Vitaminy: tělo je neumí vyrobit, ale potřebuje je ke svým metabolickým procesům
Jsou dvě cesty, jak mohou žijící organizmy získávat energii. Jedna znamená využívat energii dopadající ve formě světla nebo - jak to dělá většina živočichů včetně člověka - sebrat již hotové potraviny vytvořené jinými organizmy.
Jsou dvě cesty, jak mohou žijící organizmy získávat energii. Jedna znamená využívat energii dopadající ve formě světla nebo - jak to dělá většina živočichů včetně člověka - sebrat již hotové potraviny vytvořené jinými organizmy.
Jak už jsme se zminovali, rostlina si sama vyrobí každou látku tak, že vychází od jednoduchých produktů fotosyntézy a z nich konstruuje složitější látky jako např. glukozu, která vzniká v listech. Využívá energii slunečního světla, odebírá ze vzduchu kysličník uhličitý a vodu ze země a z nich sestaví rostlina molekulu glukozy. Všechna glukoza kterou spalujeme, pochází z této rostlinné činnosti - I glukoza medu byla vyrobena rostlinami a včeli ji “jen” snesly jako nektar do úlu.
Glukoza je jedním ze základních potravinových článků naší výživy a častěji se objevuje v podobě gigantické makromolekuly škrobu, který je složen z mnoha molekul glukozy (viz dále). Patří do skupiny polysacharidů, což není nic jiného než mnoho molekul různých cukrů. (Stejně tak aminokyseliny tímto způsobem tvoří bílkoviny a I tuky sestavují z glycerolu a mastných kyselin složitější sloučeniny, ale my zůstaneme u uhlohydrátů).
Když takové makromolekuly potravin procházejí zažívacím traktem, jsou postupně, pomocí trávicích mechanizmů rozlamovány na jednotlivé základní části, které jsou “resorbovány” a dál používány ke stavbě vlastních lidských makromolekul podle vzoru, který předkládá naše DNA.
Jednoduchý cukr - glukoza - je většinou orgánů používán jako enegretický zdroj. Jeho molekula tvoří kruh s pěti atomy uhlíku a jedním atomem kyslíku, na nějž se navažují další atomy nebo molekuly - z monosacharidu se mění na polysacharidy, které vytvářejí řetězce.
Jednoduchý cukr - glukoza - je většinou orgánů používán jako enegretický zdroj. Jeho molekula tvoří kruh s pěti atomy uhlíku a jedním atomem kyslíku, na nějž se navažují další atomy nebo molekuly - z monosacharidu se mění na polysacharidy, které vytvářejí řetězce.
Trávení samotné je pak popisováno tak, že polysacharidy, například škrob v rýži a bramborách, tvoří dlouhé řetězy složené z jednotlivých monosacharidů (glukozy, fruktozy, galaktozy).
Proces štěpení zpátky na jednotlivé cukry začíná již v ústech způsobením enzymem amylázou ve slinách.
Většina škrobu se však rozštěpí až v tenkém střevě, kde pankreatická amyláza rozštěpí škrob na disacharidy - “dvou molekuly”, kterým říkáme bud cukroza, laktoza nebo maltoza. A na ty nastupují další enzymy - cukráza, laktáza a maltáza a ty disacharidy rozloží až na monosacharidy, které pak pronikají střevní stěnou a vytvářejí- jak bylo řečeno - podle naší DNA molekuly našeho tělo.
Je zjevné, že trávicí proces spotřebová velké množství naší energie a že čím blíže je potrava svému vzniku, tím méně bude mít naše tělo práce s jejím opětným rozkládáním a tím z ní také bude mít více užitku.
Lidský asimilační zažívací proces nesnáší koncetrované škoboviny. Vysoká teplota rozruší enzymy, bez kterých bunky nemohou být ani vyživovány, ani regenerovány. Paradoxní je, že právě škroboviny jsou dnes hlavní součástí lidské stravy. (pečivo, těstoviny, luštěniny, cukr).
Jejich zastánci hlásají, že potravina ze škrobů je stravitelná. To ano. Původní cukry, (glukoza, fruktoza, galaktoza jako monosacharidy) změněné tepelnou úpravou na škroby, se v těle zase složitě mění na cukry. Jenže:
Tím že je potrava strávená, ještě zdaleka nesplnila svůj úkol. Skutečné problémy nastávají až tehdy, když rozložený škrob dosáhl nejjemnější krevní kapiláry, které mají přinést konečný produkt, a to rozložené škrobové molekuly, k bunkám. Tam se najednou ukáže, že ucpávají mikroskopisky jemné kapiláry a bunky společně s tkáněmi hladoví. Jak k tomu dochází:
Zpracování potravy v žaludku a dvanácterníku je jen prvním krůčkem. Za dvanácterníkem sbírá krev strávené molekuly. Červené krvinky, kterých je v těle asi 25 miliard, nemají schopnost volby. Kapka krve absoluje každých 24 hodin 3 až 5 tisíc okružních cest celým tělem. Jsou tedy příliš zaměstnány , než aby ztrácely čas vyhledáváním určitého druhu molekul, které jste tělu dodaly.
Zpracování potravy v žaludku a dvanácterníku je jen prvním krůčkem. Za dvanácterníkem sbírá krev strávené molekuly. Červené krvinky, kterých je v těle asi 25 miliard, nemají schopnost volby. Kapka krve absoluje každých 24 hodin 3 až 5 tisíc okružních cest celým tělem. Jsou tedy příliš zaměstnány , než aby ztrácely čas vyhledáváním určitého druhu molekul, které jste tělu dodaly.
Tady je ten důvod, proč je tak nutné dávat pozor, kterému druhu molekul dovolíme dostat se do našeho těla. Červené krvinky přijmou všechno co je k dispozici a vedou to k různým stanicím ke zpracování a konečnému určení - to je oprava nebo regenerace buněk a tkání těla. Tato přitažlivost existuje jen v živých molekulách.
V případě, že některá bunka nebo jejich skupina se zmateně vyvíjí a kdy je zapotřebí určité účinné látky, je zapotřebí “katalyzátoru”, kterým nemusí být bezpodmínečně “živá” účinná látka, ale který musí být použitelný v nesmírně malé molekulární formě. Takové látky může tělu dodat a udělat účinnými syrové, jedy nepostříkané obilí.
Jak uvádí dietolog dr. Norman Walker, škrob jako takový (C6 H10 06) není rozpustný ani ve vodě ani v alkoholu ani v éteru a v lidském těle se nevyskytuje ani jeho sebemenší částečka. Jestliže dnes hovoříme o škrobu, máme většinou na mysli vařené a jinak zpracované zrní a produkty z obilí a výrobky z jemné, na jemno mleté mouky.
