Jak uvádí dietolog dr. Norman Walker, škrob jako takový (C6 H10 06) není rozpustný ani ve vodě ani v alkoholu ani v éteru a v lidském těle se nevyskytuje ani jeho sebemenší částečka. Jestliže dnes hovoříme o škrobu, máme většinou na mysli vařené a jinak zpracované zrní a produkty z obilí a výrobky z jemné, na jemno mleté mouky.
Jak o tom neradi mluvíme, ale všichni to víme, v bílé mouce zničil “zjemnovací proces” všechno, co bylo na potravině cenné, v neposlední řadě enzymy. Skoro každá životně důležitá látka byla odstraněna nebo zničena. Pro klid svého svědomí přidávají mlynáři k mouce bezcenné umělé produkty nebo chemikálie - aby ji zase “obohatili”. Jak to jízlivě komentuje dr. Walker: “Ještě nikdy jsem neslyšel o mrtvole, že by se “obohacena” proměnila v něco úplně jiného, než je mrtvola.”
Častým přídavkem rafinované mouky bývá lepek, který se jako toxin vytváří těsně pod slupkou zrna, aby jej ochránil před parazity, plísněmi a cizopasnými houbami. Právě šlupka (která obsahuje mnoho významných živin) bývá v mlýnech při rafinaci ze zrní obroušena. Lepek sice pomáhá “lepit” a lépe hníst těsto, ale je to stále toxin a v našich střevech vytváří zahlenění bez ohledu na to, zda už máme diagnozu bezlepkářů nebo ještě ne. Masivní výskyt rakoviny tlustého střeva v ČR má jednoznačnou souvislost s ekonomickými, zemědělskými a politickými faktory, které jsme ukázali na začátku a jejichž důsledkem je, že nejprodávanějšími produkty v HM jsou levné bílé rohlíky a housky.
Častým přídavkem rafinované mouky bývá lepek, který se jako toxin vytváří těsně pod slupkou zrna, aby jej ochránil před parazity, plísněmi a cizopasnými houbami. Právě šlupka (která obsahuje mnoho významných živin) bývá v mlýnech při rafinaci ze zrní obroušena. Lepek sice pomáhá “lepit” a lépe hníst těsto, ale je to stále toxin a v našich střevech vytváří zahlenění bez ohledu na to, zda už máme diagnozu bezlepkářů nebo ještě ne. Masivní výskyt rakoviny tlustého střeva v ČR má jednoznačnou souvislost s ekonomickými, zemědělskými a politickými faktory, které jsme ukázali na začátku a jejichž důsledkem je, že nejprodávanějšími produkty v HM jsou levné bílé rohlíky a housky.
Dalším pekařským hitem jsou směsi - do nich se přidávají slady, aby mouka vypadala hnědá a tedy přírodní a celozrnná (kdo si ještě pamatuje jak vypadá zrní, tak je I ve šlupce sametově smetanové), dále zkypřovadla a antihrudkovače, nebo I všechna ta přírodní zrnéčka jako je sezam nebo len, která stejně netečně jako do těla vešla, z něho zase odejdou (pokud se nám neusadí v nějakém zákrutu střeva ulepeného lepkem). Pekařská směs je stále tatáž mrtvola, jen dražší mrtvola. A nejhorší z hlediska enzymů je předpečené pečivo - to je zabité dvakrát.
Obilí obsahuje tu nejvyšší koncetraci škrobů a v tom je ten problém. Dříve veškerá mouka ze mlýna byla jednoduše “celá” mouka a obsahovala všechny přírodní živiny (mimo jiné biotin, riboflavin a kyselinu nikotinovou).
Obilí obsahuje tu nejvyšší koncetraci škrobů a v tom je ten problém. Dříve veškerá mouka ze mlýna byla jednoduše “celá” mouka a obsahovala všechny přírodní živiny (mimo jiné biotin, riboflavin a kyselinu nikotinovou).
Rakousko-Uhersko, tenkrát nejdůležitější mocnost Evropy produkující mouku, začalo používat stroje vybavené válci, aby se zrní rozdrtilo a struktura buněk rozrušila. Další vývoj vedl potom k produkci jemné mouky a vídenští pekaři se specializovali na něco, čemu se tenkrát říkalo a dnes ještě říká “vídenská žemle” (kaisrovka, dnešní náhražky housky).
Od roku 1880 I “pšeničný průmysl “ v Minnesotě začal produkovat bílou mouku, která byla rok od roku více denaturovaná. Byl to jeden z paradoxů pokroku a výzkumu, které odstranily výrobou mouky skoro všechny stopy života ze zrní, které bylo čtyři tisíce roků používáno jako celek.
A přestože bílá mouka přišla z Evropy, jeden z prvních, kteří objevili toto nebezpečí, byl američan Sylvester Graham (1784-1851), zastánce umírněnosti a čisté potravy. Byl pro použití celého brubě pomletého zrna při výrobě chleba I jiného pečiva a jeho specialita, Grahamův chléb, se peče a jí dodnes.
Než okolo toho chodit a kroutit se šeptat, je lepší to říci rovnou a zpříma: konzumace masa je jen a jedině otázkou osobního vkusu, záliby a vlastního úsudku. Nutnost opatřit tělu potřebnou bílkovinu neexistuje. Bílkovina z masa není pro lidské tělo nutná. Těžkou tělesnu práci můžeme vykonávat lépe a s menší únavou, když škrtneme maso a zvykneme si dodávat tělu nutnou bílkovinu rozmanitým čerstvým ovocem, saláty, zeleninou, naklíčeným obilí, ořechy a semeny a čerstvými štávami, které obsahují všechny potřebné látky, kterých tělo dovede využít k tvorbě vlastní bílkoviny. Jak to dělá:
Než okolo toho chodit a kroutit se šeptat, je lepší to říci rovnou a zpříma: konzumace masa je jen a jedině otázkou osobního vkusu, záliby a vlastního úsudku. Nutnost opatřit tělu potřebnou bílkovinu neexistuje. Bílkovina z masa není pro lidské tělo nutná. Těžkou tělesnu práci můžeme vykonávat lépe a s menší únavou, když škrtneme maso a zvykneme si dodávat tělu nutnou bílkovinu rozmanitým čerstvým ovocem, saláty, zeleninou, naklíčeným obilí, ořechy a semeny a čerstvými štávami, které obsahují všechny potřebné látky, kterých tělo dovede využít k tvorbě vlastní bílkoviny. Jak to dělá:
Bílkovina se skládá z aminokyselin. To jsou řetězy atomů uhlíku, vodíku, kyslíku a dusíku, které jsou seskupeny do různých vzorců. Slouží jednak jako stavební cihly k tvorbě bílkovin, ale mají také aktivní úlohy. Účastní se všech činností, které se v budově z cihel odehrávají. Maso je plnohodnotná bílkovina, ale aby ji mohlo tělo strávit, musí si ji nejdříve rozložit na původní aminokyseliny a potom z nich vytvořit svoji vlastní bílkovinu.
