Vážíme si antibiotik?

5DISKUSE

V hypotéze číslo 1 předpokládám, že 85 % respondentů ví, jak se mají správně užívat antibiotika. Otázka číslo 14 se ptá respondentů, jak se užívají antibiotika. Více než 84 % respondentů správně odpovědělo, že antibiotika se musí užívat pravidelně

a po dobu určenou lékařem. Otázka číslo 16 zjišťuje, jestli respondenti dodržují pokyny lékaře, jakým způsobem mají antibiotika užívat. Přestože 84 % respondentů ví, že antibiotika se musí užívat podle ordinace lékaře, tak jeho doporučení přesně dodržuje jenom necelých 71 % respondentů. J. Seifertová zdůraznila „význam compliance pacientů a seznámila posluchače s odhady z vlastní praxe. Zatímco po pěti dnech užívá antibiotika téměř 100 procent, po sedmi již jen 80 a po deseti dnech dokonce jen 60 procent pacientů. Dávkování 1x denně dodržuje 95 až 100 procent, 2x denně 85 až 90, 3x denně 75 až 80 a 4x denně pouze 60 procent pacientů.“⁵⁶ Otázka číslo 15 zjišťuje, jaký mají respondenti názor na případné užívání antibiotik. Největší část respondentů, necelých 43 % vybrala střední možnost mezi „ano, často“ a „ ne, nikdy“. Pro variantu „ne, nikdy“ se rozhodlo jen 8,44 % respondentů. Klusáková uvádí, že „Zvýšení antibiotické rezistence je vyvoláno vyšší spotřebou antibiotik
a zejména jejich zbytečným, nevhodným nebo neoprávněným používáním. Podle výsledků studií zaměřených na praxi v předepisování antibiotik tvoří nevhodná preskripce 50 až 80 procent. Používání antibiotik se postupně rozšířilo do oblasti léčby banálních, samoúzdravných infekcí, i když bylo v posledních letech přesvědčivě prokázáno, že ovlivnění průběhu těchto nemocí antibiotickou léčbou je minimální nebo žádné.“⁵⁷ Podobně i Jindrák a Urbášková uvádějí, že „…více než 50 procent indikací antibiotik v primární péči je neoprávněných, přičemž se často jedná
o zbytečné používání nákladnějších rezervních léků…“⁵⁸

V hypotéze číslo 2 předpokládám, že 70 % respondentů ví, že antibiotika mohou mít i závažné nežádoucí účinky. V otázce číslo 11 zjišťuji, jestli si respondenti myslí, že antibiotika mají nežádoucí účinky. Necelých 65 % respondentů odpovědělo, že antibiotika mohou mít i závažné nežádoucí účinky. Dalších 15 % respondentů odpovědělo, že antibiotika mají nežádoucí účinky, které nejsou důležité. V navazující položce číslo 12 měli respondenti vyjmenovat, jaké znají nežádoucí účinky. Této možnosti využilo 92 respondentů, tady necelých 60 % z celkového množství, a uvedli celkem 203 nežádoucích účinků. Nejčastěji jmenovali zažívací potíže, alergické reakce a potlačení obranyschopnosti.

V hypotéze číslo 3 předpokládám, že 60 % respondentů ví, co je rezistence mikroorganismů k antibiotikům. Otázka číslo 13 zjišťuje, jestli respondenti vědí, co znamená pojem rezistence. Téměř 63 % respondentů vybralo správnou odpověď.

6NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ

Během vyhodnocování výsledků výzkumu jsem se setkala s mnoha zajímavými údaji. Protože celá bakalářská práce je zaměřena na zmapování informovanosti široké veřejnosti, zajímal mě v otázce číslo 17 zdroj informací, odkud respondenti čerpají své znalosti. Překvapilo mě, že nejčastěji respondenti označili příbalový leták. 96 respondentů čte příbalový leták. Myslím si, že je to důležitá informace pro výrobce léků a že je velmi důležité, jaké informace, jakým způsobem a jak srozumitelně jsou v přívalovém letáku uvedeny. Od lékaře získává informace pouze 61 respondentů. To se mi zdá velmi málo, vzhledem k tomu, že každý lékař má šanci pacienta informovat při vyšetření a předepsání léků.

V otázce číslo 10 zjišťuji, jak jsou respondenti spokojeni s informacemi, které dostanou od lékaře. Necelých 20 % respondentů si myslí, že je informováno perfektně. V závislosti na věku je vidět, že ne všechny generace s tím souhlasí. Respondentů ve věku do 30 let je perfektně informováno jenom 6,5 %. Respondenti ve věku od 50 do 59 let se ve 27,6 % necítí informováni vůbec. Tady je podle mého názoru rezerva. Mě jako zdravotní sestry se týká skutečnost, že pouze necelá 4 % informací pochází od zdravotních sester. V tom vidím velký úkol pro mě a mé kolegyně. Zdravotní sestra tráví s pacienty nejvíce času a měla by tento prostor umět využít i k edukaci
a podávání informací. Také si myslím, že by se měli využít i další možnosti v médiích, protože média mají velkou moc ovlivňovat veřejnost.

Světová zdravotnická organizace a Evropská unie doporučují programy kontroly antibiotické rezistence. Intervenční programy zahrnují i nezávislé vzdělávání odborné

i laické veřejnosti. Jindrák uvádí, že „Informační kampaně zaměřené na laickou veřejnost přinesly v některých zemích nečekaně pozitivní výsledky.“⁵⁹ Já jsem během svého šetření viděla pouze jeden plakát o antibiotické léčbě vyvěšený na dveřích pohotovostní ambulance. V informování odborné veřejnosti je situace lepší. Seriály
o nových trendech v léčbě antibiotiky se pravidelně objevují v odborných časopisech. Antibiotické středisko Nemocnice Na Homolce pořádá opakovaně preskripční audity
u praktických dětských lékařů. Sledují předepisování antibiotik
u akutních respiračních infekcí. Podařilo se podrobně zjistit, jak významné je neoprávněné používání antibiotik. Polovinu všech indikací v roce 1999 tvoří diagnózy s virovou etiologií neovlivnitelnou antibiotiky. Virové infekce jsou paradoxně dominantní příčinou použití širokospektrých nebo alternativních antibiotik. Po opakovaných auditech se ukázalo, že lékaři přehodnocují svůj přístup k léčbě a aktivně se zajímají o zlepšování své péče.⁶⁰

Je třeba, aby si lidé uvědomili, že účinnost a užitek antibiotik je možné nadále zachovat pouze tehdy, budou-li se používat uvážlivě, cíleně a kvalifikovaně.

ZÁVĚR

Bakalářská práce se věnuje antibiotikům a informovanosti široké veřejnosti

o antibiotické léčbě. Jejím cílem bylo zjistit, jak je veřejnost informovaná o způsobu užívání antibiotik, jejich nežádoucích účincích a rezistenci mikroorganismů k antibiotikům.

První teoretická část se zabývá definicí a historií antibiotik. Dále podrobně popisuje rozdělení antibiotik. Také zmiňuje nežádoucí účinky a důležitost správného mikrobiologického vyšetření. V závěru této části je vysvětlen pojem bakteriální rezistence a nastíněna antibiotická politika České republiky.

V druhé části byla provedena analýza výsledků průzkumného šetření. Šetření proběhlo pomocí dotazníku určeného široké veřejnosti. V bakalářské práci je vyhodnoceno 154 dotazníků.

Předpoklady, do jaké míry respondenti znají způsob užívání antibiotik, jejich nežádoucí účinky i existenci rezistence se potvrdily.

• 
  Hypotéza č. 1 , kdy předpokládám, že 85 % respondentů ví, jak se mají správně užívat antibiotika, se potvrdila. Správně odpovědělo 84 % respondentů.
  
• 
  Hypotéza č. 2 se úplně nesplnila. Předpokládala jsem, že 70 % respondentů ví, že antibiotika mohou mít závažné nežádoucí účinky. Takto odpovědělo pouze necelých 65 % respondentů.
  
• 
  Hypotéza č. 3 se potvrdila. Předpokládala jsem, že 60 % respondentů ví, co je rezistence mikroorganismů k bakteriím. Téměř 63 % respondentů vybralo správnou odpověď.
  

Zdůrazňuji, že mikrobiální rezistence je globální problém a že při hledání možností jejího řešení se nesmí zapomínat na systematické a nezávislé vzdělávání veřejnosti.

Závěrem je možno konstatovat, že široká veřejnost má určité znalosti a dostává informace o antibiotické léčbě, přesto je nutné uznat, že tyto informace nejsou dostatečné a že ještě nebylo využito všech možných způsobů k doplnění těchto znalostí.

ANOTACE
Příjmení a jméno autora: Čížková Veronika

Instituce: Katedra ošetřovatelství, Lékařská fakulta,

Masarykova Univerzita, Brno

Název práce: Vážíme si antibiotik?

Vedoucí práce: MUDr. Lenka Dostalová-Kopečná, Ph.D.

Počet stran: 68

Počet příloh: 3

Rok obhajoby: 2007

Klíčová slova: antibiotika, nežádoucí účinky, rezistence, informovanost

Bakalářská práce zjišťuje úroveň informovanosti široké veřejnosti o způsobu užívání antibiotik, jejich nežádoucích účincích a bakteriální rezistenci k antimikrobním přípravkům. Jejím obsahem je analýza a interpretace dat získaných od 154 respondentů pomocí dotazníkového šetření. V závěru je zdůrazněna nutnost systematického vzdělávání laické i odborné veřejnosti.

The bachelor´s thesis investigates with level of knowladge of the people. The objektive of the thesis was to find out what the public knows about the way of using of antibiotics, about their undesirable effects and the resistance of bakteria to antibiotics. The goal of thesis is to analyze and to describe information from respondents. Questionnaire was answered by 154 respondents. In the end is emphasized the importance of systematic education of laymen and specialists.