Farmakoterapie



Yüklə 311 Kb.
səhifə8/8
tarix31.01.2017
ölçüsü311 Kb.
1   2   3   4   5   6   7   8

ANTISEPTIKA


Působí na řadu patogenních mikrobů včetně shigel, salmonel, vegetativní formy améb, event. kvasinky. Neovlivňují podstatně normální střevní floru. Jsou indikovaná v případě průjmů s pravděpodobnou infekční etiologií, u kvasných a hnilobných střevních dyspepsií, amebózy, giardiázy, u průjmů cestovatelů.
Chloroxin, dichlorchinolinol (Endiaron)

Bakteriostatické chemoterapeutikum

D: kojenci 3x 50 mg, 1-2 roky 4x50 mg, 2-6 let 3x100 mg, nad 6 let 3x 100-200 mg.

Endiform je kombinovaný přípravek chloroxinu s oxyphenonem


Nifuroxazidum (Diaryl, Ercefuryl)

Nitrofuranové bakteriostatické chemoterapeutikum, má antiprotozoární účinek, prakticky se nevstřebává.

D: nad 10 let 3-4x 200 mg, 1-10 let 3x 220 mg, 2-12 měs. 4x 110 mg, max. 7-10 dnů.
ADSTRINGENCIA

Prakticky se nevstřebává, ale při dlouhodobém podávání pacientům s porušenou integritou střevní sliznice (CN, cytostatika) hrozí zvýšená resorpce tanninu a hepatotoxicita.


Tanninum albuminatum (Tannalbin, Nordmark D)

Tříslovinné adstringens, reakcí s bílkovinami na povrchu sliznice vytváří tenký film a mírně svrašťuje povrch. Omezuje tak hyperémii, tlumí sekreci, chrání sliznici před dráždivými látkami. Má mírně antimotilitní účinek, není proto vhodný u infekčních průjmů. Indikace: nespecifické průjmy, průjmy cestovatelů. Nejsou zkušenosti v dětském věku.


Ostatní:

Diphenoxylat+atropin (Reasec)

Indikace: funkčně podmíněné průjmy, průjmy indukované léčivy, sy krátkého střeva. Pro děti do 2 let věku naprosto nevhodný.


Loperamid (Imodium, Enterobene)

Analog diphenoxylatu, neovlivňuje opioidní receptory v CNS, snižuje sekreci v tenkém a tlustém střevě, indukuje svalovou hypotonii tenkého střeva a zvyšuje napětí stěny tlustého střeva v jeho aborální části, mírně zvyšuje napětí análních svěračů. Tento výrazný účinek na hladkou svalovinu může indukovat toxické megakolon.

Indikace: funkční průjmy, symptomatická terapie organicky podmíněných průjmů, redukce stolic při ileostomii.

D: 2-8 let úvodní dávka 0,5–1 mg, max. 4 mg/den, nad 8 let úvodní dávka 2 mg, max. 8 mg/den


Cholestyramin

Hypolipidemikum ze skupiny pryskyřic, vysoká vazebná schopnost žlučových kyselin.

I: porucha reabsorpce žlučových kyselin, cholereický průjem, postižení ileocéka, resekce ileocéka.
Závěr

Akutní gastroenteritida je termín často používaný pro akutní stavy spojené s žaludeční a střevní symptomatologií nejrůznější etiologie, většinou krátkého trvání, takže není možné stanovit přesnou diagnózu.

Nejdůležitějším opatřením je správné stanovení hydratace a korekce deficitu pomocí ORT event. parenterální rehydratace. Vždy pečlivě zvážit indikaci k hospitalizaci.

V případě nutnosti medikamentózní terapie jako lék první volby připadají adsorbencia, která neovlivňují motilitu a umožňují eliminaci etiologického agens. Z dostupných preparátů se jako nejvhodnější jeví diosmectit, který je možno podávat u akutních i protrahovaných průjmů různé etiologie, od ranného věku, event. i dlouhodobě bez nežádoucích účinků.

Antibiotika jsou indikovaná pouze u komplikovaných průjmů.
Literatura:

1) J. Walker – Smith, S. Murch: Diseases of the Small Intestine in Childhood. Fourth Edition, 1999

2) Remedia Compendium, III. vydání, 1999

3) M. Šašinka, T. Šagát: Pediatrie, 1998


Léčba průduškového astmatu v dětském věku


Doc. MUDr. Jaromír Bystroň, CSc.

Oddělení alergologie a klinické imunologie, Fakultní nemocnice Olomouc



ÚVOD

Za posledních 30 let došlo k velmi výraznému nárůstu alergických onemocnění (statistiky uvádějí, že v naší populaci se s určitými alergickými projevy setkala téměř 1/3 všech lidí a průduškové astma je nejčastější chronickou chorobou dětského věku). Léčba průduškového astmatu je založena na několika základních pilířích. Prvním je pečlivá diagnostika, která vede k odhalení příčinného alergenu a pokusu o odstranění příčinného alergenu z okolí alergika. Pokud nejsme dostatečně úspěšní v této první fázi, můžeme v lehčích případech použít úlevovou léčbu, která zmírňuje alergické symptomy, ale neřeší podstatu onemocnění. Jako samostatná léčba se používá úlevová terapie jen u lehkých a intermitentních forem průduškového astmatu. U perzistujících forem se pak co nejdříve zahajuje systematická protizánětlivá terapie. U lehčích až středně těžkých forem průduškového astmatu, kde nejvýznamnějším etiopatologickým mechanismem je atopická reakce, je velmi účinnou léčebnou metodou imunoterapie alergenovou vakcínou.

Úspěch v léčbě průduškového astmatu přináší jen komplexní péče, která vyžaduje co nejlepší spolupráci pacienta, jeho rodičů, praktického dětského lékaře a specialisty alergologa – klinického imunologa, případně pneumologa. Úspěch je založen na pochopení podstaty onemocnění a na včasném a správném použití dostupných léčebných postupů.
TERAPEUTICKÉ POSTUPY U ALERGICKÝCH ONEMOCNĚNÍ

Antihistaminika

Jedná se o základní lékovou skupinu používanou v léčbě alergických onemocnění. Mechanismem účinku je můžeme řadit k lékům preventivním, protizánětlivým i úlevovým. Uplatňují se hlavně u alergických stavů, kde hlavním mediátorem alergického zánětu je histamin (převážná většina alergických rým, zánětů spojivek, kopřivek, kontaktních dermatitid, ekzémů, ale i některých typů astmatu). Používají se především antihistaminika 2. generace (cetirizin, loratadin), které se uplatňují nejen antihistaminovým efektem, ale mají i některé další protizánětlivé účinky a mají minimální nebo žádný sedativní účinek. Jsou velmi důležité již při včasné léčbě alergie a při preventivní léčbě zabraňující rozvoji alergie. Ve studii ETAC (early treatment allergic children) bylo zjištěno, že ve skupině dětí s pozitivní rodinnou anamnézou alergie a počínajícími klinickými projevy alergie a pozitivními kožními testy, bylo po 18ti měsíčním podávání cetirizinu pozorováno o 50% méně pacientů s vývojem alergie do astmatu než v kontrolním – stejně definovaném – souboru, který však nebyl léčen cetirizinem).

Jsou bez preskripčního omezení - volně k dispozici praktickým lékařům. U sezónních alergických chorob je potvrzen lepší klinický efekt při použití kontinuálního podávání antihistaminika po celou dobu alergické sezóny pacienta.

Antihistaminika 1.generace (např. bisulepin, dimetinden, klemastin). je možno použít tam, kde chceme využít jejich sedativního účinku. Jejich působení je však krátkodobější, méně selektivní v působení na H1-receptory (částečně blokují i cholinergní a muskarinové receptory) a nejsou u nich potvrzeny protizánětlivé účinky. Výhodou je jejich nižší cena.


Protizánětlivá terapie

Při prvních příznacích rozvoje průduškového astmatu (dlouhodobý kašel se známkami bronchiální hyperreaktivity, ponámahové dušnosti, protrahovaný dráždivý kašel po běžných respiračních infektech) je na místě včasné zahájení protizánětlivé léčby. Je možno využít nesteroidní protizánětlivé léčby – kromony (dinatrium kromoglykát, nedokromil sodný) - léky prakticky bez vedlejších účinků, dobře účinné u atopických forem astmatu, ale vyžadující pravidelné inhalační aplikace 2-4xdenně nebo antileukotrieny (montelukast tbl. – s možností použití již od 6ti let věku s velmi dobrým účinkem na ponámahové formy lehkého perzistujícího astmatu nebo zafirlukast s možností podávání od 12ti let), které jsou však vázány na předpis specialistů. Jejich léčebný efekt je omezený a pokud není do 3 měsíců evidentní klinická odpověď, je plně indikované nasazení inhalačních kortikosteroidů (beclometason dipropionát, budesonid, flunisolid, fluticason) které je možno nasadit i jako léky první volby. Již 20ti leté zkušenosti s jejich podáváním a četné studie potvrzují jejich účinnost a bezpečnost. Vůbec nejsou na místě "kortikofóbní obavy" a odkládání jejich nasazení až u těžších stavů. Právě naopak, jejich včasné nasazení a co nejrychlejší stabilizace onemocnění umožňuje minimalizovat jejich dávkování či jejich přiměřeně včasné vysazení. Lékař, který předepisuje inhalační kortikosteroidy by se však měl podrobně seznámit s inhalačním systémem a pacienta správně instruovat o způsobu aplikace. U aerosolových forem je důležité správné používání inhalačních nástavců nebo inhalačních masek, které je možno používat již u kojenců. U starších dětí jsou pak s výhodou používané práškové formy inhalačních kortikosteroidů v různých inhalačních systémech (diskhalery, diskusy, turbuhalery, easyhalery či aerosolový easi-breath systém).


Bronchodilatační léčba

Nejčastěji se k bronchodilatační léčbě používají selektivní -2-mimetika (nejčastěji salbutamol) pro dobrou účinnost a rychlý nástup účinku. Nejrychlejší a nejšetrnější léková forma je aplikace inhalační - přímo do dýchacích cest. Dle věku je možno použít různých inhalačních systémů (podobně jako u inhalačních kortikosteroidů - viz výše). Je s podivem, že mezi praktickými pediatry jsou stále nejoblíbenějšími formami sirupy a tablety (zřejmě z nedostatečné znalosti inhalačních forem). Samostatnou bronchodilatační léčbu (bez odpovídající protizánětlivé léčby) lze používat jako úlevovou léčbu jen u lehčích forem intermitentního astmatu, pokud potřeba bronchodilatace není častější než 2x do týdne při jinak plné fyzické aktivitě pacienta. Méně často se u dětí používají k bronchodilataci parasympatolytika (ipratropium bromid) nebo kombinace obou lékových skupin.



Teofylínové preparáty (teophylin, aminophylin) jsou plně indikované při akutní dušnosti k intravenózní aplikaci k rychlému navození bronchodilatace. Obsolentní jsou v tabletových, krátkodobě působících formách (Pharophylin, Syntophylin). Oprávnění mají rovněž formy pomalu se uvolňující a tím rovnoměrně a dlouhodobě působící (slow-release nebo retard) k prevenci ponámahového nebo nočního astmatu nebo ke kombinované léčbě spolu s inhalačními kortikosteroidy. Pro optimální bronchodilatační účinek je důležité udržování dostatečných plazmatických hladin teofylínu (možno sledovat monitorováním plazmatických hladin), které se pohybují v rozmězí 5-20 mg/ml. V poslední době jsou přinášeny důkazy i o protizánětlivém efektu teofylínu (potlačování aktivity buněk alergického zánětu, potlačení uvolňování mediátorů alergického zánětu a chemoatraktantů zánětlivých buněk), který se zřejmě uplatní i při nižších plazmatických hladinách.
Kombinovaná léčba

Pod tímto označením chápeme antiastmatickou léčbu, jejímž základem jsou inhalační kortikosteroidy, ke kterým se přidávají dlouhodobě působící -2-mimetika (formoterol, salmeterol), dlouhodobě působící teofylíny, antileukotrieny nebo antihistaminika. Kombinace uvedených přípravků se používá jednak ke zlepšení ventilačních funkcí a zlepšení kvality života astmatika a jednak s cílem minimalizovat dávky kortikosteroidů na takové, které mají minimální vedlejší účinky na růst a vývoj dětských astmatiků. U dětí se dle věku považují za zcela bezpečné dávky pod 400 - 800 g.

Kombinovaná léčba je používána u středně těžkých či těžkých forem průduškového astmatu, takže její indikace a uspořádání náleží specialistům.
Imunoterapie alergenovými vakcínami

(specifická hyposenzibilizace) - IAV

Jedná se o vysoce specializovanou léčbu, která je indikovaná specialistou alergologem-imunologem. Její účinek je potvrzen u alergické rýmy a konjunktivitidy a lehkých forem průduškového astmatu a u alergie na hmyzí bodnutí. Vzhledem k její nákladnosti je používána u stavů plně indikovaných (na základě pozitivity kožních testů anebo specifických IgE), u kterých není dostatečně účinná medikamentózní léčba. V současné době se provádí IAV standardizovanými vakcínami, které mohou být ve formě injekční (nejčastěji depotní preparáty) pro subkutánní aplikaci nebo ve formě kapek k podávání pod jazyk (subliquální aplikace). Léčba se provádí celoročně (i u sezónních alergických onemocnění) a optimální léčebný efekt je možno očekávat po 3-5ti letém podávání.
Doplňující léčba

Dle intenzity příznaků a lokalizace alergických projevů můžeme požívat některé další, vesměs lokálně používané léky (antihistaminika, protizánětlivé léky, dekongescenční přípravky, mukolytika, antitusika), které se však samostatně používají jen u lehčích forem alergických onemocnění, většinou pak jako úlevové léky při výše zmíněné systematické antialergické léčbě. Do komplexní terapie patří rovněž správná výživa, léčebná tělesná výchova a klimatická léčba (lázeňská a přímořská léčba, speleoterapie).


Literatura:

1) Bystroň J.: Alergie, NIRAGO, Ostrava, 1997

2) Strategie a léčba průduškového astmatu v ČR, ČIPA, Praha, 1999


Preskripce antiastmatik v terénní praxi


Doc.MUDr.Milan Grundmann 1, Ing.Lubomír Dvořáček 2, MUDr.Ivana Kacířová1, Hana Knedlíková 2

1Ústav klinické farmakologie FNsP Ostrava

2VZP Hodonín
Úvod:

Názory na terapii astma bronchiale prošly v posledních 10 letech velkými změnami. Většina guidelines dává jako léky 1. volby inhalační steroidy a betamimetika, naopak teofylin je zařazován jako lék 3.-4.volby.



Cíl:

Zjistit, jak se nová doporučení odrážejí v preskripci v terénní praxi a jak je využíván servis terapeutického monitorování hladin teofylinu.



Metoda:

Byla analyzována recepturová preskripce pojištěnců VZP ČR v okrese Hodonín, kde bylo registrováno v letech 1997-1999 průměrně 19 771 dětí do 14 let, z toho 10 157 chlapců a 9 614 dívek.



Výsledky:

Z celkem 9 396 předpisů antiastmatik podle rodných čísel bylo nejvíce perorálních betamimetik (69,4%), dále teofylinových preparátů (14,1%), inhalačních betamimetik (7,5%), inhalační steroidy (6,3%), kromery (2,3%). Podle DDD jsou nejužívanější inhalační betamimetika, dále perorální betamimetika, inhalační steroidy, kromany a teofyliny. Podle nákladů jsou nejdražší betamimetika, dále inhalační steroidy, kromery a nejlacinější teofyliny. U žádného pacienta nebyla provedena kontrola hladin teofylinu (TDM).



Závěr: Terapie astma bronchiale v terénní praxi neodráží nejnovější quidelines. Zároveň nevyužívá možnosti TDM.


Yüklə 311 Kb.

Dostları ilə paylaş:
1   2   3   4   5   6   7   8




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©azkurs.org 2020
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə