Obsah Pro dobré trávení 12 Recepty na cukrovku 42 Ledviny a močové cesty 48 Pohybové ústrojí – svaly, klouby, končetiny 58 Trápení s revmatismem 70 Na kožní nemoci a rány 80 Pro zdravé dýchání 100
Preventivní ledvinová čajová směs
Yüklə 12,19 Mb. Pdf görüntüsü
|
|
Preventivní ledvinová čajová směs Abychom pomáhali ledvinovým a močovým orgánům, pijeme jednou za čas několik dní 3/4-1 1 čaje ze směsi dvou dílů natě celíku, k nimž přidáme po jednom dílu natě přesličky a truskavce.
Smícháme stejné díly kořene jehlice, lékořice a listu břízy. Dvě lžíce směsi namočíme do 1/21 teplé vody a necháme 12 hodin macerovat. Potom uvedeme do varu a necháme přikryté vychladnout. Scedíme a pijeme 2 až 3krát denně, ne dlouhodobě.
Tři středně velké cibule nadrobno nasekáme nebo pomeleme a zalijeme 1/2 1 bílého vína. Přidáme 2 lžíce medu, mírně ohřejeme, zamícháme a necháme 24 hodin stát. Potom opět trochu ohřejeme, scedíme a užíváme třikrát denně po lžíci.
Smícháme po dvou dílech natě vřesu a celíku, přidáme po jednom dílu natě přesličky a šalvěje. Obvyklou denní dávku, 1/2 1 čaje z této směsi, pijeme ráno a večer po 1/2 množství.
Při potížích s ledvinovými kameny pomáhá konzumace stavy z 1 citronu denně. Užíváme po 1/2 ráno a večer. Vypijeme ji ve sklenici vody nebo jako součást libovolného bylinkového lahodného čaje.
Krása celíku se objevuje v naší přírodě až koncem léta, kdy většina bylinek už odkvětá. Jeho vysoká zářivě žlutá barva jej prozradí už zdaleka. Mnohem častější je příbuzný celík kanadský (Solidago canadensis), který má podobné uplatnění, při sběru však vždy upřednostníme celík zlatobýl. Podle většiny bylinkářů je celík nejlepším rostlinným lékem na všechny nemoci ledvin. Pomáhá při jejich chronickém zánětu, čistí moč od hnisu a krve, prospívá při nemocech prostaty. Zásluhou velké močopudnosti je celík vhodný i do čajových směsí na vysoký krevní tlak, rev-matické nemoci a obezitu. Čaj z celíku je úplně neškodný, můžeme ho pít i ve větším množství, k pročištění ledvin až jeden litr denně, ne však dlouhodobě.
Objeviteli léčebných účinku celíku jsou starověcí Germá- ni.Jeho pojmenování pochází z latinského virga aurea –zlatý prut. Celík, zvlásť odrůdy kanadská a obrovská, jsou invazní rostliny, které dokáží zahltit rozsáhlé území. Z jejich květů se v minulosti vyrábělo žluté barvivo na plnu a plátno
Čajová směs proti tvorbě ledvinových a močových kamenů Smícháme stejné díly kořene jehlice, pampelišky, natě přesličky, kopřivy a celíku. Šálek neslazeného čaje pijeme dlouhodobě několikrát denně, hned při prvních příznacích. Po 3-4 týdnech užívání na stejnou dobu přerušíme.
Čajovou směs uděláme ze stejných dílů květů prvosenky, natě truskavce, listu rybízu, celeru a petržele. Bylinky obou směsí, které můžeme různě kombinovat a obměňovat, rozrušují soudržnost kamenů, které se při dlouhodobějším užívání čaje rozpadávají a pomalu vymočí.
Tykev podélně rozřízneme, vydlabeme a vnitřek bohatě posypeme přírodním cukrem. Necháme 24 hodin stát, vytvořený sirup slijeme a užíváme po lžičce 3-5krát denně před jídlem. Tykev čistí moč od bílkovin a pomáhá při bolestech způsobených kameny.
Smícháme stejné díly natě přesličky, medvědice, mateřídoušky, meduňky a listu břízy. Čaj pijeme 2-3krát denně 7-10 dní.
Připravíme čajovou směs ze stejných dílů listu (květu) lichořeřišnice, sedmikrásky, natě celíku a mletého lněného semene. Při přípravě čaj krátce povaříme.
Smícháme stejné díly listu medvědice, lípy, břízy, natě hluchavky, petržele a kořene puškvorce. Zevně můžeme léčbu zánětu močového měchýře podporovat obklady z protizánětlivě působících bylinek.
Odstavíme čerstvé plody – dva díly černého rybízu a po jednom dílu malin a jahod. Stavu pijeme několik dní 1/4 1 denně jako podpůrnou léčbu při zánětech v močových orgánech.
K přípravě sirupu jemně nasekáme stejné množství kořene celeru a petržele. K 8 lžicím této směsi přidáme 2 lžíce mletého semene kopru a vaříme v 1 l vody na mírném ohni 10-15 minut. Scedíme, přidáme po 5 lžících medu a přírodního cukru, na teplém místě necháme směs zhoustnout. Užíváme denně po 2 lžících. Je to lék na všechny nemoci močových orgánů.
Uděláme je ze dvou dílů natě celíku, k němuž přidáme po jednom dílu listu břízy, medvědice a natě bazalky. Čaj pijeme dvakrát denně po 1/2 množství po dobu 7-10 dní.
Jednu lžíci semene kopru dáme krátce povařit v 1 dl vody. Scedíme, osladíme medem a pijeme každý den ráno nalačno 1-2 týdny
Močopudný čaj K podpoře vylučování moče uděláme čajovou směs ze stejných dílů natě popence, celíku, vřesu a listu břízy. Jsou-li potíže mo- čových orgánů provázeny také onemocněním srdce, přidáme do čajové směsi ještě dva díly kukuřičných blizen.
Od podobných druhů jehlic můžeme tuto keříčkovitou bylinku rozlišit právě podle pichlavých trnů. Je to rostlina suchých a slunečných míst, objevuje se podél cest a na ladem ležících loukách. Předmětem sběru je kořen, jeho vykopávání je však náročné a rostlinka se zničí, proto je vhodné používat i horní část kvetoucí natě z mladých, ještě nedřevnatých rostlin. Kořenovou drogu můžeme zřídka také koupit.Hlavním léčebným uplatněním jehlice je její působení na kameny a další nemoci močových orgánů, neboť droga je značně močopudná, ale nedráždí ledviny. Tím, že pomáhá odvodnit organismus, prospívá také srdci, krevnímu oběhu, čistí pokožku, odstraňuje revmatické problémy a léčí dnu. Samostatně se čaj z jehlice používá zřídka, většinou k ní přidáváme jiné močopudné bylinky. I když droga nemá jiné nepříznivé účinky, nedoporučují se větší dávky, ani dlouhodobé u- žívání.
Latinský název jehlice onos –osel vychází ze skutečnosti, že byla vhodným krmivem i ochranou pro dobytek. Lidově se nazývá „babí hněv“, neboť její trny nepříjemně píchají. Naproti tomu se věřilo, že chrání před uřknutím. Patřila také k oblíbeným rostlinám alchymistů, kteří tvrdili, že jehlice proměňuje v hlubinách Země obyčejné kovy na stříbro.
Na vyčištění krve v moči uděláme čajovou směs, do níž dáme po dvou dílech natě kokošky a medvědice, přidáme po jednom dílu natě celíku a truskavce. Čaj pijeme 2-3krát denně několik dní.
Deset lžic natě přesličky krátce povaříme ve 2-3 1 vody, necháme přikryté stát, znovu ohřejeme až k varu, dáme do vhodné nádoby a naparujeme celou dolní část těla 10-15 minut. Opakujeme několikrát denně. Současně pijeme čaj z petrželových listů nebo u-žíváme šťávu z kořene.
Způsobuje ji obvykle zánět v močových orgánech. Do čajové směsi ke třem dílům natě celíku přidáme po jednom dílu natě svízele, hluchavky a listu břízy. Čtyři lžíce směsi zalijeme 1 1 vroucí vody a necháme přikryté vyluhovat. Pijeme po částech v průběhu celého dne, zvýšíme i příjem dalších tekutin.
U této nepříjemné záležitosti, která se vyskytuje převážně u dětí, ale někdy i u dospělých, užíváme čaj ze stejných dílů mleté dubové kůry a natě řebřícku. Jednu lžíci směsi dáme do 1/41 vody, krátce povaříme, necháme přikryté vychladnout a vlažné vypijeme před spaním.
Do této osvědčené čajové směsi dáme 4 díly natě vrbovky, po dvou dílech natě celíku a dobromysli a po jednom dílu natě truskavce a listu břízy. Denně pijeme v malých dávkách až 1 1 čaje připraveného obvyklým způsobem.
Tato semena jsou mimořádně bohatým zdrojem zinku a dalších látek, které pomáhají udržovat normální funkci prostaty. Každý den
proto sníme 3 lžíce syrových o-loupaných semen nebo užíváme hotové přípravky z tykve.
VŘES OBECNÝ – Calluna vulgaris Na místech, kde se keříčkovité býlí vřesu rozmnoží, tvoří celé barevné plochy – vřesoviště. V naší přírodě najdeme vřes často, není problém si jej v dostatečném množství nasbírat. Ke sběru je vděčný, odstříháváme horní část kvetoucí natě, dokud ještě není dřevnatá. Droga se dá běžně koupit i v lékárně. Dezinfekční působení vřesu se nejlépe osvědčilo v močových cestách při nemocech ledvin a prostaty. Jeho dobrou vlastností je, že podporuje vylučování kyseliny močové z těla, a to i tehdy, když se už ukládá v kloubech. Svojí močo-pudností prospívá, stejně jako celík, také u dalších nemocí, při nichž je zapotřebí tělo odvodnit, například při otékajících nohách. Vřesový čaj má příjemnou chuť, můžeme jej pít i ve větším množství, což je při ledvinových problémech výhodné, ale dávkování nezvyšujeme.
Vřes byl velmi oblíbený u starých Slovanů. Ženy nosily kytičku vřesu za pasem a nevěstám vplétali do vlasů větvičky vřesu, aby bylo manželství Šťastné. Osmý měsíc, kdy vřes kvete, pojmenovali podle něj – vřeseň. Z jeho kořenů se někdy vyráběly metličky. Možná odtud pochází jeho řecké pojmenování kallyó – zametám, čistím.
Plody vyšlechtěných druhů tykve dokáží vyrůst do obrovských rozměrů, tato u nás běžná zelenina je každému dostupná. Dužina tykve se upravuje různým způsobem – jako příloha, kompot nebo marmeláda. Její častější konzumaci vřele doporučujeme jako zdravou výživu. K léčebným účelům se v bylinkářské praxi používají semena, která můžeme koupit v prodejnách s potravinami. Semena tykve obsahují mnoho oleje a dalších cenných látek, především zinku. Odborné výzkumy potvrdily jejich schopnost vyhánět střevní parazity. Mají však i dobré účinky na prostatu, uklidňují, odstraňují zácpu a mají i protirakovinné účinky. Proto jejích pravidelná konzumace, například místo slaných tyčinek nebo v různých oříškových směsích, je výbornou prevencí. Tykvový olej je univerzálním lékem i všestranné účinným doplňkem výživy. Dužina ani semena nemají žádné nepříznivé účinky, při běžné konzumaci je nemůžeme pře-dávkovat, proto můžeme jejich dobrých vlastností využívat bez obav.
Arctostaphylos uva-ursi
Je to stálezelená vzácná rostlinka, k nerozeznání podobná dobře známé brusince obecné pravé (Vaccinium vitis-idaea). Záměna však nehrozí, protože výskyt medvědice v přírodě je zřídkavý a sběr nepřichází v úvahu, navíc na místech výskytu je i přísně chráněná. Dá se však dovážet od pěstitelů a běžně koupit v lékárně. V případě naléhavé potřeby můžeme použít i brusinku, má podobné, jen trochu slabší účinky.V bylinkářské praxi má medvědice jen jedno,přitom důležité, až nenahraditelné uplatnění. Droga patří k nejlepším dezinfekčním prostředkům močových orgánů, tím účinně pomáhá hlavně při jejich zánětech, ale také při kamenech a písku v močových cestách. Její léčivé ú-činky se dobře projevují také v trávicím traktu a slouží také k čištění krve. Silné působení medvědice je spojeno s některými nežádoucími účinky, proto ji nikdy neužíváme samostatně, a ne déle než 10 až 14 dní, její použití je tř eba konzultovat s odborníkem.
jeji plody Laponci s oblibou konzumují a používají je jako tmavé barvivo. Američtí Indiáni přidávali listy medvědice do tabáku a kromě jiného ji používali i k léčbě pohlavních nemoci. Tříslovina z medvědice se využívá při zpracování nepromokavé kůže. LICHOŘEŘIŠNICE VĚTŠÍ – Tropaeolum majus
Lichořeřišnice pochází z Jižní Ameriky, ale kvůli své dekorativnosti se u nás s oblibou pěstuje v předzahrádkách, neboť má bohaté sytě vybarvené květy. Drogou používanou k léčebným účelům jsou semena, listy i květy, také čerstvě vylisovaná šťáva z natě. Když ji budeme potřebovat, musíme si ji dovézt v sezoně, neboť tato droga se neprodává Lichořeřišnice rozšiřuje sortiment bylin prospívajících močovým orgánům. Zásluhou silného antibakteriálního účinku ji bylinkáři považují za „urologický penicilin“. Osvědčila se hlavně při jejich zánětových onemocněních. Dále se lichořeřišnice uplatňuje jako prostředek proti vypadávání vlasů a také na dýchací orgány. Čerstvé mladé lístečky se mohou konzumovat jako léčivý jarní salát, nezralé plody se nakládají do octa jako náhražka kaparů. Při užívání lichořeřišnice se nezjistily žádné nepříznivé účinky, můžeme ji používat bez obav i samotnou.
pěstovala se jako okrasná rostlina pod názvem „krvavý květ z Peru“, neboť do Evropy byla dovezena z této exotické krajiny v druhé polovině 17. století. Mladá semena lichořeřišnice můžeme používat jako náhražku křenu. VRBOVKA MALOKVĚTÁ – Epilobium parviflorum
V naší přírodě roste několik druhů vrbovek, k léčebným účelům však sbíráme jen tu s nejmenšími květy. Najdeme ji na loukách, lesních mýtinách a otevřených slunných místech. Drogu tvoří kvetoucí nať, z větších rostlinek sbíráme jen horní část, ale běžně se dá i koupit.Hlavním léčebným i preventivním uplatněním vrbovky je její výborný účinek na močové orgány, který se osvědčil především u mužů trpících na problémy s prostatou. Při prvních příznacích této nemoci začneme ihned pít čaj z vrbovky, ale doporučuje se také po operaci prostaty. Vrbovka však neslouží jen při potížích s prostatou. Má velmi dobrý účinek i na mužské i ženské močové ústrojí. Svou močopudností je prospěšná také při vysokém tlaku krve a všech onemocněních srdce.Užívání vrbovky, i samotné, nemá žádné vedlejší účinky, čaj můžeme v obvyklém dávkování pít i dlouhodobě.
století. Potom, kdo ví proč, upadla do zapomenutí. Její vynikající účinky na prostatu už v poslední době vyzkoušela a zpopularizovala rakouská bylinkářka Marie Trebenová.
končetiny
Starý vtip říká, že „když tě po čtyřicítce ráno nic nebolí, tak jsi v noci zemřel“. To jen potvrzuje, jak jsou různé bolesti těchto ústrojí rozšířeny. A ty se ohlašují nejen po čtyřicítce, ale často mnohem dříve, i v mladém věku. Souvisí to s nesprávnou výživou, ale hlavně s nedostatkem pohybu. Na každém kroku nám masivní reklama nabízí přímo zázračné tablety, které možná i trochu pomohou, ale hlavní příčiny neodstraní, přitom jsou většinou neúměrně drahé a jako všechny syntetické léky, mají i vedlejší nepříznivé účinky. Při prevenci a léčbě pohybového ústrojí, a to vnitřním i vnějším působením, mohou bylinky sehrát důležitou úlohu. Atrofie – degenerace svalů Při tomto onemocnění, kdy se nadměrně ztrácí svalová hmota, pijeme denně 1/2 1 čaje z kontryhele a postižená místa potíráme a masírujeme tinkturou z přesličky nebo kokošky.
Mladé, šťavnaté, ale už dostatečně velké listy devětsilu poklademe na prkénko a paličkou naklepeme. Dáme na kousek plátna, pokapeme tinkturou z prhy, přiložíme na bolavé místo, přikryjeme igelitem, ovážeme a necháme několik hodin působit, nejlépe přes noc.
Stejně silné čerstvé nadrobno nasekané natě rozmarýny a levandule naplníme do sklenice a zalijeme panenským olejem, aby byly drogy dobře ponořeny. Dáme do vodní lázně, kde je asi 3 hodiny ohříváme, ale nevaříme, občas zamícháme. Scedíme, drogu vymačkáme a olej uložíme na tmavé místo. Tento olej je osvědčeným prostředkem na masírování všech bolestí svalů.
Natrhneme-li si při cvičení nebo jiné činnosti sval, pomeleme stejné díly kořene prhy, kostivalu, natě jitrocele a květu divizny. Do tohoto prášku přidáme tolik panenského oleje, aby po rozmíchání vznikla řídká kasička. Bolavý sval jí masírujeme po celé délce až po úpony.
U tohoto častého onemocnění pijeme čaj ze směsi stejných dílů natě přesličky, břízy, kopřivy a tužebníku. Současně děláme na několik hodin teplé zábaly postižených míst z pomačkaných listů zelí nebo listů či kořene kostivalu.
Yüklə 12,19 Mb. Dostları ilə paylaş:
|