Obsah Pro dobré trávení 12 Recepty na cukrovku 42 Ledviny a močové cesty 48 Pohybové ústrojí – svaly, klouby, končetiny 58 Trápení s revmatismem 70 Na kožní nemoci a rány 80 Pro zdravé dýchání 100
Yüklə 12,19 Mb. Pdf görüntüsü
|
|
Další recept Ve 1/41 vody krátce povaříme 1 lžičku drceného hřebíčku a necháme 10 minut přikryté vyluhovat. Scedíme a pomalu po částech vypijeme.
V případě, že potřebujeme urychlit střízlivění, vypijeme šálek silného odvaru z fialky vonné. Dvě lžíce natě zalijeme 3 dl vroucí vody, necháme 15 minut vyluhovat a vypijeme najednou.
Připravíme ji ze stejných dílů natě pelyňku, řepíku, řebříčku, zeměžluče a semene ostropestřce. Čaj pijeme třikrát denně před jídlem 1-2 týdny.
Na pomoc při tvrdnutí jater připravíme čajovou směs ze dvou dílů rozdrceného semene ostropestřce, k němuž přidáme po jednom dílu kořene čekanky, natě řepíku, třezalky, vlaštovičníku a listu jaterníku. Dvě lžíce směsi dáme do studené vody a necháme 12 hodin macerovat. Čaj pijeme 2-3krát denně. Jaterní čaj Smícháme stejné množství semene ostropestřce a natě máty, čaj připravíme jako v předcházejícím receptu.
K přípravě čaje použijeme bylinkovou směs z listů jaterníku, natě vlaštovičníku, řepíku, benediktu, kořene čekanky a pampelišky.
Čerstvou, omytou a ještě mokrou nať odstředíme a šťávu zředíme dvojnásobným množstvím vlažné vody. Je to silně působící bylina, proto ji dávkujeme opatrně, dvakrát denně 1/2 lžičky s troškou vody, ne déle než 10-14 dní. Zevně přikládáme na oblast jater teplý obklad z přesličky.
Starý ruský recept doporučuje černý rybíz k léčbě, ale hlavně jako prevenci různých jaterních potíží. Chutný čaj z listů můžeme pít jako běžný konzumní čaj, čerstvé plody, kompot nebo sušené, po rozvaření konzumujeme jako potravinu.
Připravíme ji ze stejných dílů natě máty, kořene jehlice, hořce, pampelišky a kůry krušiny. Dvě lžíce směsi dáme do 1/21 teplé vody a necháme 12 hodin macerovat. Krátce povaříme a necháme přikryté vychladnout. Scedíme a horký čaj pijeme několikrát den-ne. ANÝZ VONNÝ – Pimpinella anisum Jeho domovem je jižní Evropa, u nás se pěstuje jen jako prastará léčivá rostlina s příjemnou vůní. Plody anýzu se běžně prodávají v lékárnách. Silice anýzu mají výrazné odhleňovací účinky, proto se používá jako součást tzv, prsních čajů při různých chorobách plic a průdušek. Má dobré větropudné účinky při střevních a žaludečních kolikách. Podobně jako fenykl, i anýz podporuje činnost žláz, čímž pomáhá zvyšovat tvorbu mateřského mléka. Zevně se jeho léčivé účinky využívají formou obkladů na pohybové orgány. V obvyklých dávkách je anýz úplně bezpečný a vhodný i pro děti. Dobře se také uplatňuje v různých bylinných směsích, přičemž zlepšuje jejich chuť i vůni.
Anýz používali už staří Egypťané a od těch dob je spojen s lahůdkami. Římané prodávali na konci bohatých hostin slavný koláč - mustaceu, jehož součástí byl kromě anýzu i kmín. Obě tyto byliny totiž podporují trávení. Oblíbené jsou také voňavé likéry - anýzovky. Podle Matthioliho semena anýzu obalená cukrem velmi dobře působí proti zápachu z ústa také proti nespavosti.
loukách a mýtinách od nižších až do horských poloh. Kořen mochny svými stahujícími účinky rozšiřuje skupinu rostlin k léčení trávicího traktu. Uplatňuje se proti průjmům, při kloubním revmatismu, cukrovce a k zastavení krvácení. Samostatně se mochna obvykle nepoužívá, do čajových směsí ji můžeme přidávat bez obav.
Můžeme použít čajovou směs ze stejných dílů listů jitrocele, lnice a řepíku. Čaj pijeme 1/2 hodiny před hlavním jídlem.
Tato směs osvědčených „žlučníkových“ bylin se skládá ze stejných dílů natě řepíku, přešličky, řebříčku, kořene jehlice a omanu. Čaj oslazený medem pijeme 2-3krát denně.
Žlučové kameny pomáhá vyplavovat citron, dvakrát denně konzumujeme šťávu z 1/2 citronu ve vodě nebo čaji. Stejně působí také meloun vodní, proto ho v sezoně konzumujeme denně.
Ke zmírnění žlučníkových potíží se doporučuje šestitýdenní kúra pití čerstvé šťávy z černé ředkve. Začínáme 1 dl denně, který vypijeme po polovině ráno a večer. Denní dávku šťávy postupně zvyšujeme až na 3 dl denně, které pijeme v průběhu dne během 3-4 týdnů, potom denně dávky snižujeme a ukončíme 1 dl jako na začátku kúry.
Čerstvou nasekanou nať vlaštovičníku a zemědýmu zalijeme silným alkoholem, aby droga byla dobře ponořená a necháme tři týdny za občasného protřesení vyluhovat. Scedíme a užíváme dvakrát denně 15-20 kapek ve sklenici šťávy z černé ředkve zředěné vodou v poměru 1:1. Tinkturu můžeme použít také zevně na bradavice.
Nastrouhaný kořen křenu dáme do 1/4 objemu sklenice, doplníme červeným vínem a za občasného protřesení necháme měsíc macerovat. Pijeme l-2krát denně po stopce jako zdravý aperitiv na zlepšení trávení a prevenci proti žlučovým kamenům.
Smícháme stejné díly natě rozrazilu, řepíku, přesličky, pelyňku, kořene čekanky a pampelišky. Dvě lžíce směsi dáme do 1/2 1 vody a necháme 12 hodin macerovat. Potom uvedeme do varu a necháme přikryté vychladnout. Horký čaj pijeme v malých dávkách během celého dne.
Do čajové směsi dáme po dvou dílech natě vlaštovičníku a řepíku, přidáme po jednom dílu listu vachty, jablečníku a kořene čekanky. Tento čaj připravíme obvyklým způsobem a pijeme jako v předcházejícím receptu.
Do této čajové směsi dáme po dvou dílech natě třezalky a komonice, k nimž přidáme po jednom dílu květu heřmánku, kořene pampelišky a omanu. Obvyklým způsobem připravený čaj pijeme 2- 3krát denně po 1/3 množství.
Smícháme stejné díly kořene pampelišky, čekanky, puškvorce, natě zeměžluče a řepíku. Dvě lžíce směsi dáme do studené vody a necháme 12 hodin stár. Přivedeme k varu a necháme přikryté vyluhovat. Do hotového čaje přidáme ještě lžičku vlaštovičníkové tinktury a pijeme 1/2 hodiny před každým hlavním jídlem.
Krása této užitečné bylinky je v naší přírodě zřídkavá, vyskytuje se v mokřinách a močálech, které jsou právě kvůli ní chráněny. Když ji najdeme, pokochejme se jen pohledem, ale listovou drogu si kupme v lékárně, kde je běžně k dostání. V příkrém rozporu s krásou vachty je její chuť. Je tak pronikavě hořká, že ji řadíme k nejvíce hořkým rostlinám vůbec. Hořkost prospívá žaludku, tím je vachta určená především na všechny trávicí orgány. Pomáhá při zkaženém žaludku, nechutenství, léčí játra i žlučník. Její dobrou vlastností je, že normalizuje množství trávicích šťáv, můžeme ji užívat při jejich nedostatku i přebytku. Současně zlepšuje krevní o-běh, tvorbu krve a celkově posiluje organismus. Hořkost vachty vyžaduje i opatrné využívání. Uplatňuje se proto v čajových směsích s dalšími hořkými bylinkami, užíváme ji jen krátce a úplně vyloučíme v těhotenství.
Ve starověku považovali pachtu za jedovatou, proto se mezi léčivými bylinkami objevuje až ve středověku, kdy sloužila jako prostředek proti kurdějím. Ve svém slavném Zelinkáři ji uvádí i J. Family. Vachtu lidově nazývají „vodní jetel“, neboť podobně jako jetel má každá rostlinka tři lístečky.
Do 1 l studené vody dáme 4 hrsti čerstvých kvétů pampelišky. Pomalu přivedeme k varu, odstavíme a necháme 12 hodin stát. Potom stavu scedíme a květy vymačkáme. Přidáme 3/4 kg přírodního cukru a šťávu z 1 citronu. Ve větším kastrolu ohříváme na mírném ohni bez pokličky, nevaříme, jen necháme tekutinu odpařovat, dokud ne-zhoustne. Je-li po vychladnutí sirup ještě řídký, pokračujeme v zahušťování. Užíváme třikrát denně po lžíci, sirup můžeme využít i k oslazení bylinkových čajů.
Tři hrsti čerstvých květů pampelišky rozmixujeme se 3 šálky vody. Scedíme přes řídké plátno a vymačkáme. Přidáme poloviční množství objemu 38-40 procentního alkoholu, zamícháme a uložíme v tmavé láhvi. Užíváme po lžíci 15 minut před každým hlavním jídlem.
Pampeliškový med Čerstvou pampelišku – květy, stonky i listy – odstředíme. Přidáme poloviční množství objemu medu, trochu ohřejeme a zamícháme. Užíváme po lžíci 15 minut před každým hlavním jídlem.
Vlaštovičníková tinktura Čerstvou nať vlaštovičníku nadrobno nařežeme, volně nasypeme do 2/3 objemu láhve a doplníme silným bílým alkoholem. Necháme 2-3 týdny na teplém místě, denně protřeseme. Tinktura tvoří přísadu více druhů čajových směsí, samostatněji můžeme u-žívat při onemocněních žlučníku i jater třikrát denně 15-20 kapek v trošce vody, zevně i na bradavice.
Tato pěkná rostlinka roste i volně, nejčastěji se však objevuje v zahrádkách. Sbírají se plné zralé plody, někdy i mladé listy. Hlavní vlastností mochyně je její močopudnost a schopnost čistit organismus od usazenin soli a dalších zplodin látkové přeměny. S tím souvisí její příznivý účinek při onemocnění revmatického původu, dny a snížené činnosti ledvin. Tato zřídka používaná droga není toxická, ale mochyně patří do čeledi lilkovitých rostlin, proto ji dávkujeme opatrně.
Mochyni uvádí ve své knize o léčivých rostlinách už Dioscurides. Známe ji také pod lidovým názvem „židovská třešeň“. Ta je jedlá a skrývá se v červené „lampičce“, která je oblíbenou dekorativní podzimní výzdobou domácností. Lampičku si oblíbili i psychotronici, používají ji jako citlivé hvězdné kyvadelko. VANILKA PLOCHOLISTÁ – Vanilla planifolia
Známá i chuťově oblíbená vanilka je plodem popínavé tropické rostliny. Prodává se v obchodech s potravinami, celá nebo mletá, oblíbená je i ve formě vanilkového cukru. Kromě širokého použití v potravinářství a kosmetice slouží také jako přísada do léčivých čajových směsí, kde se využívá její příjemná chuť a účinky povzbuzující organismus.
Při pohledu na tuto bylinku máme pocit, jako by nedodržovala obvyklý poměr velikosti květů k celé rostlině, neboť drobné bílé květy jen těžko objevíme na koncích dlouhých stonků. Sporýš roste v nižších polohách na teplých místech, na úhorech, mezích, pasekách, rumovištích a smetištích, ale není příliš rozšířený. Sbírá se horní část kvetoucí rostliny, která se dá občas i koupit. Sporýš obsahuje především hořčiny, proto jej lidové léčitelství používá jako prostředek k zlepšení chuti do jídla. Současně slouží i na povzbuzení nervové soustavy, proti migréně a vyčerpanosti. Čaj ze sporýše s troškou medu je o-svědčeným lékem při chudokrevnosti. Některé recepty jej doporučují i jako náhradu pravého čaje. Sporýš má jen dobré vlastnosti. Čaj v obvyklých dávkách nemá vedlejší účinky, kvůli silnému působení na dělohu se však nedoporučuje v těhotenství.
Ve starém Řecku byl sporýš zasvěcený bohyni Venuši a tvořil součást nápojů lásky. Římští vyslanci nosili větvičku sporýše jako ozdobu při důležitých diplomatických setkáních. Jako léčivá rostlina sloužil sporýš v té době k regeneraci žaludku po velkém hodování.
TOPOLOVKA RŮŽOVÁ – Alcea rosea
Svojí výškou a dekorativními květy, jejichž barva se mění od světle růžové přes červenou až po černou, je topolovka dominantou okrasné předzahrádky, proto se s ní často potkáváme. Méně ji už známe jako velmi užitečnou léčivou rostlinu. Topolovka je příbuznou ibišku, má téměř stejné účinky, obě drogy se prodávají v lékárnách a můžeme je vzájemně nahrazovat. Nejhodnotnější na topolovkové droze, kterou tvoří květy i kořen, je vysoký obsah slizovitých látek. Ty vytvářejí na povrchu sliznic tenkou vrstvičku, která je chrání před drážděním a urychluje hojení. To se příznivě projevuje při léčení dýchacích orgánů, kde dobře působí i u dětí. Jejím dalším uplatněním je působení na vředy žaludku a dvanácterníku. Účinné slizovité látky topolovky se vařením ničí, proto připravujeme jen studený koncentrát, ve směsích ho přidáváme až do vlažného čaje. Její další dobrou vlastností je, že tuto rostlinu můžeme používat bez obav.
Už ve starověku považovali topolovku za všemocný lék. Tomu odpovídá i její název odvozený od řeckého slova althó, což znamená léčit. Dnes ji vídáme jako dekorativní rostlinu v předzahrádkách ale nezapomínejme na její mnohostranné vlastnosti. Výtažkem z květů topolovky se přibarvují různé sladkosti a likéry.
Patří k našim nejčastějším plevelům. Najdeme ho téměř všude, jeho sytě žluté květy dokáží na místech bohatého výskytu zkrášlit okolí.Vlaštovičnik při zlomení býlí vylučuje jedovaté mléko, proto jej nespásá dobytek, při manipulaci s ním si musíme chránit ruce. Drogu tvoří celá rostlina, můžeme ji i koupit, má však velmi krátkou životnost, nejlépe ji užívat čerstvou. Stejně jako kopřiva nebo pampeliška, i tento plevel se řadí mezi výborné rostlinné léky, přičemž nejlépe působí na žlučník. Pomáhá při žloutence, bolestech, písku a žlučových kamenech. Současně léčí i játra, dvanácterník a slezinu, obnovuje vynechanou menstruaci a příznivě ovlivňuje její pravidelnost, uvolňuje křeče hladkého svalstva, uklidňuje nervovou soustavu, má protibakteriální i protirakovinné účinky. Zevně je osvědčeným lékem na bradavice. Kvůli své mírné jedovatosti patří vlaštovičnik k nebezpečným rostlinám. Při vnitřním užívání se poradíme s odborníkem, neužíváme jej samostatně, ale přidáváme nanejvýš do 1/4 objemu čajové směsi.
kteří věřili v jeho silnou magickou moc a používali ho při hledání kamene mudrců. Jako prastará léčivá rostlina byl nazývaný „darem z nebes“. Byl také považován za ochrannou rostlinu, lidé ho nosili u sebe jako prostředek proti zlým silám. ANDĚLÍKA LÉKAŘSKÁ– Archangelica offiánalis
Její mohutný vzhled upoutav každé bylinkové zahradě už zdaleka, neboť dorůstá do výšky až dvou metrů. Protože ve volné přírodě neroste, její mimořádně léčivý kořen můžeme získat jen z pěstovaných rostlin, ale také běžně koupit v lékárně. Příbuzný, volně rostoucí děhel lesní (Angelica sylvestris), má podobné účinky a mů žeme jej používat stejně.Kvůli výrazně posilňujícímu působení na celý organismus řadíme andělíku do společenství tak slavných rostlin, jako jsou ženšen nebo puškvorec. Staré recepty ji doporučují užívat před náročným dnem, například zkouškou, vystoupením, rokováním, k získání dobré fyzické i duševní pohody. Hořký kořen andělíky můžeme užívat i při poruchách trávení, migréně, zavra-tich, bývá také součástí hořkých likérů.Jako všechny povzbuzující prostředky, také andělíka může ve větších dávkách působit opačné, což by při doporučeném použití mohlo znamenat neúspěch, proto dávky zásadně nepřekračujeme.
jako lék proti moru. Středověké herbáře píší že andělíka dostala své pojmenování podle archanděla Michaela– – archangelost pochází z řečtiny a znamená archanděl – neboť stejně jako on chránila před zlem. I lidově andělíku nazýváme „rostlina andělů“. BAZALKA PRAVÁ – Ocimum basilicum Tato milá, u nás jen pěstovaná rostlinka se u milovníků bylinek objevuje často v truhlíku na okně, kde po celý rok kvete a voní. Přitom ji máme vždy po ruce a můžeme několika lístečky okořenit a zkrášlit obložené chlebíčky a saláty. Prodává se jako léčivá rostlina i jako koření.Bazalka nemá jednoznačně určené léčebné použití, ale kvůli svým všestranně příznivým zdravotním účinkům se uplatňuje jako přísada do různých čajových směsí. Na prvním místě patří do čajů proti křečím, preventivně ji můžeme pít i samostatně, šálek denně. Zlepšuje tvorbu mateřského mléka, mírně zvyšuje krevní tlak a prospívá i žaludku, zvlášť při poruchách po u-žívání syntetických léků.Dobré vlastnosti bazalky se projevují také tím, že nemá žádné nepříjemné účinky. Měli bychom ji proto užívat častěji, zvlášť jako koření.
Pro svou příjemnou chuť a vůni si našla bazalka v různých kulturách odlišné uplatnění. Ve starověkém Řecku ji užívali jako vzácné koření a sloužila také jako lék při u-štknutí hadem nebo Škorpionem. V řecké církvi je součástí svěcené vody, kterou kladou k oltářům, protože prý jako první vyrostla u Ježíšova hrobu. V Mexiku nosí lidé nať bazalky v pytlíku na krku, aby byli bohatí a neopouštělo je Štěstí. Yüklə 12,19 Mb. Dostları ilə paylaş:
|