Masarykova univerzita V Brně Lékařská fakulta změna topografie rohovky

2. Anatomie a embryologie rohovky

Rohovka, cornea (keras), tvoří společně s bělimou zevní vrstvu stěny oční koule, tunica fibrosa bulbi (obr. 1). Rohovka je téměř kruhovitý terčík, ventrálně konvexní. Svým okrajem (limbus corneae) plynule jako hodinové sklíčko přechází v bělimu, sclera. Přední strana rohovky (facies anterior) vybíhá ve vrchol rohovky (apex corneae). Zadní plocha rohovky (facies posterior) se obrací do přední komory oční. Horizontálně rohovka měří 11,5 – 12 mm, vertikálně 11 mm. Je–li horizontální průměr menší než 10 mm, mluvíme o malé rohovce (microcornea), je–li větší než 13 mm, pak je to velká rohovka (megalocornea). Poloměr křivosti přední plochy rohovky je 7,7 mm, zadní plochy 6,8 mm. Rohovka se směrem k limbu oplošťuje. Vertikální meridián je o něco silněji zakřiven, což odpovídá fyziologickému rohovkovému astigmatismu. Tloušťka rohovky je 560 µm, v periferii dosahuje tloušťky mezi 650 – 1000 µm. Rohovka představuje důležitou součást „optického prostředí oka“ a z hlediska indexu lomu světla je jeho významnou součástí. Na celkové optické mohutnosti zdravého oka (+ 60 dpt) se rohovka podílí od + 40 do + 45 dpt (dle Gullstrandova schématického modelu oka je optická mohutnost rohovky + 43,05 dpt).

Histologicky sestává rohovka z pěti vrstev (obr. 2). [9][11][18]

• 
  Epitel rohovky tvoří povrch v podobě nekeratinizujícího skvamózního epitelu. Je uspořádán do čtyř až šesti vrstev a představuje 10% rohovkové tloušťky. Má rychlou schopnost regenerace a migrace. Rohovkový epitel se v průměru obnovuje každých 7 dní. Za tuto schopnost jsou zodpovědné limbální buňky. Povrch epitelu tvoří mikroklky umožňující přilnutí mucinu (vnitřní vrstva slzného filmu). Neporušený povrch epitelu brání vniknutí infekce do rohovky.
  

Obr. 1 Přední segment oka

•