Univerzita palackého V olomouci

1.5 Výroba

1.5.1 Prekurzory

Ačkoliv obchod s pervitinem většinou neprobíhá na velké vzdálenosti, o jeho prekurzorech nemůžeme říci totéž. Mezi prekurzory, tedy látky potřebné k výrobě metamfetaminu, patří efedrin a pseudoefedrin a méně často BMK (Štefunková, 2010).

Efedrin a pseudoefedrin se v současnosti vyrábí extrakcí z rostliny chvojníku čínského nebo chemickou syntézou. Pokud jsou tyto látky prodávány ve velkém,

tak podléhají mezinárodní kontrole a jsou také obsaženy v seznamu Úmluvy OSN o zákazu nezákonného obchodu s omamnými a psychotropními látkami z roku 1988. Avšak kontrolní systém, který by měl na farmaceutické přípravky obsahující efedrin
a pseudoefedrin dohlížet (jedná se například o léky proti nachlazení v tabletách) není dostatečně přísný (UNODC, 2008, In Štefunková, 2010).

Všechny tři zmíněné látky se legálně vyrábějí a prodávají po celém světě, ovšem legální obchod s BMK je oproti efedrinu a pseudoefedrinu omezen vzhledem k jeho omezenému zákonnému využití. K výrobě pervitinu v Evropě je však BMK od 80. let postupně nahrazován efedrinem a pseudoefedrinem, zatímco BMK dominuje převážně

ve výrobě amfetaminu (UNODC, 2008, In Štefunková, 2010). Zjistit s určitostí, které země jsou hlavními výrobci těchto tří látek, a tudíž potenciálními zdroji prvotního materiálu,
je poměrně obtížné. Mezi země, které produkují BMK však můžeme zařadit Čínu, Indii, Japonsko, Spojené státy a Rusko (Krawczyk a spol., 2005, In Štefunková, 2010); mezi největší výrobce efedrinu a pseudoefedrinu patří Čína, Německo a Indie. V Číně a Indii navíc dochází nejčastěji k zadržení nelegálních zásilek efedrinu a pseudoefedrinu.

Uvádí se, že nelegální výroba metamfetaminu je nyní pod lepším dohledem díky zavedení kontroly prekurzorů a preventivních programů, což mělo vytvořit efektivnější překážky nelegálnímu používání prekurzorů, alespoň pro malé výrobce (UNODC, 2008,

In Štefunková, 2010). Nakolik je to ale skutečně pravda, je sporné, například Růžička
a kol. (2012a) komentuje nedořešenou otázku volného prodeje léků obsahujících pseudoefedrin, kdy podle České lékařské komory je až 80% těchto léků použito na výrobu pervitinu. Ačkoliv byla v roce 2009 vytvořena databáze, díky které bylo možno ověřit
a kontrolovat, že spotřeba jedné osoby nepřesáhne 60 tablet za měsíc, po několika měsících byla její činnost ukončena na nařízení úřadu pro ochranu osobních údajů. Maximum
60 tablet za měsíc sice v současnosti funguje stále, ale bez registru je toto omezení zcela bezpředmětné, neboť je možné toto množství nakupovat opakovaně v různých lékárnách.

1.5.2 Výroba metamfetaminu

Výroba amfetaminu není pracná, dá se poměrně snadno utajit a není k tomu potřeba takové množství ochranných opatření, jako je tomu v případě rostlinných drog, které vyžadují značnou pozornost a práci v období růstu na velkých plochách země. Výrobní proces pervitinu není složitý, neboť jej lze syntetizovat pomocí snadných, většinou jednostupňových, chemických procesů, a pokud nějaká chemikálie chybí, dá se lehce nahradit jinou. Výrobní škála je také široká, neboť drogu je možno vyrábět s vybavením
na různé úrovni – od „kuchyňských laboratoří“, kde je použito základní vybavení
a provozují je sami uživatelé, po průmyslové prostory vybavené nejnovější technologií, které jsou často provozovány zločineckými gangy (UNODC, 2008, In Štefunková, 2010). Aby se vyhnuly odhalení, dají se metamfetaminové laboratoře rychle postavit pro vyřízení jedné objednávky a poté mohou být zase rychle rozebrány, přičemž vybavení se dá snadno uložit v autě a následně postavit jinde (Štefunková, 2010).

K výrobě je třeba několik základních pomůcek, které jsou poměrně běžně sehnatelné. Laboratorní vybavení se dá provizorně nahradit předměty denní potřeby

a potřebné suroviny jsou také relativně snadno dostupné, především v lékárnách (prekurzory, Solutan je v současnosti nahrazen jinými léky jako Modafen), v drogerii (hydroxid sodný, toluen, kyselina chlorovodíková) a v chemických potřebách (fosfor, jód, kyselina optofosforečná) (Růžička a kol., 2012a).

Nejčastěji se pervitin vyrábí redukcí efedrinu nebo pseudoefedrinu za použití dalších chemikálií. Vzhledem k zavedení omezení obchodu s efedrinem a pseudoefedrinem jsou však dnes výrobci stále častěji nuceni získávat prekurzory z tablet obsahujících pseudoefedrin, které jsou volně k dostání bez lékařského předpisu (tato situace se týká České republiky). Sloučení prekurzorů s ostatními chemikáliemi do konečného produktu

je poměrně nenáročné, k většině metod je však nutné použít hořlavé nebo žíravé chemické látky, které mohou způsobit vážná poranění i smrt (Štefunková, 2010).

V Evropě je známo pět způsobů výroby metamfetaminu, přičemž tři z nich jsou běžněji používané – jedná se o lithium/čpavkovou metodu, metodu s využitím jódu

a kyseliny fosforné a metodu, při níž se používá kyselina jodovodíková/červený fosfor.
Ve všech třech uvedených případech se jedná o jednoduché, jednostupňové redukční reakce za použití vybavení ze skla nebo nerezavějící oceli. V České republice bývá pervitin vyráběn především pomocí posledních dvou jmenovaných metod, tedy metodou s využitím jódu a kyseliny fosforné a metodu s použitím kyseliny jodovodíkové/červeného fosforu. Pro úplnost, zbývající metody jsou Leuckartova metoda a metoda redukční aminace, jimiž se metamfetamin syntetizuje z BMK a jejich použití je méně časté (EUROPOL, 2007,
In Štefunková, 2010).

1.6 Neurobiologie působení

Za část mozku, která je nejvíce ovlivněna psychotropními látkami, je považován mezolimbický dopaminový systém. Metamfetamin je chemicky podobný dopaminu
a dalšímu neutrotransmiteru, noradrenalinu; přičemž vyvolává jeho účinky tím, že způsobí uvolnění dopaminu, noradrenalinu a serotoninu do synapsí v několika částech mozku. Tyto části zahrnují nucleus accumbens, prefrontální kortex a striatum, což jsou části, které
se angažují v systému odměny a pohybu (Raiteri et al., 1975, Kuczenski et al., 1995, Berger et al., 1992, In Šulcová, Goldberg, 2003). Metamfetamin vstupuje do nervových zakončení dvěma cestami – buď prochází přímo membránami nervových buněk, nebo je
do těchto zakončení dopraven molekulami, které nesou za normálních okolností dopamin, noradrenalin a serotonin ze synapsí zpět do nervových zakončení. Jakmile se v nervovém zakončení metamfetamin ocitne, začne působit na váčky, které obsahují zmíněné tři neurotransmitery a způsobí jejich masivní uvolnění do nervového zakončení, zároveň také blokuje transportní funkci (e.g., Nischijima et al., 1996, In Šulcová, Goldberg, 2003). Právě výsledné zvýšení množství dopaminu v synapsi je základem pro navození pocitů radosti a euforie (Wise & Bozarth, 1987, Koob & Bloom, 1988; Uhl & Bolkov, 2001,
In Šulcová, Goldberg, 2003).

Pokud je pervitin užíván dlouhodobě, mozek začne na neustálé uvolňování obrovského množství dopaminu reagovat tím, že sníží jeho produkci, nebo počet receptorů, které tyto neurotransmitery přijímají. To může mít za následek, že se hladina dopaminu v systému odměny abnormálně sníží v takové míře, že uživatel není schopen pociťovat potěšení. Proto se může cítit deprimovaný a bez života, a již není schopen radovat

se z věcí, které mu dříve přinášely uspokojení. V tomto momentu již musí přijímat metamfetamin proto, aby se hladina dopaminu mohla vrátit zpět na normální hladinu. Rovněž se zvyšují dávky, protože množství drogy, které dříve vyvolalo požadovaný efekt, již není dostačující. Tento jev se nazývá tolerance (NIDA, 2008).