Co je to krevní tlak?

Zhoršuje kouření prognózu pacienta s hypertenzí?

Je znám vliv kouření na zhoršení aterosklerosy, jeho negativní působení na cévní výstelku a na ukládání cholesterolu do cévní stěny.

Statistiky prokazují, že kouření způsobuje 25 % onemocnění srdce. Srdeční infarkt je u kuřáků až 35x častější. Riziko stoupá s počtem vykouřených cigaret a s roky kouření.
Pokud kuřák přestane kouřit, jeho riziko KVO se za 2-5 let sníží na polovinu, některé prameny dokonce uvádí, že za 5-10 let je jeho riziko tak nízké, jakoby nikdy nekouřil. Proto se vždy vyplatí přestat.

68. Jak mám přestat kouřit?

Prvním předpokladem úspěchu je to, že sám chcete a myslíte to opravdu vážně. Kouření je silná závislost. I když naprostá většina kuřáků zkouší přestat bez cizí pomoci, úspěšnost těchto pokusů je nízká. Těch, kdo úspěšně přestanou sami kouřit, bývá ročně kolem 2%.

Pokud opravdu chcete přestat, zkuste se řídit následujícími radami:
Navštivte specialistu na odvykání kouření. Prakticky v každém větším městě existuje poradna pro odvykání kouření, většinou při Zdravotním ústavu, specializované poradny jsou potom ve většině fakultních nemocnic.
Při odvykání kouření lze použít i akupunkturu a hypnózu.
Farmakoterapie.
Jako pomocnou terapii lze použít náhradní terapii nikotinem nebo terapii bupropionem a vareniclinem.
Bupropion byl původně vyvinut k léčbě některých psychiatrických poruch a při jeho používání se zjistilo, že zároveň snižuje chuť na kouření.
Vareniclin je úplná novinka, lék působí přímo v mozku, kde ovlivňuje nikotinové receptory. Snižuje chuť na cigaretu a navíc má zároveň mírný účinek jako cigareta.

Oba léky jsou vázané na recept a může Vám je předepsat Váš lékař. Zdravotní pojišťovna je sice neplatí, ale cena jedné odvykací kůry není příliš vysoká.

Náhradní terapie nikotinem je založena na principu potlačení vzniku abstinenčních příznaků, zvyšuje úspěšnost při odvykání kouření. Je vhodná jako podpora odvykání u středně těžkých a těžkých kuřáků.
Nikotinové žvýkačky. Silný kuřák začíná se silnější žvýkačkou (4mg nikotinu). Před užitím prvních žvýkaček je třeba se podrobně seznámit s pravidly správného dávkování (je třeba žvýkat pravidelně jednu žvýkačku každé 12 hodiny). Pro další podrobnější informace je třeba dobře prostudovat příbalový leták. Žvýkání se hodí pro ty, kterým je žvýkání blízké, kteří neuspěli s náplastí a pro ty, kteří mají specifické kontraindikace náplasti (např. kožní reakce). Terapie by měla trvat alespoň 3 měsíce.
Nikotinové náplasti. Podle posledních výzkumů je základní dávka stejná pro všechny (nejsilnější náplast) kromě slabých kuřáků, kteří denně kouří do 10 cigaret. Doba užívání je nejméně 8 týdnů, většinou však 12 týdnů. Uvolňování nikotinu z náplasti je kontinuální, u kuřáka silně závislého může dojít ke krizi, kdy nutně potřebuje zvýšit hladinu drogy ve svém organismu, pak je vhodné k náplasti přidat žvýkačku s nikotinem (jen slabší a v max. dávce 4 žvýkačky na den), případně nasální sprej.
Nasální nikotinové spreje. Používají se pro rychlý účinek nikotinu, přes nosní sliznici se nikotin rychleji vstřebává. Někdy ale dochází ke dráždění sliznice.
Režimová opatření

 Stanovit si den D, optimálně v horizontu 2 týdnů od rozhodnutí přestat kouřit.

 Informovat se dopředu o způsobu náhradní léčby nikotinem, dopředu si koupit nikotinové přípravky.

 V předvečer dne D odstranit ze svého okolí cigarety a vše, co s kouřením souvisí.

 Dopředu si všímat situací, kdy obvykle kouříte, a připravit se dopředu na zvládání těchto zátěžových situací (náhradní činnost v podobě čištění zubů, dřepů, změny místnosti, vypití velké sklenice vody...).

 Informovat okolí o svém záměru přestat kouřit. Poprosit kouřící přátele a spolupracovníky, aby nenabízeli cigaretu a pokud možno v přítomnosti odvykajícího nekouřili.

 Změnit stereotyp dne.

 Zvýšit tělesnou aktivitu (23x týdně sportovat, během dne si krátce několikrát zacvičit).

 Kontrolovat svoji hmotnost, jíst hodně ovoce, zeleniny, vlákniny, luštěnin, málo sladkého a tučného jídla (při odvykání může dojít k přibývání na váze do 4 kg).

 Najít někoho, kdo odvykajícího podporuje a tráví s odvykajícím velkou část dne a v rozhodnutí přestat kouřit jej utvrzuje a podporuje.

 Opakovat si důvody k zanechání kouření a pozitiva plynoucí z dosaženého úspěchu.

 Odměňovat se za dosažené úspěchy (ušetřené peníze mohou sloužit k nákupu nového oblečení, pěkné dovolené atd.).

69. A co ten cholesterol?? Je opravdu tak významný rizikový faktor? A co jiné tuky?

Cholesterol je důležitá látka, ze které vznikají v nadledvinách a v pohlavních žlázách různé hormony. Cholesterol je součástí žlučových kyselin. Z cholesterolu vzniká i vitamín D potřebný pro stavbu kostí.
Cholesterol přijímáme potravou (živočišnou)  zevní zdroj. V lidském těle se cholesterol tvoří v játrech  vnitřní zdroj. Hladina cholesterolu v krvi je tedy výsledkem rovnováhy mezi jeho přívodem a tvorbou na jedné straně a jeho odbouráváním na straně druhé.
Triglyceridy jsou sloučeniny (estery) mastných kyselin a glycerolu. Podle posledních výzkumů je vyšší hladina triglyceridů spojena s obezitou a současným onemocněním cukrovkou a dále s vyšším rizikem onemocnění srdce a cév.
Lipoproteiny. Tuky (cholesterol, triglyceridy a ostatní tuky) se v krvi váží na bílkoviny. Tak vznikají takzvané lipoproteiny (lipo  tuk a protein  bílkovina). Lipoproteiny dělíme na LDL lipoproteiny (s nízkou hustotou), HDL lipoproteiny (s vysokou hustotou) a VLDL lipoproteiny (s velmi nízkou hustotou).
Cholesterol obsažený v LDL je ten „špatný cholesterol“ a usazuje se v cévách a tam tvoří hlavní součást sklerotických plátů, které ucpávají cévy. Čím vyšší je hladina LDL cholesterolu v krvi (séru) pacienta, tím je vyšší riziko onemocnění srdce a cév.
Cholesterol obsažený v HDL je „hodný cholesterol“  je přenášen z tkání a cév do jater a tam odbouráván. Čím je vyšší hladina HDL cholesterolu v krvi (séru) pacienta, tím lépe.
Normální hodnoty tuků (lipidů) v séru jsou uvedeny v tab. č.16. Pro pacienty platí ještě přísnější kriteria optimálních hodnot tuků v krvi.
Mastné kyseliny. Pro pozitivní ovlivnění koncentrace cholesterolu je důležité i zastoupení mastných kyselin v tucích. Mastné kyseliny (MK) dělíme na nasycené mastné kyseliny, mononenasycené MK a polynenasycené MK (sem patří tzv. omega 3 MK).

• 
  Nasycené MK zvyšují hladinu cholesterolu.
  
• 
  Polynenasycené MK hladinu cholesterolu snižují. Tyto MK jsou obsaženy hlavně v rybách a tucích rostlinného původu.
  
• 
  Mononenasycené MK působí neutrálně (ani nezvyšují ani nesnižují hladinu cholesterolu).
  

Poruchy metabolismu tuků mohou vznikat z genetických příčin. Je známo několik onemocnění, kde jako důsledek genetické poruchy se objevují vysoké hladiny tuků v krvi a v rodinách se objevují známky předčasné aterosklerózy (úmrtí na infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, usazeniny tuků na víčkách, šlachách…).

Porucha metabolismu tuků může být součástí některých onemocnění (asi 5 % případů), jedná se o choroby jater, ledvin, štítné žlázy, o cukrovku nebo nadměrnou spotřebu alkoholu.
Vyšetření hladiny cholesterolu je součástí preventivní prohlídky u zdravých jedinců, při zjištění poruchy je třeba provést podrobnější vyšetření (HDL, LDL cholesterol, triglyceridy).
Vyšetření provádíme na lačno (hladina cholesterolu sice není jídlem příliš ovlivněna, pro stanovení triglyceridů však musí být pacient na 12 hodin na lačno).

70. Mohu sám hladinu tuků v krvi ovlivnit?

Racionální strava a pohyb dokáže snížit hladinu cholesterolu přirozeným způsobem.
Jako prevence je doporučována dieta středozemního moře (podle místa, kde se normálně konzumuje a kde je nižší výskyt onemocnění srdce a cév).
Tato dieta obsahuje menší množství masa a vajec, mléčný tuk je v dietě nahrazen rostlinnými oleji (olivový olej), je zde zvýšená spotřeba ryb, cereálií, zeleniny a čerstvého ovoce.

71. A co potravní doplňky?

Vláknina. Vláknina prochází střevem a mechanicky ho čistí, zvětšuje střevní obsah a zrychluje pohyb střeva. Vláknina tímto způsoben odstraňuje z těla nejen cholesterol (vyloučení více žlučových kyselin, které jsou stavebním kamenem při stavbě „vnitřního“ cholesterolu), ale i cukry. Optimální dávka se uvádí minimálně 30 g denně. Vhodná je rozpustná vláknina.

Potravinové doplňky. Lze doporučit potravinové doplňky, které obsahují vysoký obsah polynenasycených MK (omega 3 MK). Jejich příjem snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Přípravky mají různé složení. Dávkování je uvedeno na příbalovém letáku jednotlivých přípravků. Vhodný je i karnitin a lecitin.

Antioxidační látky. Mezi antioxidační látky patří vitamin A, C, E a selen, dále některé látky obsažené v přírodních barvivech. Tyto látky snižují oxidaci tuků a tím snižují vliv „špatného“ cholesterolu LDL na vznik aterosklerózy. Ve velkých klinických studiích zatím ale nebyl potvrzen vliv jejich podávání ve formě tablet u velkých skupin pacientů na zlepšení prognózy onemocnění srdce a cév. Doporučuje se proto jejich konzumace v přirozeném stavu, tedy ve stravě.

72. Proč mám omezit solení a jak?

Omezení příjmu soli patří k základním režimovým opatřením. Snížení příjmu soli na 5-6 g /den může snížit krevní tlak o 4-8 mm Hg. Při snižování příjmu soli nestačí jen omezit přisolování, ale je třeba si dát pozor na skrytou sůl obsaženou v salámech, sýrech a potravinách konzervovaných v soli.

73. A co pitný režim?

Tělo člověka se skládá ze 60 % z vody a už ztráta 3 % vody vede ke snížení tělesného výkonu. Pokud dojde k vyšší ztrátě, projeví se to na mentálních funkcích (orientace, paměť, výbavnost), posléze může dojít až ke kolapsu krevního oběhu a k úmrtí.

Ztráty vody u člověka se pohybují při normálních podmínkách kolem 2300 ml denně (močení, stolice, dýchání, pocení), v teplém počasí je to kolem 3300 ml denně. Proto by člověk měl vypít denně 2,53 litry tekutiny. Do tekutin se počítá i příjem vody v polévce, ovoci. Neměl by se počítat příjem z kávy, protože káva je močopudná a tím pádem organismus odvodňuje.

K  pití se doporučuje voda, bylinné a ovocné čaje, nepřislazované ovocné šťávy.

74. Opravdu nemám pít minerálky?

Pacient s hypertenzí by opravdu neměl pít často a ve velkém množství minerální vody, protože obsahují hodně solí, které mohou vést ke zhoršení kompenzace krevního tlaku. V klinické praxi často vidíme pacienty, u kterých pití minerálních vod v kombinaci s jinými spouštěcími mechanismy vedlo k hypertenzní krizi nebo k vyvolání srdečního selhání.

75. Mám stresové zaměstnání, může mi to zvýšit krevní tlak?

Vystavení stresu vede ke zvýšení krevního tlaku (například velký úlek, strach o blízkou osobu, zkouška). Toto zvýšení je normální reakcí organismu. Pokud ale stresový faktor působí dlouhou dobu, může se zvýšení tlaku zafixovat a vzniknout hypertenze. Většinou se tak stane u osob, které mají k tomu určité dispozice. Důležitá je ale i intenzita a délka trvání stresu. Také osoby, které žijí v horších socioekonomických podmínkách mají větší výskyt hypertenze než ostatní populace. Naopak osoby, které žijí v relativním klidu (jeptišky) mají průměrný krevní tlak nižší, než běžná populace.

Řadu let je studována úloha psychosociálních faktorů na vznik onemocnění srdce a cév. Byly studovány především depresivní a úzkostné stavy, sociální izolace, osobnostní charakteristiky a chronický životní stres.
Personalita (osobnostní typ) je nezávislým rizikovým faktorem dlouhodobé úmrtnosti na onemocnění srdce a cév. Rozlišujeme dva typy  typ A a typ B. Typ A je dynamický, ambiciózní, agresivní, který se vyznačuje negativními emocemi a inhibicí vlastní osobnosti, má významně zvýšenou úmrtnost na KVO (4x). Naopak typ B je klidný, vyrovnaný až flegmatický a je u něj nižší riziko úmrtnosti.

76. Jaké se používají při léčbě hypertenze léky?

Pokud režimová opatření nevedou k normalizaci tlaku, pak je nutno použít léky. Po nasazení léčby vás bude lékař pravidelně kontrolovat.

Mezi základní léky neboli léky první volby zařazujeme diuretika, betablokátory, blokátory kalciového kanálu, ACE blokátory a blokátory AT1 receptoru (sartany), viz dále.
Při výběru léků by měl lékař zhodnotit několik faktorů (nežádoucí účinky léků, pohybová aktivita pacienta, stáří pacienta, rizikové faktory, ostatní přidružené choroby).
U více než 60% hypertoniků nevede podání jednoho léku (monoterapie) k dosažení cílových hodnot a je nutno přistoupit ke kombinaci více léků (kombinovaná terapie).
Každý pacient by měl nosit sebou seznam léků tak, aby každá změna zde byla zaznamenána.

77. Jak dlouho budu léky užívat? Snad ne celý život?

Léčba hypertenze by měla být doživotní. Správná kontrola krevního tlaku totiž snižuje riziko komplikací a počet úmrtí. Tuto skutečnost potvrdilo mnoho studií, kterých se zúčastnily statisíce pacientů.

78. Co se stane, pokud zapomenu vzít léky?

Pokud zapomenete vzít léky jednorázově, pak se určitě nic neděje a vezměte si lék v nejbližším možném termínu. Pozor na betablokátory, pokud jsou náhle vysazeny, může dojít k prudkému vzestupu tlaku.

Nezapomeňte si vzít léky na cesty, pokud zapomenete, zavolejte svému lékaři, co máte dělat.

79. Můžu léky sám vysadit?

Léky nikdy sám nevysazujte, alespoň ne na delší dobu, pokud Vám nějaký lék „nesedí“, ihned kontaktujte svého lékaře. Lékař opravdu nemůže dopředu odhadnout, který lék bude mít u Vás nějaké nežádoucí účinky. Proto se nestyďte lékaře upozornit na všechny i pro Vás banální příznaky, které se po nasazení preparátu objevily.

80. Jak často musím chodit na kontrolu?

Pokud je u Vás stanovena diagnóza hypertenze a lékař Vám nasadil farmakologickou léčbu, budou z počátku kontroly u lékaře častější. Pokud je Váš tlak ve stabilních a cílových hodnotách, stačí kontrola u lékaře jednou za 3-6 měsíců. V případě, že se objeví nějaké komplikace nebo nežádoucí účinky léků, neváhejte svého lékaře navštívit ihned.

81. A co říci na závěr??

Poučený a správně komunikující pacient je pro lékaře výhra. Pokud máme znalosti, můžeme měnit své postoje a následně hlavně své chování...
Prevence je opravdu základem všeho......