Univerzita Palackého v Olomouci

Jako vhodná metoda sběru dat je metoda pomocí dotazníků. „Dotazník je soustava připravených a pečlivě formulovaných otázek, které jsou promyšleně seřazeny a na které respondent odpovídá písemně“ (Horák, Chráska, 1989, 115) a dá se chápat také jako „způsob písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí (Gavora in Chráska, 2007, 163). Dotazník je vhodný především tam, kde jsou respondenti vyzváni k označení tvrzení, která dle jejich nejlepšího přesvědčení odpovídají jejich osobě (Skalková, 1985). Nevýhodou dotazníků je fakt, že respondentům je nabídnut určitý počet dopředu promyšlených otázek a tím jim může značně zlehčit odpovědi, nabídka je často „vtísněna“ do několika málo bodů. U dotazníků hrozí regrese ke středu a velkým nedostatkem je jeho malá návratnost, neúplnost a nemožnost tzv. doptávat se na určitá sdělení, která nás v případě kvalitativních výzkumů zavedou k mnohdy velmi zajímavým informacím (Chráska, 2007). Dotazník má však i své výhody, umožňuje nám získat data relativně snadno, v krátkém čase a s malým nákladem při zachování anonymity respondentů (Ryšavý, 2002). Anonymitu jsme však v našem případě nevyužili, abychom zamezili vyplnění více dotazníků jednou osobou.

V našem případě jsme použili dotazník tzv. NEO pětifaktorový osobnostní inventář (podle NEO Five-Factor Inventory P.T.Costy a R.R.McCraee) viz příloha č. 1. Jedná se tedy o dotazník, resp. stupnici pro sebeposuzování na škále pěti bodů, které odpovídají jednotlivým osobnostním rozlišením „Big Five“. Tento dotazník je pro posuzování osobnosti vyzkoušen mnoha výzkumy, které prokázaly jeho validitu. Inventář obsahuje na dvou listech celkem šedesát položek, dvanáct reprezentujících každou z pěti faktorů (viz 1.2.). Přesto, že počet šedesáti otázek zní jako velký, je vyplnění dotazníku záležitostí pouze na cca 15 minut. Na každou otázku se odpovídá zaškrtnutím příslušného bodu na škále z pěti (0 – vůbec nevystihuje, 1 – spíše nevystihuje, 2 – neutrální, 3 – spíše vystihuje, 5 – úplně vystihuje), na které má respondent vyznačit, do jaké míry se shoduje odpověď s jeho osobou. Inventář je primárně určen pro plnoleté, nicméně se úspěšně používá u adolescentů od patnácti let (Hřebíčková, 2011).

Dotazník byl předáván respondentům osobním předáním, při kterém byli respondenti instruováni ohledně vyplnění dotazníků. Díky faktu, že naše skupina respondentů byla motivována k vyplnění dotazníků na základě osobních kontaktů, byla eliminovaná malá návratnost dotazníků, která bývá např. dle Chrásky, (2007), Papici (1974) a jiných právě u dotazníků negativně hodnocena.

Před provedením vlastního dotazníkového šetření byl proveden „předvýzkum“, jak radí např. Kořínek (1972), který nám měl poukázat např. na případné problémy s nepochopením otázek apod., které by mohli u respondenta nastat. Případná úprava dotazníku není sice v našem případě možná, ale mohli jsme tak lépe reagovat na případné dotazy respondentů k vyplnění a poskytovat relevantní odpovědi.

5.3 Metody zpracování získaných dat

Získaný materiál bylo potřeba nejprve setřídit z hlediska jeho korektnosti se zřetelem na úplnost a správnost vyplněných dotazníků, přičemž za úplný se přitom považoval pouze ten dotazník, který měl vyplněny všechny odpovědi.

Jednotlivé položky dotazníku vyjadřují různé znaky, které lze rozdělit na následující druhy:

1. 
   Nominální (kvalitativní), které vypovídají o příslušnosti respondenta v určité kategorii odpovědí. V našem případě to jsou identifikační znaky o respondentovi,
   
2. 
   Pořadové (ordinální), které vypovídají o vzájemném pořadí respondentů podle určitého hlediska, kdy např. můžeme porovnat odpovědi podle pohlaví, věkové skupiny apod.,
   
3. 
   Intervalové, které vypovídají o rozdílech mezi vlastnostmi respondentů,
   
4. 
   Poměrové, ty podávají informace o velikosti kvantitě měřeného jevu (Chráska, 2007).
   

Abychom mohli z naměřených dat vyčíst potřebné informace, je nutné provést základní utřídění dat do tabulky, kde lze přehledně vyjádřit četnosti odpovědí, které lze např. využít pro grafické znázornění získaných hodnot. V grafech lze zobrazit také srovnání odpovědí respondentů podle určitých hledisek.

Samotná data byla zpracována v programu Hogfrefe testsystem pro porovnání průměrů proměnných, které odpovídají normálnímu rozdělení. Za normální považujeme ty výstupy, které odpovídají např. ve smyslu Gaussovy křivky (Magnello, Loon, 2010).

5.4 Charakteristika souboru respondentů

Výběr respondentů byl proveden tak, aby umožnil provedení výzkumu hráčů paintballové ligy tzv. místně. Jako hlavní výzkumný vzorek jsme si tedy vybrali hráče olomoucké paintballové ligy, která vznikla na základě požadavků klientů paintballového hřiště v Olomouci, kteří projevili zájem účastnit se sportovních utkání pod dohledem rozhodčích. Tato liga je určena pro nadšené amatéry, kteří si chtějí vyzkoušet své dovednosti a schopnosti proti ostatním týmům (http://paintball.pgo.cz/ol/olomoucka-liga). Díky tomu, že tato liga není více konkretizována ani omezena, můžeme zde najít hráče napříč věkem, pohlavím a také místem bydliště, tj. nejedná se pouze o obyvatele města Olomouce. Z tohoto vzorku byl proveden užší výběr, kdy byla podmínka vyplnění dotazníků osobami staršími 15 let.

Celkem bylo předáno 25 dotazníků. Z celkového počtu 25 se 8 vrátilo nevyplněných, popř. nevrátilo, u 0 dotazníků chyběli vyplněné dotazy, popř. bylo u jedné položky zaškrtnuto více možností bez možnosti identifikování platné pouze jedné odpovědi. Z 25 možných odpovědělo na otázky celkem 17 a z toho je 17 použitelných pro naše potřeby. Popis cílové skupiny je uveden viz Graf 1, ze kterého vyplívá jasná dominance mužů v oblasti tohoto sportu v rámci paintballové ligy Olomouc a Graf 2, kde máme uvedeny věkové průměry respondentů podle pohlaví.

Graf



Graf

K výši průměru věku je třeba doplnit, že nejmladší ženě je 29 let a nejstarší 32 let. U mužů je věkové rozmezí větší a to od 22 let do 43 let. V rámci dalšího zpracování jsme výzkumný soubor hodnotili společně tedy muže i ženy a v rámci hodnot uvedených v testové normě (viz níže).

5.