    zajištění životních funkcí (ventilace, krevní oběh, stálost vnitřního prostředí)
    
  • 
    určení toxické látky pro případné podání antidota
    
  • 
    dekontaminace – odstranění toxické látky z povrchu těla nebo GIT (ihned po stanovení diagnózy)
    
    • 
      výplach žaludku, vzácně podávání emetika nebo laxancií
      
  • 
    odstranění látky ze systému
    
    • 
      forsírovaná diuréza, peritoneální dialýza, hemodialýza nebo hemoperfúze
      
  • 
    podání specifických antidot
    
• 
  Specifická antidota
  
  • 
    Antagonisté opioidů – Naloxon – specifický antagonista mi receptorů
    
    • 
      proti útlumu dechového centra
      
  • 
    Antagonisté benzodiazepinů – Flumazenil – specifický antagonista benzodiazepinových receptorů
    
    • 
      proti centrálně tlumivým účinkům
      
  • 
    Antagonisté heparinu – Protamin – dokáže v oběhu vyvázat Heparin
    
  • 
    Antagonisté srdečních glykosidů – Antidigoxinový globulin
    
  • 
    Chelátotvorné látky – při otravách těžkými kovy
    
    • 
      CaEDTA (vápenná sůl ethylendiamintetraacetátu) – proti olovu, kobaltu, manganu, atd.
      
    • 
      Dimerkaprol (Britský antilewisit) – proti arsenu, rtuti a zlatu
      
      • 
        v kombinaci s EDTA proti olovu
        
    • 
      Penicilamin – proti arsenu, zlatu a olovu
      
    • 
      Deferoxamin – proti železu
      
• 
  Nespecifická antidota
  
  • 
    Oxidoredukční látky
    
    • 
      Otrava kyanidy – Thiosulfát, Dusitan sodný nebo Amylnitrit
      
    • 
      Methemoglobinémie (otrava po nitrobenzenu, nitritech, atd.) – Methylenová modř
      
    • 
      Silné NÚ po cytostaticích – Mesna (donor SH skupin)
      
    • 
      Otrava cholinomimetiky (hlavně inhibitory ACHE) – Atropin
      
    • 
      Otrava methanolem – Alkohol, kompetitivně zaplňuje alkoholdehydrogenázy
      

47b Antimetabolity v chemoterapii zhoubných nádorů – klasifikace, mechanismus účinku, klinické používání, vedlejší účinky

• 
  Antimetabolity
  
  • 
    MÚ – působí jako falešní prekurzoři, čímž blokují syntézu nukleosidů a nukleotidů
    
  • 
    Analogy kyseliny listové (antifolika)
    
    • 
      Metotrexát
      
      • 
        MÚ - působí v S fázi buněčného cyklu tím, že blokuje dihydrofolátreduktázu, proto kyselina listová nemůže být redukována pro syntézu DNA a RNA
        
      • 
        I – rychle rostoucí nádory, používá se jako imunosupresivum u psoriasis
        
      • 
        Antidotum – kyselina listová
        
  • 
    Analogy purinů
    
    • 
      Merkaptopurin
      
      • 
        MÚ – inhibuje syntézu purinu
        
      • 
        I – hemoblastózy
        
  • 
    Analogy pyrimidinů
    
    • 
      Fluorouracil
      
      • 
        MÚ – inhibuje syntézu kyseliny thymidylové a tím i syntézu DNA
        
      • 
        I – solidní nádory, lokální na kožní nádory, intraarteriální na nádory jater
        
  • 
    Inhibitory ribonukleotidreduktázy – nepatří přímo mezi antimetabolity, ale inhibují syntézu nukleotidů
    
    • 
      Hydroxyurea
      
      • 
        I – chronická myeloidní leukémie
        

47c Peniciliny (mechanismus účinků, antimikrobiální spektrum, rozdíly mezi jednotlivými skupinami, klinické použití)

• 
  viz příloha Antibiotika
  

48a Farmakokinetika, základní parametry a vzorce pro výpočet farmakokinetických parametrů

• 
  viz ot. 3a
  

48b Léčba obezity. Hypolipidemika přehled

• 
  Hyperlipoproteinémie
  
  • 
    Hypercholesterolémie – zvýšený cholesterol (LDL)
    
    • 
      zvýšené riziko aterosklerózy
      
  • 
    Smíšená hyperlipidémie – zvýšený cholesterol (LDL) a triacylglyceroly (VLDL)
    
  • 
    Hypertriglyceridémie – zvýšené triacylglyceroly (VLDL)
    
  • 
    zvýšené riziko pankreatitidy, trombóz a steatózy jater (KI pro kontraceptiva a požívání alkoholu)
    
  • 
    Lékově podmíněná – beta-blokátory, diuretika, steroidy
    
• 
  Statiny
  
  • 
    MÚ – inhibují syntézu cholesterolu blokádou klíčového enzymu Hydroxy-methyl-glutaryl-koenzym A reduktázy (HMG-CoA reduktáza), tím se v hepatocytech snižuje koncentrace cholesterolu a netvoří se tak VLDL, na hepatocytech se zvýší (upregulace) počet receptorů pro LDL, tak se cholesterol zvýšeně vychytává i z plazmy (snížení hladiny plazmatického cholesterolu až o 40%), sekundárně se snižuje i hladina VLDL a zvyšuje hladina HDL
    
    • 
      nepůsobí na familiární hypercholesterolémii, protože nejsou přítomny receptory pro LDL
      
  • 
    NÚ – malé, někdy dyspepsie, bolest hlavy, poruchy jaterních funkcí, u 0,5% pacientů jsou myalgie a myopatie (musí se sledovat hladina kreatinkinázy, hlavně v kombinaci s fibráty)
    
  • 
    I – hlavně izolovaná hypercholesterolemie, ale může se použít i u smíšených hyperlipidémií
    
    • 
      výhodná je kombinace s pryskyřicemi nebo fibráty (místo snížení 20-40% se může snížit až o 60%)
      
  • 
    Lovastatin, Simvastatin
    
• 
  Pryskyřice
  
  • 
    MÚ – jsou nevstřebatelné, dokáží vázat žlučové kyseliny (je v nich cholesterol) a zabraňovat tak jejich zpětnému vstřebávání, v játrech se tak zvyšuje jejich syntéza a další cholesterol odchází ve formě žlučových kyselin ve žluči do střeva, zároveň se zvyšuje počet LDL receptorů na hepatocytech
    
    • 
      při současné zvýšené syntéze cholesterolu v hepatocytech dochází také ke zvýšené tvorbě VLDL, proto se plazmatická hladina VLDL při této terapii mírně zvýší (neodchází se žlučí do střeva), ale zvyšuje se mírně i HDL (o 5%)
      
    • 
      snižují LDL o 30%
      
  • 
    NÚ – prakticky žádné, protože se nevstřebávají
    
    • 
      Interakce – snižují také vstřebávání některých léků (digoxin, warfarin, antibiotika) a v tucích rozpustné vitaminy, musí se proto tyto látky podávat alespoň hodinu před pryskyřicemi
      
  • 
    Cholestyramin
    
• 
  Probukol – snižuje hladinu LDL, ale bohužel i HDL, působí ale antioxidačně, proto se používá při léčbě aterosklerózy, kdy zabraňuje oxidaci LDL částic, které by se normálně patologicky uložily do makrofágů (pěnové buňky) a následně do intimy cév
  
• 
  Fibráty – nejpoužívanější hypolipidemika
  
  • 
    MÚ – aktivují lipoproteinovou lipázu, proto hlavně snižují hladinu TG (triacylglycerolů), sekundárně také LDL a zvyšují HDL
    
    • 
      používají se na všechny typy hyperlipidémií
      
    • 
      u diabetiků také výhodně zvyšují citlivost na inzulin
      
  • 
    Fenofibrát
    
• 
  Ostatní
  
  • 
    Kyselina nikotinová – hlavně v USA, snižuje syntézu VLDL
    
  • 
    Neomycin – aminoglykosidové antibiotikum, nevstřebává se z GIT, ale snižuje zde vstřebávání cholesterolu
    
  • 
    Nenasycené mastné kyseliny (Kyselina linolová a linolenová) – aktivují lipoproteinovou lipázu
    
  • 
    Vitamin C a E – antioxidanty, zabraňují oxidaci LDL
    
• 
  Anorektika – viz ot. 12b
  

49a Jednotlivé faktory ovlivňující účinek léčiv, uveďte příklady

• 
  viz ot. 6a, 30a
  

49b Hypolipidemika; rozdělení, léky preferenčně snižující hladinu cholesterolu

• 
  viz ot. 48b
  

49c Antiprotozoální látky

• 
  Léčba trichomonózy, giardiózy, amébózy
  
  • 
    Metronidazol – nitroimidazolové baktericidní chemoterapeutikum
    
  • 
    Kloroxin – střevní desinficiens, hlavně v kombinaci s Metronidazolem
    
  • 
    Paromomycin – aminoglykosidové anitibiotikum se širokým spekterem účinku, hlavně Entamoeba histolytika a Tasemnice
    
  • 
    Emetin – rostlinný původ, silný emetický účinek, na amébózy rezistentní na jiná léčiva
    
• 
  Pyrimethamin – antagonista kyseliny listové, často se kombinuje se sulfonamidy nebo makrolidy
  
  • 
    I – toxoplazmóza (vrozená i získaná), pneumocytóza (profylaxe)
    
• 
  Antimalarika (Plazmodium malariae a falciparum)
  
  • 
    Schizontocida – látky pro likvidaci vývojových forem parazita, které jsou ve tkáních (játra) a které později napadají erytrocyty, slouží i jako profylaktika
    
    • 
      Halofantrin
      
  • 
    Gametocida – látky pro likvidaci gametocyt v již napadených erytrocytech
    
    • 
      Primachin (pro radikální léčbu, působí na všechna vývojová stádia plazmodií)
      
  • 
    Léky tlumící symptomy (horečka)
    
    • 
      Chlorochin – léčba nekomplikovaných záchvatů malárie (ne tropické, fulciparum je již rezistentní, používá se na ni Meflochin)
      
      • 
        MÚ – váže se na DNA plazmodií a tím je ničí, působí rychle a má minimum NÚ
        
    • 
      Chinin – první antimalarikum, je již na něj rezistence, používá se k tlumení příznaků
      

50b Anabolické steroidy – terapeutické použití a zneužívání u sportovců

• 
  viz ot. 16c
  

50c Látky používané u anginy pectoris (přehled skupin, hlavní indikace, nežádoucí účinky)

• 
  viz ot. 10c
  

Otázky z Farmakologie Lukáš Mikšík