Obsah Pro dobré trávení 12 Recepty na cukrovku 42 Ledviny a močové cesty 48 Pohybové ústrojí – svaly, klouby, končetiny 58 Trápení s revmatismem 70 Na kožní nemoci a rány 80 Pro zdravé dýchání 100
Další recept na chronický zánět kloubů
Yüklə 12,19 Mb. Pdf görüntüsü
|
|
Další recept na chronický zánět kloubů Smícháme stejné díly kořene třapatky, natě vřesu, pýru, řebříčku a libečku. Čaj z této směsi pijeme dvakrát denně střídavě každý druhý týden během tří měsíců, potom kúru na stejnou dobu přerušíme a zopakujeme.
Začátkem jara, když ještě zcela neroztál sníh, začnou kolem potoků a na mokřinách přímo „vybuchovat“ ze země narůžovělé hrbolky devětsilů. Nacházíme je často a už v této fázi, po vyhnání lístků, je můžeme sbírat. Nejlepší drogu tvoří kořen, ale ten se těžce získává, raději si jej koupíme v prodejně bylinek. Můžeme si však nasbírat i květy a listy, hlavně ke vnějšímu použití. Čaj z devětsilu čistí krev, proto se uplatňuje při kožních nemocech. Slouží také jako močopudný a potopudný prostředek, proti kašli, na tišení křečí a epileptických záchvatů. Osvědčené jsou jeho vnější účinky na kožní nemoci, včetně lupénky, a různé bolesti od revmatických až po záněty, otoky, vyvrtnutí a natržení svalů. Devětsil je užitečná rostlina. Při vnitřním u-žívání mohou být některé jeho látky nebezpečné, proto jej přidáváme jen v malé míře do čajových směsí, tehdy jej můžeme užívat bez obav. Kloubní záněty souvisejí s činností ledvin, proto střídavě pijeme i ledvinové čaje. Ze stravy vyloučíme lilkovité rostliny – brambory, papriku a rajčata.
Latinské pojmenování devětsilu petasos – sluneční klobouk, vychází pravděpodobně z toho, že jeho listy patří mezi největší v naší přírodě. Nejstarší zmínka o devětsilu jako léčivu pochází z Anglie z druhé poloviny 16. století a starý recept hovoří o použití devět-silového prášku. V té době sloužil proti rázným infekčním onemocněním, hlavně moru.
Čajovou směs podle tohoto bylináře připravíme ze stejných dílů natě pampelišky, kopřivy, přesličky, řebříčku, listu břízy a ořechu. Čaj připravený obvyklým způsobem pijeme 2-3krát denně během 6 týdnů.
Ischias Jedná se o bolesti nervového původu, proto zaměříme pozornost i na tuto oblast. Připravíme čaj ze stejných dílů natě meduňky, levandule, třezalky a chmelových šišek. Do hotového čaje přidáme lžičku tinktury z kozlíku. Zevně přikládáme obklad z listů devětsilu.
Vymačkáme stavu z čerstvých bezových plodů a smícháme s červeným vínem v poměru 1:1. Užíváme dvakrát denně 1 lžíci. Bolavá místa potíráme a masírujeme Jánovým olejem.
Tento obklad podle receptu významné bylinkářky slouží na otoky a různé jiné vnější bolesti. Nastrouhané syrové brambory u-vaříme v malém množství mléka na řídkou kaši, přidáme asi 1/3 objemu ovesné mouky, dobře rozmícháme a upravíme mlékem na hustotu kaše. V tenké vrstvě dáme do plátna a teplý obklad přikládáme na bolavé místo, každé 2 hodiny měníme. Nakonec jen pro-masírujeme a potíráme rozmarýnovo-levan-dulovým olejem.
Tento obklad z receptur 19. století použijeme při bolestech kolen, loktů nebo ramen. Uvaříme brambory ve slupce, rozmačkáme a přidáme poloviční objem pomletého čerstvého nebo sušeného kořene kostivalu. Dáme na plátno, pokapeme tinkturou z pr-hy, přiložíme na bolavé místo, ovážeme a necháme působit přes noc.
Kostival patří mezi nejlepší rostliny k léčbě všech bolestí svalů, vykloubenin a zlomenin. Sušený kořen pomeleme na prášek, přidáme trochu panenského oleje a horké vody a vymícháme na kaši. Ještě teplé natřeme na lněný hadřík, přiložíme na bolavé místo a o-vážeme. Stejný obklad můžeme udělat i z pomačkaných čerstvých listů kostivalu nebo devětsilu.
Pomeleme kořen zázvoru a přidáme asi 1/4 objemu mletého semene hořčice nebo lnu. Všechno rozmícháme s malým množstvím vroucí vody na kasičku. Tu vložíme do jemné ponožky nebo plátna, ohřejeme nad parou a přikládáme na bolavé místo po 1/2 hodině několikrát denně.
Smícháme nastrouhaný křen s nastrouhanými brambory, z nichž předem vymačkáme šťávu. Pokožku před použitím obkladu chráníme léčivým olejem nebo mastí.
Nastrouhaný kořen křenu smícháme s troškou mouky, másla a přírodního octa. Dáme do tenkého plátna, vytvarujeme plac ku a přikládáme na bolavé místo, které chráníme před podrážděním pokožky bylinkovou mastí nebo kosmetickým krémem. Placku necháme působit nejvíce 30 minut, opakujeme až za několik hodin. Výborně „vytáhne“ každou bolest, můžeme ji použít i na jiné bolesti, například v boku při zánětu pohrudnice.
Symphytum officinale
Když jaro vrcholí, vykvetou kostivaly, které svým statným vzrůstem a bohatými květy zkrášlují celé okolí. Vyskytují se často, proto není problém je najít. Drogou je kořen, ale ten je v této fázi růstu nejslabší. Musíme ho vykopat na začátku růstu,nebo když už nať začíná usychat. Tehdy je léčivá síla rostlinky v kořenu. Mnozí možná proto dají přednost nákupu sušeného kořene. Jak už název napovídá, kostival je nejlepší přírodní prostředek na nemocné kosti, přičemž se používá zevně. Dobře pomáhá při vyvrtnutí, zánětech kostí a vaziva, krevních podlitinách, bolestech, příznivě ovlivňuje scelování kostí. Slizovité látky kostivalu se dobře uplatňují i vnitřně, neboť urychlují hojení vředů žaludku a dvanácterníku. V kostivalu byly zjištěny některé škodlivé látky, proto jej užíváme opatrně, ne samostatně a bez přestávky nejvýše dva týdny.
Kostival obsahuje proteiny a látku alantoin, která podporuje růst a dělení buněk. Tím vyvolává zcelování kostí a tvorbu maziva při vysychání kostí. Z toho vychází i latinské pojmenování kostivalu – symphyóy což v překladu znamená spojuji. Macerováním kostivalových listů ve vodě získáme velmi dobré hnojivo na rajčata.
Najemno nastrouhaný kořen křenu zalijeme ovocným octem, aby přesahoval drogu asi o 2 cm. Necháme 14 dní macerovat, pro- pasírujeme a tímto octem opakovaně potíráme bolavá místa.
Vhodnou sklenici naplníme nasekanou natí třezalky, mírně namačkáme. Zalijeme panenským olivovým olejem a necháme 4-6 týdnů na slunci, dokud olej nezčervená. Scedíme a vymačkáme. Používáme na potírání bolestivých kloubů, kožních poranění a jako univerzální lék k vnějšímu použití.
Omytý čerstvý kořen nařežeme na drobné kousky a hned dáváme do sklenice, v níž už máme nalitou lesanu. Kořen totiž „srůstá“, jako by chtěl ukázat své léčivé účinky na zlomeniny kostí. Nádobu naplníme tak, aby droga byla dobře ponořená. Na 1 dl lesany přidáme 2 lžičky tinktury z prhy a necháme 2-3 týdny na teplém místě macerovat. Necedíme, kořeny necháme ve sklenici a le-sanou potíráme i masírujeme bolavá místa. U zlomenin, vykloubenin a natržených svalů uděláme obklad.
Do 10 1 vlažné vody namočíme 40-50 květních okolíků bezu a necháme 24 hodin stát. Scedíme, přidáme 1 kg přírodního tmavého cukru a šťávu ze 3 citronů. Rozmícháme a necháme stát dalších 24 hodin. Potom už limonádu můžeme užívat, nejlepší je, když ji naplníme do sklenic, dobře zazátkujeme a skladujeme na tmavém chladném místě nastojato. Za 3-4 týdny získáme perlivou limonádu, kterou pijeme chlazenou jako prevenci bolestí pohybového ústrojí nervového původu.
Na uvolnění křečí v noze pomáhá přiložit rozdrcený list kapradě a nechat jej působit, dokud se křeče neuvolní. U chronických křečí koupeme nohu v silném odvaru nebo ji jím opakovaně potíráme a masírujeme, současně pijeme protikřečový čaj podle receptů na straně 18.
Tato koupel je určená proti onemocnění po silném promrznutí, promočení, dlouhém pobytu v chladnu apod. Dvě hrsti květů bezu krátce povaříme v 2-3 1 vody a necháme přikryté pomalu chladnout na teplotu, kterou sneseme. Na rozproudění krevního oběhu si můžeme dát skleničku alkoholu. Nohy koupeme 15-20 minut a udržujeme co nejvyšší teplotu doléváním horké vody. Současně pijeme bezovo-lipový čaj a vezmeme větší dávku vitaminu C. Uložíme se pod teplou peřinu a podle možnosti se i vypotíme.
K odstranění této nepříjemnosti smícháme dva díly alpy a jeden díl ovocného octa. Touto směsí zalijeme nadrobno nasekanou nať přesličky, aby byla ponořená, a necháme za občasného protřesení 10- 14 dní macerovat. Ze silného odvaru dubových listů nebo kůry uděláme koupel nohou a po něm roztok opakovaně vtíráme do pokožky nohou.
BRAMBOR OBECNÝ – Solanum tuberosum
Možná více čtenářů překvapí, že obyčejné brambory představujeme jako léčivou rostlinu. Často nedoceňujeme léčivou hodnotu hlíz, které nás provázejí každodenním životem. Podobně je to i se zelím, mrkví, celerem a dalšími plodinami, přitom prvotřídními rostlinnými léky. Brambory jsou zdravou potravinou, jsou levné, výživné, už samotná konzumace místo „prázdných“ škrobů v bílé mouce je krokem ke zdraví. Brambory mají ale i výslovně léčivé účinky.
Vnitřně je syrová bramborová šťáva lékem na žaludek a svým vysokým obsahem vitaminů a minerálů i na celý organismus. Zevně je staré recepty doporučují přikládat na různá bolestivá místa pohybového ústrojí. V bramborách se žádné škodlivě působící látky nenašly, klíčící a zelené brambory však obsahují nebezpečný solanin. Nemůžeme jich sníst tolik, aby došlo k předávkování, ale na druhé straně, i hodně všeho dobrého škodí, platí to také o bramborách.
Domovem brambor je Jižní Amerika. Poprvé je do Evropy přivezli v 16. století a hned se staly oblíbenou pochoutkou na španělském královském dvoře. V druhé polovině 18. století se začal v Prusku vyrábět bramborový škrob a v roce 1771 zde vyrobili z brambor první destilát. Brambory obsahují téměř všechny minerály a stopové prvky, na rozdíl od masa nezvyšují hladinu tuku v krvi.
Do 1/4 kg čerstvého tvarohu zamícháme 2 lžíce tinktury z prhy a kostivalu. Rozetřeme na kousek plátna na tloušťku asi 2 cm do vhodného tvaru podle místa vykloubení. Přiložíme, převážeme a necháme působit, dokud tvaroh nevyschne.
K léčbě a prevenci této nemoci pijeme denně obvyklou půllitrovou dávku čaje z řebříčku, k němuž přidáme lžičku mletého nebo na prášek roztlučeného semene pískavice.
Tato tzv. anglická nemoc napadá pohybové orgány. Starší bylinkové recepty doporučují ořechovou koupel Čtyři hrsti nasekaných ořechových listů nebo oplodí ořechu krátce povaříme v 2-3 1 vody, necháme přikryté vyluhovat a scedíme do vanové koupele.
K uvolnění záchvatu a zmírnění bolestí doporučují bylinkové recepty obklad z třezalkové natě. Dáme ji napařit na sítku v hrnci nebo povaříme v malém množství vody. Potom dáme do plátna a teplý obklad přiložíme na kříže. Přikryjeme teplou dekou, necháme působit 10-15 minut a opakujeme vícekrát.
Květy heřmánku zalijeme malým množstvím mléka oslazeného medem a krátce povaříme. Necháme stát a hustý odvar i s heřmánkem dáme v tenké vrstvě na plátno, polijeme vaječným bílkem, přiložíme na koleno a teple zabalíme, nejlépe na noc. Přes den léčbu doplníme přiložením křenové placky.
Trigonella foenutn-graecum Pochází z jižní Evropy, kde se pěstuje jako běžné krmení. Užívanou drogou je semeno, které se dá běžné koupit v lékárně. Používání pískavice je u nás poměrně řídké, i když je to všestranně užitečná bylinka. Čaj nebo prášek ze semen zlepšuje trávení, pomáhá při kašli, snižuje hladinu cukru v krvi a celkově posiluje. Při vnějším použití teplá kaše z mletého semene „vytahuje“ hnis z ran a vředů, pomáhá při natržených svalech a vykloubení. Při vnitřním užívání pískavice v obvyklém dávkování se žádné nepříznivé účinky nezjistily.
V tmavých lesních interiérech nás porosty kapradě vracejí v představách do dob před miliony let. Už od dob antiky se kapraď využívá k léčebným účelům. Mladé listy se sbírají od jara do konce června, neboť později už ztrácejí účinek. Pro svou jedovatost se dnes kapraď uplatňuje jen zevně jako obklad na bolesti svalů, křeče a jako přísada do koupelí.
Bez této pikantní pálivé pochoutky si velikonoční svátky neumíme ani představit. Křen je náš známý plevel, v plném květu značí místa výskytu kořene, který vykopáváme po skončení vegetačního období. I když kvalitní křen je roztroušený na mnoha místech v přírodě, většinou jej kupujeme na trhu nebo v prodejnách zeleniny. Je to hlavně proto, že naše spotřeba je malá. Nemáme ve zvyku tuto léčivou rostlinu konzumovat častěji. Je to škoda, neboť křen má mnoho mimořádně příznivých účinků na organismus. Povzbuzuje trávicí orgány, čistí krev, je mírně močopudný a preventivně působí proti virovým onemocněním dýchacích cest. Zlepšuje také metabolismus při nedostatku pohybu. Jeho protibakteri-ální působení je osvědčeno i při vnějším použití. I když doporučujeme zvýšit konzumaci křenu a jeho předávkování zřejmě nehrozí, musíme vědět, že mírně zvyšuje krevní tlak a dráždí ledviny. Při zevním použití může podráždit pokožku, proto ji chráníme vhodným krémem.
populární u všech starověkých lékařů. I když Plínius tvrdil, že křen tlumí nezkrotnou vášeň a bystří um, sv. Hildegarda jej doporučovala proti ekzémům a vším, Matthioti zase na „vyhánění“ kamenů a písku z moči. Chceme-li naše domácí miláčky zbavit střevních parazitů, přidávejme jim do potravy listy křenu. JITROCEL KOPINATÝ – Plantago lanceolata
Už z dětských pohádek víme, že na drobné poranění musíme přiložit lísteček jitrocele. Většinou to jde, protože tato bylinka se v přírodě objevuje často a podobné účinky mají i další druhy – jitrocel prostřední (Plantago media) a jitrocel větší (Plantago major). Jitrocelové listy sbíráme ihned, když vyrostou do plné velikosti, nečekáme na květ, můžeme je i běžně koupit a jsou nabízeny i některé hotové léčivé preparáty. Látky obsažené v jitroceli ničí bakterie, proto je jitrocel podle ověřené praxe, s řebříčkem, nej-lepším rostlinným lékem na rány. Po přiložení pomačkaných listu se rány rychle a pěkně hojí. Čaj z jitrocele je dobrý proti kašli a zahlenění průdušek, osvědčil se hlavně u dětí. Má však i jiné účinky – pomáhá při kataru žaludku a střev, při nadměrném množství žaludeční kyseliny, je dobrý na játra, žlučník, močové cesty a čištění krve. Jitrocelový čaj můžeme pít v obvyklém dávkování bez obav, nebyly zjištěny žádné nepříznivé účinky.
Druhé slovo latinského názvu jitrocele lanceolata znamená kopt, což symbolizuje kopijovitý tvar listů. Jitrocel jako léčivou rostlinu začali poprvé používat v Sýrii. V minulosti lidé věřili, že listy jitrocele pomáhají při bolestech nohou, proto si je vkládali do bot.
Levisticum officinale Lidově se tato statná, původně středomořská rostlina jmenuje „americký celer“ a v našich zahrádkách se často pěstuje pro krásu i jako kuchyňská zelenina a koření. Jako léčivá droga slouží především kořen, někdy i listy a semena.Pro svůj vysoký obsah vitaminů má libeček v bylinkářské praxi hlavně preventivní význam a jeho použití se doporučuje hlavně v čerstvém stavu. Sušený kořen můžeme přidávat do různých čajových směsí, neboť tato droga čistí krev, zlepšuje krevní oběh, pomáhá při onemocnění srdce, menstruačních potížích, zánětech kloubů, dně, rozpouští žlučové a močové kameny. Celkově posiluje organismus a působí jako mírné afrodiziakum.Samotné použití libečku se nedoporučuje, protože dráždí ledviny. Uplatňuje se v různých směsích, nejvhodnější je jeho větší použití v kuchyni.
Domovem libečku je Irán. Ve středověku jej hojně pěstovali v klášterních zahradách a vyráběli z něj extrakt proti uštknutí hadem. Kvůli jeho výrazné kořeněné vůni nazýváme libeček také „rostlinné magi“.
Rosmarinus offtcinalis
Stálezelená rozmarýna má mezi bylinkami výjimečné postavení jako stará kultovní rostlina, koření i lék. Ve volné přírodě ji nenajdeme, ale často se pěstuje v zahrádkách. Drogu tvoří listy se zelenými výhonky, můžeme ji koupit v lékárně i ve specializovaných prodejnách.Cennou vlastností rozmarýny je, že mírně zvyšuje krevní tlak. Přitom má příznivý vliv na celkový zdravotní stav, uklidňuje a mírní nervovou vyčerpanost. Zlepšuje krevní oběh, odstraňuje pocit chladu v končetinách, posiluje srdce a celý organismus, což se projevuje hlavně ve starším věku. Podobně působí i zevně, slouží jako kosmetikům, na rány, kožní nemoci a oživuje údy po mozkové příhodě.Vnitřně může být užívání rozmarýny při vyšších dávkách nebezpečné, úplně je zakázáno u lidí trpících hypertenzí a v těhotenství.
Rozmarýna je stará kultovní rostlina, našla se už v hrobkách egyptských faraónů. Mluví se o ní jako o bylině lásky a smrti, která chrání před účinkem pekelných sil. Odpradávna byla považována za symbol věrnosti, proto ji nevěstám vplétali do svatebního věnečku-. Větvičky rozmarýny můžeme vkládat do prádelníku. Chrání před nepříjemnými moly a zároveň všechno krásně provoní.
|